george stobbart and nico collard from broken sword 5

Respektuju Monkey Island, mám rád Syberii a z nějakého zvrhlého důvodu mě tehdy bavila i Phantasmagoria. Hrál jsem spoustu adventur, ale jestli nějakou opravdu miluju, je to Broken Sword. Jednička. V těsném závěsu je hned dvojka. Trojka, která přešla do 3D, byla velmi dobrá, ale už to pro mě jaksi postrádalo to kouzlo. A čtyřku jsem už ani nehrál. Broken Sword 5: The Serpent’s Curse byl jeden z mála projektů na Kickstarteru, na který jsem bez zaváhání přispěl. Přislib nového 2D dobrodužství George a Nico mě lákal. A teď je pátý Broken Sword konečně venku.

Teda jen jeho první část. Po Broken Age rozseknul Charles Cecil i svůj nový Broken Sword. Jen s tím nenadělal takové divadlo jako Tim Schafer. První epizoda Broken Age je ještě pár týdnů vzdálená, ale pak budeme moct porovnat jak se to pánům povedlo. Kdo hru opravdu necitlivě rozpůlil a kdo to zaonačil tak dobře, že budeme mít ve výsledku dvě skoro plnohodnotné hry. S první epizodou Broken Sword 5 jsem poměrně hodně spokojený, ale bylo tam několik chybiček. Ty bych dříve přehlédl, nebo nad nimi mávl rukou, ale dnes mě spíš vytáčely.

Předně je ale potřeba říct, že nový Broken Sword je povedený. Velmi povedený. Nemůžu říct, že by mě celá první epizoda bavila víc než trojka, ale dokážu si představit, že když pak vezmu celý BS5, tak by se mohl zařadit mezi druhý a třetí díl. První pozitivní body dostal pátý díl hned po oznámení už jen za to, že ho chtěl Cecil přesunout zpátky do krásného, ručně kresleného 2D. Paříž v tomhle zpracování je prostě rozkošná. Stejně tak Londýn a vlastně všechny lokace. Je radost na nový Broken Sword koukat.

Nejen koukat. I poslouchat. Hudbu, dialogy, ruchy… Kouzelná atmosféra prvního dílu, která se pro mě ve trojce trochu vytratila, se tady do jisté míry vrátila. Trošku ji nabourávají postavy, které jako by vypadly z Runaway, ale atmosféru nekazí. Jen je to možná trošku nezvyk, ale jsou pěkné a do prostředí sedí. Ono vlastně všechno sedí a všechno je v pořádku. Všechno je adekvátní. Což je možná ten menší problém, který se hrou mám. Cecil nám slíbil starou dobrou 2D adventuru a přesně tu jsme dostali.

Trochu mi vadí to, že se vývojáři nepokusili o nějakou inovaci a jen nám, tak trochu líně, naservírovali to, co by jim bez problémů prošlo před dvaceti lety. A protože je retro cool a lidi to chtěli na Kickstarteru, projde jim to bez problémů i teď. Je to ale velká škoda a krásně nám to připomene proč se z klasických point and click adventur nestal populárnější žánr a ostatní hry je totálně převálcovaly. Co mě bilo do očí jako první, byly animace. Ty jsou samy o sobě v pořádku, ale takové to tradiční “dojítí do pozice” aby se mohlo něco stát je něco, co by se mělo nechat v devadesátkách a netahat to do moderních adventur.

Nejokatější to bylo vždycky u rozhovorů. Do vývojáře mám daleko, ale to by bylo tak těžké začít dialog třeba z druhého konce místnosti a během mluvení k postavě dojít? Působilo by to přirozeně a normálně. Takhle kliknete na postavu s tím, že chcete zahájit dialog a George/Nico se rozejde, dojde k postavě, otočí se do mluvící pozice a teprve pak začne animace, na základě které se začne mluvit. To je oldschool jako kráva a v té staré škole to mělo zůstat. Vypadá to blbě, zastarale, nepřirozeně a vůbec nad tím jen obracíte očima. Přitom taková blbost. Není to nic, co by vás štvalo, není to nic, co by vám zážitek ze hry zkazilo, ale je to taková zbytečná chyba, která by tam být fakt neměla.

Na první epizodě jde navíc i vidět, že nebyly prachy. Až příliš často se nějaký přesun vyřeší černou obrazovkou s nápisem “a moment later”, nebo “a long story later”, nebo “a taxi ride later” apod. Přitom se úplně vybízí, aby tam ta long story byla, nebo minimálně nějaká krátká animace cesty taxíkem a small talk s taxikářem, nebo když už nic tak aspoň indianajonesovská mapa s šipkou a hudbou. Na to už ale očividně nebylo. Zhruba v první hodině se mi taky několikrát stalo, že až nepříjemně přeskočila hlasitost dabingu. Dialog fungoval v nějaké hlasitosti celou dobu a pak byla najednou jedna věta výrazně hlasitěji a i jiným tónem.

Tohle, na rozdíl od černých obrazovek na přesuny, nebyla feature, ale bug. Časem se vyžehlí, ale teď to nebylo moc příjemné. Broken Sword 5 jsem nehrál okamžitě po vydání, dostal jsem se k tomu až tak dva týdny poté, ale co jsem slyšel, tak hra ani nevyšla v nějakém pěkném stavu a po technické stránce zlobila. Ostatně já už z GOGu nestahoval jen hru, ale ještě dva 500 MB velké patche… Poslední piha na kráse, byť subjektivní, byly některé puzzly. Bohužel to tady funguje tak, že se podíváte třeba do krabice a tam nic není. Pak třeba otevřete šuplík kde je pokladnička a vy k ní musíte najít klíč. Klíč je v krabici. Takže se tam musíte podívat znova a najednou tam je.

george stobbart walking sunset in broken sword 5

Někomu to vyhovuje, ale mně tohle řešení puzzlů vadí a dvakrát jsem se na pár minut zasekl kvůli tomu, že jsem se nepodíval znova na věc, na kterou jsem už koukal předtím. Jenže předtím to byla nepoužitelná věc, zatímco teď se tam najednou zhmotnilo řešení. Zase tolik toho ve hře není, ale štve mě to pokaždé. Pochvalu si naopak zaslouží závěr. Ano, byl trochu zrychlený a useknutý, ale v rámci možností to myslím Cecil usekl docela dobře. Něco málo se vyřešilo, nebo lépe řečeno se uspokojivě pokročilo k hlavnímu řešení. Jak to je s tím obrazem se dozvíme až v druhé epizodě, na kterou se já těším hodně. První epizoda rozhodně nezklamala, ale taky to není žádná moderní a k dokonoalosti vyťukaná adventura. Je to “jen” starý dobrý Broken Sword v hezčím grafickém kabátku. Což je stejně to, co většina z nás chtěla.