Assasin's Creed 4

Všechny ty chválu pějící recenze na nového Assassin’s Creed mě dostatečně vybudily k tomu, abych ho začal hrát. Dlouho mi trvalo se rozhodnout, jestli to opravdu chci. Podle všeho nejlepší druhý díl zklamal mé očekávání, takže mé nároky teď vysoké nebyly. A právě díky takovému přístupu se teď vlastně i docela bavím. Mohou za to hlavně námořní souboje, které svým zpracováním nemají konkurenci. Přesto nedokáži Black Flag hrát více než několik hodin v kuse. Je sice dobrý, ale ne až tak moc.

Možná jsem jen měl smůlu na recenze, ale nevzpomínám si, že by se snažily moc upozorňovat na zápory a nedostatky, kterých je to bohužel habaděj. Začnu asi tím největším.

Přesto, že souboje na moři jsou novinkou (vlastně skoro novinkou), je to jen malý pokrok v inovaci. Podvozek nedoznal žádných změn. Pořád tam pod tím vězí AC se všemi svými problémy. Netvrďte mi, že si tato hra váží vašeho času. Neváží. Její rozsah je veliký pouze proto, jak často se opakuje a jak málo podstatný je. Procenta postupu nabývají pomalu, takže máte pocit jakéhosi postupu. Většinu ho tvoří jen otevírání truhel, které se už ani designéři nepokoušejí nějak chytře skrývat.

Jak neprovázaný je příběh s hratelností mohu ilustrovat na příkladu. Hned po dokončení absolutního úvodu může Kenway plnit dobrovolné vraždy na zakázka. Jen pár minut potom, co zjistil existenci Assassinského řádu už se dokonale chová jako jeden z nich. K čemu je vlastně dobrý jeho „nehrdinský“ vstup do řádu, když se tím nijak neprojevuje? Ještě více hloupě působí, když máte desítky tisíc peněz, za které byste mohli vylepšit celou jednu čtvrtinu lodě. To ovšem nemůžete, protože příběhové mise jsou oproti ostatnímu obsahu v početní nevýhodě a jedině jejich plněním můžete upgradovat loď. Nastává situace totožná jako s Far Cry 3. Kapsy plné peněz, které není pomalu za co utratit.

Dobrovolné aktivity jsou prostě rozsypané okolo jako čaj. Jakmile je splníte všechny v úvodu na Havaně, viděli jste dobrých 70 % obsahu. Kéž by to vyvažovaly originální příběhové mise. Když je ale vrcholem originality eskort osoby z bodu A do bodu B, je něco hodně špatně. Nevydržel bych hrát několik hodin v kuse. Vlastně jsem rád, že je tohle teprve mé druhé setkání se sérií. Nedokáži pochopit, jak může být z tohoto dílu nadšen někdo, kdo dohrál všechny díly. Myslím tím hlavně nadšení z herního obsahu na souši.

Neuvěřitelnou hloupostí je sloučení akrobatického a normálního běhu pod klávesu shift. Za tohle by si měly zodpovědné osoby dát facku. Je sakra otravné, když se snažíte utéct vojákům a omylem narazíte do zdi. To se pak Kenway na ni snaží marně vylézt a laskáním hladkého betonu stráví několik cenných vteřin. V úzkých uličkách je to úplně normální. Hra dělá to, co vůbec nechcete. Když už se tedy muselo vrtat v ovládání, také se mohlo inovovat lezení. Systém akrobatického běhu je ovšem vykopírován ze starších dílů. Pořád je problémem vylézt na některé stěny, na které by to evidentně mohlo jít. A to nemluvím o tom, že skály jsou naprosto nepřekonatelnou překážkou, i když viditelně nejsou hladké jako sklo.

Ach ano. Souboje. Fungují přesně tak, jak se hrají. Jsou totiž designované pro úplné hlupce. Ihned po startu jste mašina na zabíjení. Koho nezapíchnete bez boje, toho zvládnou pouhá dvě tlačítka. Prvním si vojáka otočíte zády k sobě, druhým ho propíchnete. A jelikož i skupinka šesti nepřátel postrádá zájem o vaši smrt, jen tak postávají jako prasata na porážku. Odstrčit, propíchnout, odstrčit, propíchnout, odstrčit, propíchnout, odstrčit, propíchnout. Vrcholem složitosti je vykrýt útok třetím tlačítkem. Tím se znovu dostávám k přebytku peněz. Samozřejmě jsem mohl utrácet za nové zbraně, ale proč bych to dělal, když i ta nejhorší šavle zabíjí stejně dobře jako ta nejdražší?

Stát za kormidlem a cítit mohutnost lodě, to je přesně to co chci. Black Flag je na vodě jako doma. Několikrát jsem měl mrazení v zádech, když jsem se poprvé dostal do bouře a rozrážel přídí obrovské vlny. A jízda z vrcholu vlny připomíná horskou dráhu. Vážně doufám, že Ubisoft vezme tento základ, ořeže všechny ty provařené blbosti a udělá na něm nový titul. Představoval bych si obchodně válečnou strategii, kde bych velel z ptačího pohledu a měl možnost jedním klikem skočit za kormidlo a převzít ovládání jakékoliv lodě. Kdyby trochu lépe zpracovali destrukční model lodí (protože ten má AC4 naprosto minimální) a upravili systém vylepšování, byl bych naprosto spokojen. Tak dobrý základ je momentálně ve formě slabé inovace jednoho z mnoha dílů série, který potřebuje razantní změnu jako sůl.

Stěžovat by se dalo na další aspekty hry. Na neustále opakující se a nepřeskočitelné animace. Na stupidní honění se za popěvky. Na koridorovité ostrovy. Na mizerný FOV ve first person částech mimo Animus. Oproti stereotypnímu hernímu obsahu jsou ale zanedbatelné.

Na jednu stranu chápu recenzenty a vím za co dávají vysoká hodnocení. Za tu polovinu hry, co se odehrává na palubě. Jenže je tu pořád ta druhá polovina. Hratelná část na souši je úplně stejná už dlouhou dobu. To vás opravdu baví neustále stejné úkoly typu doběhni tam a eskortuj tohoto? Souboje na moři jsou do jisté míry zábavné a mají ještě lepší atmosféru, ale jen kvůli nim nemohu zavřít obě oči. Black Flag je dobrý. Ale je to jen za 3.