Anarchia á la KK

09.04. 2010 | Autor: | Komentáře: 18

Kultura Kriplů vždy bola celkom anarchistickým miestom. Nikto príliš neobmedzoval ľudí v tom, čo sem napíšu a hlavne ako to napíšu. Skrátka anarchia v praxi. Avšak aj anarchia by mala byť ovládaná súdnosťou jednotlivých zúčastnených a najväčší prúser nastane, keď si to zúčastnený neuvedomuje. Nie, nenarážam na nič konkrétne…bah, koho chcem klamať? Samozrejme, že narážam. Všetkého veľa škodí.


Je fajn, keď si jeden človek zmyslí, že vie všetko o svete najlepšie – ostatne je to jeho vec. Vo svete nekonečnej slobody je fajn, keď svoje prádzne názory občas kdesi zverejní – má na to právo. Avšak čo už fajn nie je, keď sa to preháňa a hádže na kopu, akoby to malo nejaký širší zmysel. Nezúčastnený človek si povie, že dotyčný má problémy s egom, rád by na seba ťahal pozornosť, iný si zase povie, že je to skrátka pseudo-intelektuálny debil. Tiež majú na to právo.

Bohužiaľ stále platí, že vysoka koncentrácia čohokoľvek škodí, a keď nie priamo, aspoň otravuje. Možno budem sám zo všetkých kriplov, avšak myslím si, že podobné výlvevy, ktoré nám tu Skace predhadzuje posledných pár dni, patira skôr na jeho osobný blog, ako na stránky KK. Medzi nami, za všetko môže Robotron, ale nehovorte mu to, čudoval by sa, že prečo ho do toho zaťahujem :-) To, že Skace písať vie celkom slušne, na to sme prišli už dávno, problém je ako plýtva svojou energiou na neužitočné činnosti, čiže robí presný opak toho, o čom tak vášnivo píše. Na druhej strane, pokiaľ by to správne dávkoval, človek by sa toho neprejedol. Raz do mesiaca, do dvoch mesiacov podobná „skáčovina“ by bola príjemným osviežením neraz mierne stojacich vôd KK. Lenže ono nie, satan Robotron nasadil mladému chrobáka do hlavy a on sa do toho vrhol s fatalizmom jemu vlastným. A tak tu niektorí trpíme…trochu. :-)

Hlavne to už nie je „sranda“… :(

Síla atomu

08.04. 2010 | Autor: | Komentáře: 24

Atomová bomba, téma číslo jedna dnes. Západ se setkal s východem napůl cesty v největší prdeli světa, aby se domluvili a dvě nejmocnější země světa se vzájemně odzbrojili. Jaká krásná myšlenka hodná dvou nobelových cen :)

Jenže ono je tomu trochu jinak. Mír. To je to slovo. Mír je stav kdy mezi státy nevládne nenávist a konflikty mezi nimi nevedou k hromadnému násilí. Strach z války samozřejmě upevňuje nutnost míru. Chceme-li mezinárodní mír a nechceme-li válku můžeme tuto snahu posílit strachem ze strany současných přátel a budoucích nepřátel. Když se budou dostatečně bát, nebudou mít dostatečnou kuráž válku začít. Když jim ukážeme, že válka pro ně v důsledku bude znamenat totální ztráty, nikdo dostatečně inteligentní vládnoucí nějaké zemi válku nezačne.

Válka je ten nejkrajnější stav, jaký může nastat. Volí se proto ty nejextrémnější způsoby jak dosáhnout svého. Přesvědčit druhé silou, když už to nejde jinak. Válka proto vždy bude alespoň na jedné straně doprovázena citelnou ztrátou „nevinných“ lidských životů. (Nevinných až tak ne, protože lidé utváří společnost a společnost utváří lidi). Všechny představy o tom, že válka budoucnosti bude někde na poušti, nebudou bojovat lidé, ale stroje, nebudou lidské oběti,… jsou naprosto liché.

Máme tu tedy otázku: Čím vyvolat strach? Něčím velkým, něčím účinným, něčím destruktivním, něčím masivním, něčím permanentním. Atomovou bombou.

To co se stalo na konci druhé světové války v Hirošimě a Nagasaki budiž příkladem. Je jedno zda-li byl tento na první pohled odsouzeníhodný čin ze strany USA oprávnění nebo ne. Jedno je jisté – muselo to přijít a čím dříve tím lépe. Byla to demonstrace síly, kterou tato zbraň disponuje a názorný příklad toho, co se může stát v budoucnu těm, kteří ohrozí zemi, která touto zbraní disponuje.

Okamžitá smrt desítek tisíc lidí. V několika měsíčním horizontu se počet obětí vyšplhal do statisíců. Během několika let se začali projevovat účinky radioaktivního záření, rozklad DNA a dodnes se v této oblasti rodí lidé s leukémií, stále je zde zbytková radiace… I kdyby bylo obětí tohoto útoku několik milionů „nevinných“, tím lepší příklad pro budoucnost to bude.

