The Wolf Among Us – dojmy z hraní
Telltale mám docela rád. Sice jsem většinu jejich her nehrál, ale ty které jo, se mi hodně líbily. Možná bych si to pozitivní mínění o bývalých LucasArťácícíh trochu poupravil, kdybych vyzkoušel Jurassic Park: The Game, ale nechci. The Walking Dead bylo fajn, Sam & Max byl fajn a Tales from Monkey Island mě vyloženě zahřálo u srdíčka. Když jsem se doslechl, že se Telltale pustí do The Wolf Among Us, zvedl jsem obočí – pohádkové postavy v New Yorku? Co to?
Původní komiks Fables, ze kterého The Wolf Among Us vychází, jsem neznal. Celé to vypadalo příliš divně na to, abych se vůbec začal těšit. Počkal jsem si na recenze a ty dopadly dobře. Nakonec jsem se do hry pustil o svátcích – chtěl jsem počkat až vyjdou všechny epizody a chtěl jsem na to mít čas. To druhé se nakonec ukázalo jako zbytečnost. Se stopkama jsem nehrál, ale všelijak (ne)přesný Steam mi hlásí 7 hodin. Děleno pěti epizodami to v průměru vychází na hodinu a půl na každou epizodu.
Málo? Nikoliv. Ideální. Jestli mi něco vadí na hrách (a filmech), je to jejich délka. Jak úžasné by bylo Uncharted, kdybyste nemuseli střílet stovky nepřátel jako Rambo? Kdyby tam místo třiceti akčních pasáží byly třeba jen dvě? Míso deseti puzzlů jen tři? Království za takhle koncentrovanou AAA jízdu, která nás nebude zbytečně okrádat o čas a trpělivost. The Wolf Among Us podle mustru „méně je někdy více“ jede ukázkově.
Ve hře mě přes nos nepraštila žádná hluchá místa, žádné zbytečnosti. Nikdy jsem neměl potřebu dívat se na hodinky, nebo to vypnout a jít dělat něco jiného. Každá epizoda se dá bez problémů dojet večer na posezení, což je pro nás časově vytížené hráče k nezaplacení. Stejnou měrou se na pozitivních dojmech podílí i originalita. Ne, to je špatné slovo, znova. Neokoukanost. Svěžest. Punc něčeho nového? Možná všechno dohromady.
Přitom byste těžko hledali hru, ve které vystupují ty nejokoukanější postavy vůbec, zasazené do milionkrát viděného New Yorku. Kráska a zvíře, Sněhurka, Vlk, dřevorubec, malá mořská víla a spousta dalších je tu ale podána ve světle, ve kterém jste o nich jako malí ani nesnili. Místní verze pohádkových postav z pohádek rozhodně nejsou. Jsou to fetky, prostitutky, alkoholici, pasáci, vyděrači a vrazi.
Přesto si některé své pohádkové rysy zachovali a tak je zajímavé sledovat jak se jejich charakteristické vlastnosti střetávají s drsnou realitou špínou prolezlého New Yorku. Celý mix pak v detektivním kabátku působí originálně a nápaditě do takové míry, že bych si dal druhou sezónu klidně hned teď. Což o The Walking Dead říct nemůžu. Nadšení z první sezóny zombíků rychle vyprchalo a smíšené reakce na sezónu druhou mě zrovna nelákají. Místo zombíků raději Sněhurku a Vlka.
Štěstí The Wolf Among Us je, že v žádné epizodě neztratí dech. Jede na plné otáčky až do quick time eventového konce. Ten je zase ale podstatně kratší a tak vývojářům můžeme abnormální šipkovanou odpustit. Oči ochotně přivřu i nad těmi jednotkami případů, kdy dostanete možnost ovládat pohyb postavy zcela zbytečně. Namísto toho aby se příběh posunul a spustil se další dialog, máte nepochopitelnou možnost Vlka ovládat. Takže s ním těch pár kroků ke dveřím poslušně uděláte, načež se spustí příběhová scéna a jede se dál.
Z The Wolf Among Us mám opravdu radost. Herně to přitom není nic jiného, než lety ověřená Telltale šablona. Originální zpracování postav a prostředí ji ale povyšují vysoko nad rámec „viděl jsem, hrál jsem, zííív“. Pohled na aktuální projekty Telltale ve mě sice nevyvolává zrovna nadšení (The Walking Dead Season 3 – meh, Game of Thrones – nezájem, Minecraft: Story Mode – what?, Tales from the Borderlands – zííív), ale než se dostaneme k případné druhé sezóně, je co číst.
Nejnovější komentáře