Na rovinu. Němčinu nemám rád. Než mi budou spílat zapálení germanisté, zkusím to vysvětlit. Obdivuji, jak Němci dokážou mluvit krásnou angličtinou. Nepoznali byste, že daný člověk je skopčák, který přebral na Oktoberfestu. Takový Boris Becker a Sebastien Vettel jsou zářným příkladem. A co teprve německé kapely. Nebylo lehké vybrat první téma pod záštitou Kultury Kryplů. A tak jsem si řekl, že na to půjdu přes srdíčko. Zvolil jsem skupinu Liquido. Nejsem žádný hudební fanšmejkr. Můj táta má daleko větší sbírku LP desek a CD disků. Mnohdy nevyjmenuji ani všechny členy bandu. Nikdy jsem nehrál na žádný nástroj (pozn. zobcová flétna a zpěv ve sboru nepočítám), neznám noty (naše základní škola měla rozšířenou výuku hudební výchovy) a nesleduji nejnovější alba a předávání hudebních cen. Jako naprostému elévovi mi stačí pár maličkostí. Aby interpret měl příjemný a snadno rozpoznatelný hlas, píseň měla refrén, který se mi hned dostane po kůži, a nesmím opomenout mé oblíbené kombo, kytara/bubny, pokud možno doplněné klavírem a houslemi. Vím, takový pelmel se nehledá zrovna dobře. Však taky není moc grup, které mi tyto požadavky splní. Proto nejraději vplouvám do vod alternativního rocku. Mnohdy se ke kapelám dostanu velkou náhodou – děkuji sériím FIFA a NHL. Jak říkám, občas objevím zajímavý materiál.