Tato událost prakticky ukončila druhou světovou válku, zabránila studené válce, a zabránila vzniku třetí světové. Rusko před nedávnem podepsalo takové varování všem. Kdo zaútočí na Rusko, může čekat použití jaderných zbraní. Nikdo, kdo není idiot a sebevrah (žádný vůdce na světě) si nedovolí zaútočit na Rusko přímo jako stát, protože si je vědom této hrozby.

To si můžou dovolit pouze teroristi, kteří berou jako rukojmí svůj vlastní stát ve kterém se nachází. Volám tedy po dalším odstrašujícím případě, kdy budou podobné skupiny rozprášeny pomocí síly atomu, za souhlasu země ve které se nacházejí a to i za cenu několikanásobně vyšších obětí z řad opravdu nevinných.

Dnes disponuje těmito zbraněmi něco kolem 10 národů. USA vlastní tisíce jaderných hlavic. Jako nejdokonalejší současnou zbraň je dnes považována ponorka nesoucí desítky těchto hlavic. Nejen že ponorku nemáte šanci najít dokud do ní nenarazíte jinou ponorkou, ale účinný dostřel těchto hlavic je 10 000km (celá polokoule). K útoku na jakékoli místo na planetě stačí dvě ponorky na opačné straně světa. A ty ponorky nejsou zaparkované v někde v přístavech u břehů USA. Jsou neustále v pohybu a nikdo neví kde se momentálně nachází. Zkrátka dokonalá zbraň ztělesňující strach v moderní době.

Teď přichází na řadu Medvěděv s Obamou a prohlašují, že se vzájemně odzbrojí (zatím jen zredukují počty jaderných zbraní). Takováto snaha udržet mír je značně kontraproduktivní. Posílit mír tím, že snížím strach z vyvolání války je hodně divná. Je to sice hezké gesto, které uspokojí humanisty, ale to je tak všechno. Reálně tím vzroste hrozba vzniku dalších válek už jenom proto, že stovky dalších zemí přestanou mít strach zaútočit, protože mírumilovné národy odhazují zbraně…

Ovšem statisíce mrtvých v Japonsku zabránilo prolévání krve dalších desítek milionů, což je nedokazatelný, ale logický fakt.

Nobelovu cenu míru by měla po právu získat atomová bomba, i když je to paradoxní.

KK Mashup [23]: KK slaví 2. rok existence

07.04. 2010 | Autor: | Komentáře: 0

Před rokem jsme bilancovali první rok, nyní oslavujeme již druhý. Kupodivu nám to pořád drží a KK jede jako dobře promazaný stroj. V cestě ke třetímu roku nám nic nebrání, takže za rok zase nazdar u dalšího Narozeninového Mashupu. Mezitím oslavujme rok druhý:

Vymírání bílé rasy

06.04. 2010 | Autor: | Komentáře: 37

Trochu zavádějící a rasistický název. (taky že je) Spíše by se tento článek zaměřený na evoluci měl jmenovat vymírání tradičních nositelů západní kultury, ale to by nebylo tak šokující, abyste si otevřeli tento článek.

