screenshot from resident evil 5

O Resident Evil jsem až donedávna nevěděla skoro nic. Tedy, v hlavě mi ulpělo pár vědomostí získaných z těch asi dvou filmů, co jsem viděla, a nějakých článků o starých dílech herní série – jsou tam mutanti a zombíci, Umbrella je (asi) zlá, Leon Kennedy vypadá jako Cloud z Final Fantasy. Ale pak byl RE5 na Steamu za nějakých asi pět euro, tak co to nezkusit, že. Resident Evil je prý fajn.

A jako jo, byl!

Hned zezačátku je třeba říct, že kdybych byla fanouškem předcházejících survival hororových dílů, asi jsem krutě nespokojená, jelikož na RE5 není survival hororového vlastně nic. Nebála jsem se ani jednou, fakt!  Ale tenhle přerod survival hororu v poměrně obyčejnou third-person střílečku z téhle hry nedělá špatnou věc. Dělá z ní prostě jinou věc. A stejně jako u Tomb Raidera, pojďme se na chvíli oprostit od toho, že jde o něco jiného než byly předcházející díly série, a zkusme se na ni podívat jinou optikou.

Pravda totiž je taková, že ačkoliv to není nic hlubokomyslného, novátorského nebo převratného, je to docela dobrá, solidně udělaná hra. Sympatická, poměrně přímočará střílečka, která s ohledem na rok vydání ani nevypadá nijak zle – prostředí je hezky detailní a různorodé, modely postav hezky animované a na různých druzích monster si někdo očividně dal docela dost záležet (i když nemůžu posoudit, nakolik třeba byly převzaté z předchozích dílů).

Ale co pozvedává hru ze solidního nadprůměru do, ehm, ještě solidnějšího nadprůměru, je, že se hra snaží neustále servírovat hráči nové a nové činnosti. Když pomineme pochybnou hádanku s taháním za provázky, je tu třeba souboj pomocí plamenometu, souboj na točící se visuté plošině, který prověří váš skill se sniperkou, souboj odehrávající se na korbě náklaďáku, a souboj, který vlastně ani soubojem není… Vůbec, bossfighty jsou moc hezky vymyšlené, nejde jen o tupé střílení a vyhýbání se, ale každý souboj má svou mechaniku, kterou TÉMĚŘ nelze obejít. Pravda, když budete hrát už poněkolikáté, koupíte si raketomet s neomezenou municí, který vyřeší všechno… Ale můžete být poctiví a tyhle „cheaty“ nepoužívat, že.

A pak je tu ovšem jedna věc, kvůli které jsem si málem roztřískala klávesnici, a to skvělé a všemi milované quick-time eventy. Je jich tu hodně. Je jich tu strašně moc, jsou vážně směšné, objevují se v těch situacích, kdy je nejmíň čekáte, a občas jejich nezvládnutí končí okamžitou smrtí. A vůbec, chlápka, co vymyslel quick-time eventy, bych nutila hrát pořád dokola ten úsek RE5, kdy se Sheva musí zběsilým mačkáním F udržet na útesu. Hnus.

Co ještě zmínit, aby to nějak zmírnilo mé rozčarování z quick-time eventů? Super postavy? Ano, jsou super, jedna sympatičtější než druhá, a to nemluvím jen o Chrisovi a Shevě, kteří jsou hratelní v hlavní kampani, ale setkáme se i s Jill a ultramegabožím Albertem Weskerem, za které si zase zahrajete v Mercenaries módu.

Mercenaries mód! Taky prima věc, která protáhne ne úplně dlouhou herní dobu o další hodiny a hodiny, kdy se budete snažit zabít co nejvíc zombíků v časovém limitu a ideálně jednom velkém kombu. Pokud do toho půjdete s parťákem, zaručuju vám, že se strašně moc pohádáte.

Parťáci… Říkala jsem, že celá kampaň jde projít kooperativně? A je to nejzábavnější co-op od Portal 2! Ale i pokud jste forever alone, je to v pořádku, počítačem ovládáná Sheva (neboli batůžek na healovací spreje a náboje) se chová nad poměry inteligentně, a aspoň nekazí quick-time eventy, když to nejmíň potřebujete.

Quick-time eventy! Jo, o těch jsem vlastně už mluvila. No, ani jejich přítomnost RE5 nijak nesráží (ale doufám, že v dalších dílech nejsou). Kdo jste ještě nehráli, rozhodně zkuste, jako oddechovka stojí za to.

RE5_Executioner_Majini-thumb-550x309-16508Mé oblíbené monstrum přeje hezký večer!