Ještě před GamePage tu byl Špatný vliv. Anglický pořad o videohrách s dívkou Violet, Andym a cheaterem Namem, který na obrazovkách televize Nóva informoval, dost možná i o aktuálním, dění na scéně zábavního softvéru. Byl nový, neokoukaný a po všech stránkách úžasný.

 

A je dohráno. Androidí hra RGB Express nabízí přesně 200 úrovní, rozdělených do pěti územních celků skládajících se ze čtyř měst, každé obsahující deset obrazovek se stejným úkolem: doručit poštovní balíček do domečku. Každá úroveň vypadá jinak, poštovní dodávka vyjíždí pokaždé z jiného místa, a balíček je na silniční trati také vždy položený jinde. Nemluvě o domečku. V dalších městech se zvyšuje nejen počet balíčků, ale i dodávek a s nimi i obtížnost, s jakou balíček doručujete do správného domečku, vždy červený do červeného, nebo zelený do zeleného.

„Hra přeci musí mít nějaký stav prohry *vytahuje jakousi pofidérní definici z wikipedie*. Navíc musí být zábavná, protože hry se hrají kvůli pobavení. No a nakonec by měli být výzvou, jinak je to špatně.“ Jakmile vyjde nějaký titul, co se od zažitých pravidel herního média odkloní, schytá takové, nebo velmi podobné komentáře (brzy bude klasikou, že nemá více konců). Popravdě mi pomalu začínají lézt na nervy a rád bych se rozepsal o tom, proč jsou podobná dogmata hloupá.