O bílé rase se hovoří v podstatě někdy od roku 1800, kdy se západní člověk odprostil od zbytku světa a začal svou svéráznou cestu za světovou dominancí. Cestu ovšem provázela a provází spousta chyb, které západního člověka jednou zahubí. V magickém roce 1960 se k „bílé rase“ hlásilo zhruba 750 milionů lidí z celkového počtu 3 miliard lidí na planetě, neboli 1/4. V roce 2000 se řady západu rozrostly na neuvěřitelnou jednu miliardu, zatímco celá planeta už hostila 6 miliard obyvatel, což je 1/6. Optimistický výhled z té doby hovoří o roku 2050, jako o době, kdy planeta bude muset uživit 9 miliard lidí a bílé rasy bude pouhopouhá desetina.
Co stojí za takovým obrovským propadem naší civilizace, která ještě před 50 lety tvořila čtvrt matičky Země? Vezmu to od začátku. Zaprvé je tu ustanovení lidských práv daleko v minulosti. Den, kdy otrok přestal býti tažným zvířetem, kdy si člověk přestal myslet, že lidský druh není jen větvička, která se má v budoucnu rozdělit a řekl, tady je konec, odteď neplatí zákon silnějšího. Člověk je víc než zvíře, protože dokáže zastavit evoluci. Pletl se a doplácí na to.
Bělochovi to nestačilo. nejen že už jednou popřel Darwina, udělal to znovu, zavedl demokracii, původně koncipovanou jako systém, kde vládnou mocnější nějaké té své podřadné evoluční větvi – otrokům a ženám… (antické řecko) Každý má odteď právo do všeho kecat, i ten co měl správně vyhynout a nedokázal se o sebe postarat, má nyní právo ovlivňovat všechny ostatní a svým rozhodnutím měnit pravidla, podle které se vítězná větev evoluce podřídí svému otrokovi, svému zvířeti.
Potřetí běloch vkročil do stejného hovna. Dal pod nátlakem práva ženám. Podkopal si svou několik milionů let trvající nadvládu, aby poslechl slepou víru svého náboženství (křesťanství), kde všichni jsou ovečky boží a všechny ovce mají nárok na vlastní travičku. (na rozdíl od všech ostatních náboženství na světě) A tak se znovu podřídil a to společnému svazku úplně jinak myslících bytostí.
Ale zpět k tématu. Dostáváme se zhruba do roku 1960. Byl to rok, kdy bílé lidstvo čelilo problému… „Vědci“ (ti co vědí) zjistili, že naše počty závratně narůstají, za chvíli nám nebudou stačit přírodní zdroje, nebude jídlo, zavládne opět zákon silnějšího, skončí tento „demokratický“ režim… tudíž byla vynalezena pilulka proti dětem. Vzít si pilulku proti početí se stalo morálně přijatelné, je to v zájmu přežití demokracie, vše OK.
Ale ženám se tím dostal do rukou mocný nástroj. Samy dokáží regulovat množství lidí na planetě aniž si to uvědomují. Ze sexu se stala zábava, protože nic nehrozí, za nic neponesou následky, je to sranda. Kdo nesexuje není in. Vzniká pop-kultura. Ruku v ruce se zvyšuje úroveň západu, může si dovolit to, co zbytek světa ne. Může se třeba bavit tím, že bude shazovat jídlo na Afriku a smát se tomu, jak o to jídlo bojují, jak je sužují sexuální choroby, když my máme pilulku a nafukovací balónek, lidi navíc kupují od západu zbraně, stávají se silnější, západ vydělává… No zkrátka obrovská švanda :)
Protože lidi, kteří se smějí, se dožívají víc, tak západ postupně stárne, žene se za mamonem, tak je času dost, reálně sexovat se může až pak, teď můžeme střílet naprázdno, je to obrovská sranda a kdo to nedělá je divný a je jedno, že to zvládne i napůl přejetý pes. Dítě? Ne, na to je času dost, až budu mít vyděláno… A stejně bude stačit jenom jedno, přece nezahodím kariéru kvůli dvěma harantům, to by mě šéf už dávno vykopl ze dveří, nejsem žádná hárající fena abych musela mít dvanácterčata… Věk se postupně zvyšuje, fertilita klesá hluboko pod nulovou hranici (2,1) pohoda…
Jenže „vědci“ přišli znovu a zjistili, že dětí je málo, máme fertilitu rovnou jedné, v příští generací se narodí pouze 1/2 současného počtu lidí, dále 1/4, 1/8 … Kdo bude platit výdobytek bílé západní civilizace (důchody) stále stárnoucí populaci? Hmm, hmm, nemůžeme udělat krok zpět, nemůžeme zbavit lidských práv nějakou skupinu lidí… hmm, hmm, využijeme rostoucí populace „nečistých“. Přivedeme pár lidí z afriky, začleníme je do společnosti a jejich produkt práce (daně) pokryje potřeby důchodců…
Populace se nakazí novodobým černým morem. Proč? Evropa má dnes 600 milionů obyvatel, z toho si 100 milionů nečistých naordinovala sama, přistěhovalce. Kdyby udeřil černý mor, má za následek podobné škody na bílé rase. Vše je chvíli v pohodě a stojíme před dalším rozhodnutím. přistěhovalci si sebou vezou svou kulturu. Dovolíme jim infiltrovat naší čistou kulturu? Kdyby ne, hrozí nebezpečí že nám budou krátit daně a začnou se chovat podobně jako na vietnamské tržnici, budou nás okrádat v naší zemi. Radši se podřídíme počtvrté slabším a znovu popřeme evoluci. Dovolíme jim infiltrovat naší kulturu jejich kulturou.
Další problém. Naši hosté se snaží chovat jako my, snaží se začlenit do naší společnosti a zrovnoprávnit se. Dovolíme jim to? Přeci jenom jsme otevřená společnost a je nutně potřebujeme… Ano, popáté. Znovu se obrací naše dobrá víra proti nám. Z hostů se stávají členové naší západní rodiny a přistupují částečně na naše zvyky (sex s pilulkou) a chtějí výhody jaké máme my, důchody.
Problém se objevuje znovu, ale běloch hrdě říká: „Musíme se uskromnit a každý musí nést své břímě stáří sám za sebe. Měli jsme to udělat dávno.“ Ovšem zakopává o klacky v podobě demokracie. Většina se chce mít lépe teď a hned (povaha bílého člověka), křičí: „Seberte peníze bohatým, mají jich spousty a my nemáme nic“… Demokracii jim dává za pravdu… Menšina se podřídí většině (Rozbor demokracie v příštím článku)
Ovšem opomíjíme fakt, že jsme nechali otevřena vrátka nečisté kultuře, které jsme hloupě zapomněli zavřít. Zas tak hloupě ne, nový přistěhovalci stále přinášejí další danajské daně a sami cestují v obřím trojském koni, což je pro nás samozřejmě lepší než nic :))
Množství nečisté kultury stále více infiltruje původní čistou rasu, do chvíle než ho přijme jako přijatelné, normální, rovnocenné. Pak nastane to co v mnohých evropských státech v čele s Německem. Nová generace vyrůstající mezi západem (křesťanstvím) a ostatními (v čele s islámem) se musí rozhodovat, co dál, jakou cestou se dát. A kupodivu v nové době se víc Němců hlásí k islámu, než ke křesťanství.
Možná podvědomě tuší, že západ udělal chybu, když dal ženám možnost mít stejná práva jako mají muži, že by to tak být nemělo. Co se děje v británii, o tom se pomalu bojím mluvit… Krásně je vidět, že Darwin platí všeobecně pro všechno živé a nějaký hloupý člověk ho nemůže zastavit. Bílá rasa se dožije odhadem 300let a nezbude po ní nic. Opět se vrátíme do doby kamenné, kdy nějaký hloupý výmysl typu lidská práva bude pouze čirou fantazií :)
Jen na závěr vyjmenuji pár dalších klacků pod nohami bílé rasy:
1) Davovost – davy určují dějiny (demokracie)
2) Egoismus – kdo zná význam tohoto slova? Všichni – kdo zná altruismus? Aha :)))
3) Vzdělání jde ruku v ruce s povrchností – vzdělává se průměr
4) Snaha si užívat
5) Masová kultura (pop kultura)
6) Zhroucení mravního řádu (opouštění křesťanství)
7) Média (určují směr myšlení, cílená manipulace)
(Základní podněty k sepsání článku jsou z přednášky PhDr. Adamové Lenky CSc.)

