liquido

Na rovinu. Němčinu nemám rád. Než mi budou spílat zapálení germanisté, zkusím to vysvětlit. Obdivuji, jak Němci dokážou mluvit krásnou angličtinou. Nepoznali byste, že daný člověk je skopčák, který přebral na Oktoberfestu. Takový Boris Becker a Sebastien Vettel jsou zářným příkladem. A co teprve německé kapely. Nebylo lehké vybrat první téma pod záštitou Kultury Kryplů. A tak jsem si řekl, že na to půjdu přes srdíčko. Zvolil jsem skupinu Liquido. Nejsem žádný hudební fanšmejkr. Můj táta má daleko větší sbírku LP desek a CD disků. Mnohdy nevyjmenuji ani všechny členy bandu. Nikdy jsem nehrál na žádný nástroj (pozn. zobcová flétna a zpěv ve sboru nepočítám), neznám noty (naše základní škola měla rozšířenou výuku hudební výchovy) a nesleduji nejnovější alba a předávání hudebních cen. Jako naprostému elévovi mi stačí pár maličkostí. Aby interpret měl příjemný a snadno rozpoznatelný hlas, píseň měla refrén, který se mi hned dostane po kůži, a nesmím opomenout mé oblíbené kombo, kytara/bubny, pokud možno doplněné klavírem a houslemi. Vím, takový pelmel se nehledá zrovna dobře. Však taky není moc grup, které mi tyto požadavky splní. Proto nejraději vplouvám do vod alternativního rocku. Mnohdy se ke kapelám dostanu velkou náhodou – děkuji sériím FIFA a NHL. Jak říkám, občas objevím zajímavý materiál.

Je to smutné. Skupinu Liquido jsem začal poslouchat v roce 2009. Tehdy se tato kultovní německá kapela začala pozvolna rozpadat. A nakonec se rozpadla. Jistě, je to přirozený vývoj. Někdo přijde, někdo odejde. Jenomže… u nich mě to hodně mrzí. I teď. Hudební svět možná neví, co tito nadaní fachmani dokázali. Nedivím se. Takové množství mladých zpěváku. Alespoň tímto článkem se jim postmortem pokusím sejmout kápi, která tyto borce tak trochu skryla okolí. Než přejdeme k tomu, co vám chci sdělit, začněme suchými fakty. Skupina vznikla v roce 1996. Jejími členy byli Wolfgang Schrödl, Tim Eiermann, Stefan Schulte-Holthaus a Wolle Maier. Zvláštností bylo, že Schrödl a Eiermann se v písních střídali, protože oba měli naprosto odlišné barvy hlasů. A mnohdy zase zpívali současně. Wolfganga mám o něco raději, a není to jen z toho důvodu, že ho dokážu vyzpívat. Ale k věci. Největším hitem je bezesporu „Narcotic“. Jelikož jsme na webu, kde se píše hlavně o hrách, dodám, že melodie tohoto songu byla v sérii Worms. A taky ve spoustě remixech. Dodnes patří mezi nejlepší, převážně v německých hitparádách. U mnohých mobilů ji najdete jako vyzváněcí tón. Zkrátka fenomén. Taky pro mě neexistovala jiná píseň! Tuto demagogickou nálepku jsem ihned odlepil, protože jakmile jsem uslyšel další, měl jsem jasno. Samozřejmostí je, že každý máme jiný vkus. Tento výčet písní berte jen jako pomocníka. U každé uvedené písně se pokusím podat své subjektivní argumenty, proč byste i vy měli dát Narcotic vale. Nebo přinejmenším dát prostor těm méně známým, které kvalitou na Narcotic bezesporu mají. A ty neuvedené nemusí tesknit. Taky jsou fajn. Nechci ale psát o všech. To bych mohl rovnou zkopírovat diskografii.

První velké album s názvem Liquido (1999) přineslo kromě Narcotic další zajímavé sluchové vjemy. „Doubledecker“ vás zaujme rychlým tempem a ženskými. Ano, v tomto singlu zpívají ženy. Ostrý start zpomalíme. „Clown“ je velmi tklivá písnička, která si mě hned získala. Liquido má totiž častokrát velice chytře napsané texty. Naopak náladu zvedne „Ticket To Anywhere“.

At  The  Rocks (2000)  má také co nabídnout. Za poslech stojí letargická písnička „Tired“ s úžasným přechodem. Své si užijete u „The Opera“ následovaném „Play Some Rock“, kde vynikne piano a dětský doprovod. Vzkaz pro mužské čtenáře. Pokud vám dala kopačky Zuzana, můžete si poplakat při „Suzanne (Is A Liar)“.

Alarm! Alarm! (2002) nezůstal kvalitám nic dlužen vypíchl bych „Shoot Me, I am Fool“ s houslovými klíči a  „Stay With Me“ – jsou  skvělé.

Float (2005) skrývá tři velké skvosty. „Ordinary Life“ přinesl velmi originální klip. Měřit se s ním může pouze šílený klip „Gameboy“. „Flip To Play“ to vezme od podlahy. Ovšem tady je jasný favorit – „Standard“.  Pořádně šlape Narcotic na paty!

Bohužel Zoomcraft (2008) je posledním mohykánem. Album experimentuje s kosmickou látkou. Písně jsou proloženy také krátkými samply nazvanými Zoomlevel. Pokud jste se vzpamatovali z Gameboy, pokračujeme. Na „We Are Them“ a hlavně „Mercury“ hned tak nezapomenete. Absolutní vrchol je ale „Way To Mars“ – geniální! Je obrovská škoda, že tato píseň nezazněla u traileru na Waking Mars… Opravdu to k sobě náramně pasuje. Pak jsou tu singly, které se nikam nevešly.   „Agree To Stay“ (Zoomcraft obsahuje drobátko odlišnou verzi) je nádhernou melodií pro hlasivky i klavír.  Liquido provedlo i funky úpravu populární písničky „Brown Girl in the Ring“ Dřevěná kytara bude dobře znít při broukání „Crown´s Nest“.

Šmytec? Omyl! Polovina týmu chvilku založila kapelu Cages (sedm velmi dobrých songů), avšak Cages krátce poté zanikl. Pokud jsem některé z vás oslovil, jsem moc rád. Při zpětném poslechu na mě zase jde nehorázná melancholie, protože v mých očích (spíše v uších) přišla hudební scéna o velmi šikovné lidi. Na podobnou notu hrají chlapci z Coldplay. Jenže, není to úplně ono…

Celý článek...