Hned se ptám, o čem je, pokaždé, když zaměřím svou pozornost na novou hru, která mě něčím zaujala. Po přečtení letmého popisku si dost často připadám, že o tu hru až takový zájem mít nebudu, protože ji už teď mám prokouknutou dopředu. Někdy mám náladu, například teď, chtít od her něco víc: chci skutečně zajímavý a také kvalitně vyprávěný příběh. Jak jsme se mohli přesvědčit v minulosti, ale i ve velmi, velmi nedávné minulosti, počítačové hry jsou tohohle schopny. Je to ale vždy jen jedna hra ze sta (tisíce?), které se to daří. Chci, aby se spustil trend, že co hra, to jeden opravdu vymakaný příběh. Chci toho moc?

Teďkom jsem si při hraní Alienů: Colonial Marines říkal, že ty dva robotické NPC mariňáky, kteří se mnou procházejí hrou, nejde zabít, a taky to, že je to spíše na škodu. Vadí mi, jak to ubližuje hernímu zážitku. Když je z bezprostřední vzdálenosti obestoupí Alieni, měli by pro záchranu atmosféry odevzdat své zbraně a chcípnout. Stejně tak, když pod ně hodím omylem granát, měli by odletět a chcípnout. Měli by a měli. Aliens má těch problémů víc, osobně si ale myslím, že právě ona absence Friendly Fire je tou zásadnější chybkou…

Kde se v těch vydavatelích bere? Oznamovat hry příliš brzy je rozšířený nešvar herního průmyslu. Líbilo by se mi, kdyby někdo zkusil velkou hru oznámit s tím, že bude příští týden na pultech. Pak by se vidělo, jestli je opravdu ta dlouhá masáž nezbytná, nebo se to prodá tak jako tak. Tahle předčasná oznámení občas skončí failem, jak nám ostatně dokázaly dva aktuální případy.