Rozhovor: Scott Campbell

05.04. 2010 | Autor: | Komentáře: 0

Člověk co stojí za originálním vhledem Psychonauts nebo Brütal Legend a málokdo to ví. Možná proto není moc zvyklý dávat rozhovory. Není to takzvaný „vypravěč“. I přesto mi to nedalo a svého oblíbeného kreslíře sem se musel na pár věcí zeptat. Neřekl toho moc, ale něco přece jen ano.

V prvé řadě se ti musím k něčemu přiznat… Asi před třemi lety jsem ti ukradl ikonku. Do teď ji používám a máme se rádi. Že si ji můžu nechat? :)
Jasně. Jsem rád, že jste spolu štastní.

U nás tě zatím bohužel moc lidí nezná. Můžeš zkusit nějaké self-promo?
Posledních 9 let dělám hlavního výtvarníka v Double Fine, kde společně s týmem stojím za vzhledem našich her Psychonauts a Brütal Legend. Mimo Double Fine, dělám komiksy pro sbírky jako třeba Hickee and Flight. Taky kreslím vodovkama různé potvory a lidé se jimi překvapivě baví. Ukazují je v galeriich po celém světě. No, a to jsem já!

Používáš na dnešní dobu docela netradiční metodu malování. Dnes všichni kreslí jen ve Photoshopu. Kreslíš vodovkama i při tvoření herních návrhů?
Herní koncepty dělám tak, že je nejdřív nakreslím tužkou a pak je maluju ve Photoshopu. Pro malby, které jsou dělané vodovkama, používám Photoshop jen na lehké úpravy. Ale vodovky pro herní grafiku nepoužívám! Až na krajní případy, kdy si potřebujeme hodně pohrát se vzhledem hry.

Na svém blogu nemáš skoro žádné obrázky týkající se her. Ne, že by to vadilo…
No, svého času, když vycházeli Psychonauts a Brütal Legend, jsem z nich postoval nějaké koncepty. Ale ne pravidelně. Myslím, že bych mohl ukázat víc… jenže někdy je to přísně tajné!

Jak jsi se vlastně dostal ke hrám? Bylo dřív kreslení nebo hry?
Poprvé jsem se dostal ke hrám v Lucas Learning, malováním pozadí pro dětské Star Wars hry. Tam jsem se setkal s Timem Schaferem a stali jsme se přáteli. Když odešel založit Double Fine, šel jsem s ním.

Na kolika hrách jsi se tedy celkem podílel? 
Celkem na čtyřech. Dvě u Lucasů – Yoda’s Challenge a Jabba’s Math Galaxy, dvě v Double Fine – Psychonauts a Brütal Legend.

Jako „art director“ stojíš za celým vzhledem hry, že? Máš tedy kontrolu nad tím, co grafici provádí s tvými nápady?
Sešli jsme se jako tým v předprodukční fázi a na vzhledu hry pracujeme společně. Já to vše zaznamenávám a snažim se ostatní inspirovat. Zatímco u Psychonauts jsem byl přímo u kormidla, moje role v Brutal Legend byla spíš taková, že jsem byl tím, kdo předával inspiraci a svoji vizi. Jinak jsem na produkci hry zase tak moc nedohlížel. Měli jsme velice talentovaného chlápka Lee Pettyho, který to měl celé na starost.

Můžeš popsat jak vzniká hlavní hrdina hry? Třeba v Brütal Legend.
Probírali jsme se spoustou materiálů a zkoumali atmosféru jaké chtěl Tim dosáhnout. Z počátku to byl takový Lemmy Kilmister z Motörhead, ale postupně se vyvinul ve více ujetého roadieho. Chtěli jsme míň stoickou badass postavu a víc pořádnýho badass fanouška metalu. Tak jsme se posunuli směrem k Jackovi Blackovi. Ani jsme netušili, to až mnohem později, že chce dělat hru. Hodně nás to potěšilo.
Jak se pracuje s Timem Shaferem?
Tim je fantastický. Velmi inspirativní. Přitahuje neskutečně talentované a vtipné lidi a podporuje hodně společenské prostředí. Všichni jsou zapojeni a cítí se součástí projektu. Jedna velká rodina.

Na Psychonauts jste dělali 5 let. Bylo to dlouhý 5 let? Byl to hodně náročný vývoj?
Ano, byla to naše první hra, takže jsme budovali společnost, zatímco jsme tvořili hru. Tudíž jsme měli nějaké porodní bolesti. Ale nakonec se to otočilo a všichni jsme byli velmi hrdí. Jsme perfekcionisti! Obzvlášť Tim.

Oproti tomu musel být vývoj Brütal Legend mnohem uvolněnější… nebo ne?
Byl uvolněnější, ale trval stejně dlouho. Poučili jsme se z našich chyb a skvěle zapracovali jako tým. Všichni byli velmi spokojení z výsledku.

Máš raději svoji práci na Psychonauts nebo na Brütal Legend? Ale upřímě!
Obě mám hrozně rád z různých důvodů. Psychonauts byli můj první velký podnik a jsem hrozně rád za to, co z nich vzniklo. Byla to ale těžká cesta. Ke konci jsem se těšil, až budu dělat na něčem novém. Brütal Legend byla tím pádem super zábava a ukázalo se, že mnohem epičtější než Psychonauti. To mi udělalo radost. Od dob Psychonautů ale nahlížím na tyhle věci jinak. Takže vážně těžko říct. Jsou to různý bestie!

Určitě máš nějaký návrh, který ti zakázali dát do hry, protože byl moc šílený? Ukázal bys nám ho? Prosím :)
Vždy existují věci, které se nedostanou do finální hry, tak to chodí. Jenže… Top Secret!
Mysliš, že originální hry typu Psychonauts mají na dnešním trhu pořád místo? Dovedl by sis představit pokračování?
Psychonauts si stále získávají větší a větší publikum. Což je šílené a zároveň vzrušující. Kdo ví, co přinese budoucnost…

Dnes jsou hodně v módě indie hry typu World of Goo nebo Crayon Physics. Sleduješ je?
Zrovna tyhle jsem nehrál, ale znám je. Indie trh je plný inspirací. Nabízí tolik možností pro každého a pořád drží velké společnosti ve střehu. Hry nepotřebují vysoké rozpočty na to, aby byly parádní.

Neláká tě s někým vytvořit nějakou malou indie hru, postavenou na tvých originálních malůvkách? Třeba taková klasická Lucas Artí adventura by byla úžasná.

Hned bych do toho šel!

Hraješ ještě hry nebo už ti nezbývá čas? Jaké tě nejvíce ovlinili?
Bohužel, už na hraní nemám moc času. Je to pech.
Nejraději mám Mario Kart, Shadows of the Empire, Golden Eye, Oddworld a Grim Fandango!

Tuhle otázku mi odpusť… Jaktože jsi nedostal žádnou cenu za Psychonauts? Chápeš to??

Ceny za Psychonauts? Máme jich přece celou hromadu! Byl to parádní rok když vyšli.

Jasně, ale myslím cenu přímo pro tebe! :)

No jo, to je fakt!

A kdy přijedeš vystavovat do České Republiky?
Rád bych… doporuč mě pár galeriim!

 ____________________________
Díky zealovi za dodatečnou pomoc s překladem

Autechre Oversteps

04.04. 2010 | Autor: | Komentáře: 0

Je to má oblíbená skupina. Jmenuje se Autechre a ve středu měla koncert v jednom malém klubu brňany zvaném jako Fléda. Do Brna přijeli jako do jediného města v České Republice v rámci svého evropského Oversteps turné. Oversteps je název jejich nejnovějšího alba, ze kterého zahráli kdoví kolik skladeb.

Poznámka: Počet skladeb těžko odhadnout, protože ani na chvíli se nezdálo, že by najednou začala hrát jiná skladba.

Začátek byl v osm hodin. Jak ale všichni, co už na nějakém tom koncertě byli, dobře ví, čas na vstupence neznamená začátek vystoupení skupiny, ale je to doba, kdy se na pódium dostaví předskokan, který má většinou za cíl rozehřát publikum, dostat je do lepší, chcete-li tupější, nálady. To jsem samozřejmě věděl a přijel tak do klubu o hodinku později. Předskokani většinou za moc nestojí a jak jsem po příjezdu zjistil, dobře jsem udělal. Ze sálu se ještě stále ozýval jakýsi průměrný set průměrného Warp DJ-e, nic co by mě udrželo v sále. Z cedule jsem se dozvěděl, že Autechre začínají až ve 23 hodin! Jaj. Nezbývalo nic jiného, než čekat. Naštěstí to ubíhalo vcelku svižně, za což mohlo i příjemné prostředí klubu. A taky jsem zjistil, jak jsou na tom záchody. No co byste čekali, jsou v naprosto dezolátním stavu. Člověk měl strach se dotknout kliky od dveří.

Seanci nad načnutou Coka kolou najednou zprznil jakýsi výbuch agresivního zvuku v sále, který se změnil ve zvuk sbíječky. To bude asi ten druhý předskokan, říkal jsem si nahlas pro sebe – abych bláhově neuvěřil domněnce, že se vedle začalo z důvodu zrušení koncertu bourat. Šel jsem se tam podívat. A opravdu, hudebních přístrojů se ujal jiný DJ, nebo spíš elektronický muzikant, kteréhož styl mi silně připomněl moji oblíbenou skupinu Satan’s Tornade. Zvuk byl dostatečně nahlas, a dostatečně „řezal“, aby si někteří zakrývali uši. Aby je zvuk nerozřezal. Set byl dlouhý asi patnáct minut, což se poté protáhlo na dvojnásobek, protože jsme si vyžádali přídavek. A to už bylo po jedenácté a předskokan ne a ne přestat. Řezavé vystoupení se po další výměně hudebníka, čili člověka stojícího za notebookem, změnilo v lehce nezajímavé elektro, které se ještě kapku protáhlo. Reflektory nám nepříjemně blikaly do očí a slabá písnička nechtěla dojít svého konce.

O několik minut později hudebník opouští svoje stanoviště a v sále se zhasíná. To znamená jediné – konečně Autechre. Začíná se pro Autechre netypickým rytmickým bušením, které ale dostává publikum do toho správného tranzu. Hlavně nás ale připravuje na nadcházející ekvilibristik magnifique! Občasný zvuk syntetizéru, kterého sešrotoval kombajn se ozve tu a tam. Ostatní zvuk začíná projevovat znaky nelidskosti, v níž nejde najít ani náznaky nějaké srozumitelnější struktury. Sekvence jsou naprogramované kýmsi, jehož talent by mohl klidně soupeřit s Beethovenem a Mozartem. Dopadlo by to ale tak, že ten kdosi by je strčil do kapsy, tam by jim zlomil ruce a nohy a kompletně by jim odrovnal čelist. Zhruba hodinový set ani na chvíli nezaškobrtne, nepřehodí zvuk a přesto nabídne několik odlišnějších zajímavých ploch. V několika chvílích se sálem prohánějí tak silné vibrace ve vzduchu, až jsem se divil, jak je něco takového vůbec možné. Až na úplný konec se rozsvítí strom reflektorů za příhodného zvukového efektu. Chtěli jsme přídavek. To už ale Autechre naskakovali do autobusu, protože následující den je čekal koncert v jiném státě.

Celé to bylo naprosto perfektní, ba úplně geniální, a každou chvíli hudebníci potvrzovali, že jsou špičkou elektronické hudby. Oversteps koncert nabídl vpravdě mimozemský zážitek, který, obávám se, jen těžko něco, nebo někdo, překoná.

Poznámka 2: Ačkoliv se evropská šňůra koncertů jmenuje po novém albu Oversteps (které se dá pirátsky sehnat na Youtubu), Autechre na koncert přivezlo zcela jiný materiál, který na albu Oversteps dost možná nenajdete. Škoda. Ale na druhou stranu je to vlastně dobře.

Digital Nation

03.04. 2010 | Autor: | Komentáře: 4

„Geeks are normal now,“ praví se v dokumentu PBS Frontline jménem Digital Nation. Dorůstá generace, která tráví nevídanou spoustu času online a která zvládá myšlenkový multitasking (nebo si to alespoň myslí). Digitální generace. Generace negramotů? Uslintaných kriplů reagující jen na blikavé podněty? Jedinců schopných efektivně řešit problémy? A jak k tomu přijde americká armáda?

„S příchodem digitálních technologií je tu nová lidská bytost, která přešla na vyšší level,“ optimisticky zvěstoval před dvaceti lety novinář Doug Rushkoff. V současnosti by svoje nadšení trochu krotil. Podle posledních údajů ostatně většina teenagerů upírá pozornost na nějaké digitální médium více než 50 hodin týdně. Zjevně ale vzniká seriózní problém se soustředěním.
„Už nemůžeme zadávat ke čtení román delší než 200 stran. Dříve to šlo, dnes už ne,“ řiká profesor Bauerlein, autor knihy „The Dumbest Generation“. Průzkumy na MIT, nejprestižnější technické univerzitě na světě, ukázaly, že studenti dosahují v testech porozumění textu horších výsledků než dříve. Ne že by byli hloupí, nesnažili, jen jsou prostě prý moc rozptylování vším možným. Skoro celou dobu se nachází online. Kontrolovat maily, Facebook, psát zprávy skrze instant messaging. Zmáčknout F5 a znovu, pořád dokola a dokola. Třebaže si studenti myslí, jak jsou ohromně efektivní, není tomu tak. Psycholog Clifford Nass tvrdí, že naše mozky v podstatě nedokážou dělat dvě věci najednou.
Dokument ukazuje ale i další jevy provázející digitální národ. Samozřejmě je to problém odcizení, anonymity internetu. Tvůrce Second Life v dokumentu nadšeně vypráví, jak jeho výtvor nakonec lidi sbližuje. „Na internetu jsme sami, ve virtuálním světě jsme spolu.“ V IBM dokonce využívají svět Second Lifu pro firemní porady. Stává se, že tým spolupracovníků se nikdy v reálu nesetkal, přestože spolu denně komunikují. Zní to depresivně? Proč vlastně? Myslím, že přestože se denně setkáváme se spoustou lidí, kolik z nich vlastně překročí mantinely vymezené svou sociální rolí? Člověk se pro okolí stává jednorozměrnou postavičkou i v reálném světě, minimálně tedy v práci.
Jak ukázáno v dokumentu, takový člověk může pracovat v armádě jako navádeč dronů (bezpilotních bombardérů). V přestávce mezi bombardováním tisíce kilometrů vzdáleného cíle takový člověk nezávazně poklábosí s kolegy o počasí a jen co zabije pár teroristů i civilistů, za hodinku probírá doma se svými dětmi co nového ve škole.
Ostatně aby americká armáda měla dostatek vojáků, změnila svou náborovou strategii. Místo Náborových center zřizuje tzv. „Experience Centres“, kde si děcko starší 13 let zdarma může zahrát válečné hry jako napříkl. Call of Duty a spoustu dalších. „Je to jen ochutnávání toho zážitku,“ klidní moralisty major Larry Dillar. Já bych dodal, že to souvisí s celkovou změnou propagandy ve společnosti. Všechno, od reklamy přes politiku, přejalo chování lascivní děvky. Hlavní je nalákat, svést, zaujmout. Jako nástroj propagandy je, zdá se, ideologie mrtvá. Ale to jen tak mimochodem.
Dokument je komplet ke zhlédnutí online.
Něco jako „digitální generace“ tu očividně je.. ale co to znamená? Co to bude znamenat do budoucnosti? Jaké důsledky má tento jev na život jedince? To nikdo moc netuší. Podle mě útržkovité a zároveň dosti individuální vnímání světě posiluje tendence vzniku schizofrenie (či jiných psychóz). Především v kombinaci s přehlceností nesourodými informacemi, často těžko odlišitelnými sociálními rolemi, stále rychlejším a nejistějším světem. Naleštěné loutky, co se trhaně klátí odnikud nikam. Ve snaze být všude, nejsou nikde. Každý se považuje za originál, jenže snahou projevit, prosadit a vyjádřit svou osobnost hlavně pomocí spotřebního zboží a pracně budovaného společenského postavení všichni zapadnou do úplně stejné masy.
Tomáš Garrigue Masaryk sepsal v roce 1881 práci s názvem Sebevražda jako masový sociální jev přítomnosti. Po 129 letech jsme dál. Sociálním jevem přítomnosti, zdá se být, roztříštěné a všelijak pokroucení vnímání. Sounds fun.

Sraz fanoušků Bioware

30.03. 2010 | Autor: | Komentáře: 15

Když jsem s drobným zpozděním dorazil do středověké krčmy Anno Domini 1471, s obavami jsem si říkal abych tam nebyl já, 6 lidí a obsluha. To se naštěstí nejen nepotvrdilo, ale bylo naopak tak narváno, že si nebylo kam sednout a pomalu ani stoupnout. Účast byla abnormální přišli téměř všichni registrovaní, což se stává jednou za 10 000 let. Naštěstí se mne hned při příchodu ujmul Míra Buchta z EA(narazil jsem na něj před krčmou) a vysvětlil mi jak to stojí a běží. Shrábnul jsem Bioware body i program akce, dal si kvasnicové pivo (nebylo vůbec špatné) a začal „nasávat atmosféru“. Program už byl v plném proudu, právě probíhala za účasti kluků z EA přednáška o Bioware , jejich způsobu práce, vlivy na tvorbu atd. Rozdělení místností , alespoň zpočátku, bylo: přednášky – krčma na volnou zábavu – místnost s notebooky na ochutnávku Dragon Age: Procitnutí.

Elfové si mnuli ruce

Mezitím jsem se srazil s Mr. Wáwrou, který dorazil přede mnou. Chvilku jsme si povídali, ukořistili místa k sezení a vedle se přednáška mezitím zvrhla v kvíz. Velmi obstojně moderovaný Tomášem Zvelebilem (ano, to je ten hoch, co je u fans původního Score na listině smrti), následovala zajímavá diskuze o herním byznysu s mixem novinářů, zástupců EA, nějaký ten vývojář a dokonce i korektor Dragon Age. Zde snad jediná větší výtka – reprosoustava byla špatně umístěna, takže díky všeobecnému hluku (přes 100 lidi bude logicky těžko potichu) si hlavně diskuzi užily jen první řady, což mi přišlo škoda. Stačilo by mít více reprobeden, které by byly vždy rozmístěny po určitém úseku a mohlo to být v pořádku. Tak příště! :)

Diskuze

Paraelně s tím probíhaly v prozatím pro veřejnost uzavřené (někde na webu jsem četl, že o vyzkoušení Dragon Age: Procitnutí nebyl zájem, což je nesmysl) místnosti s notebooky rozhovory pro pořad Gamepage. Na nátlak několika podezřelých individuí, které raději nebudu jmenovat, jsem dopil pivo a šel se také historicky znemožnit. Stejně mě vystřihnou a pokud ne, alespoň jsem udělal reklamu KK, kde ihned po odvysílaní očekáváme nápor teenage fans.

Po skončení, řekněme, kulturních aktivit, začala volná zábava. Zde se projevila příjemná a uvolněná atmosféra, kterou tak dobře znají fanoušci různých Conů a podobných akcí – v podstatě můžete přisednout k úplně cizím lidem, za chvíli najdete společné téma a za půl hodinky už se bavíte jako kdybyste se znali roky. Dále byla otevřena místnost s notebooky (limit na hraní byl 30 minut, protože pak hráč dorazí k důležitému příběhovému zlomu) a začalo se vesele hrát na stojanech s X360 verzi Mass Effect 2. Naplno se také rozjela krčma, která obveselovala hosty kromě jídla a pití také středověkou kapelou, slušně rozjetými tanečnicemi a točením ohňů. Plus jeden zápas Sumo :)


Dirty dancing

Volná zábava pokračovala úspěšně až do noci(akce začínala ve 14.00), kdy už se tři místnosti slušně vyprázdily a šlo volně korzovat dle libosti. Případně hrát něco na způsob hospodského plátýnka a rozjíždět skupinové diskuze o etičnosti a psychologickém dopadu DLC, již umístěných na disku hry(Bioshock 2). Obsluha už asi začínala být unavená, protože se nás pokusila zničit stále se zvětšujícími panáky hruškovice (Jarda Faltus: „Ty vole, to je lampa!“), což jsme ovšem vykontrovali výbornými lívanci. Mezi hosty začala také kroužit kartářka, která byla v jednu chvíli na roztrhání. Mimochodem, zajímalo by mě, co předpověděla Honzovi Modrákovi, protože přestože nevypadal moc společensky unaveně, krátce po vyložení karet zmizel s výkřikem „Už musím běžet!“ do noci :)

Obvyklí podezřelí

Celkově bych akci hodnotil jako velice povedenou, organizace šlapala, technické závady žádné, obsluha fungovala, atmosféra příjemně neformální. Jen tak dal EA CZ!

Je to na hráčoch…a basta!

28.03. 2010 | Autor: | Komentáře: 5

V Ubisofte sedí banda bláznov, to už dnes vieme naisto. Teraz to pre istotu lezie na ľudí z EA. Prvé správy hovorili, že by táto spoločnosť rada svoje digitálne pazúry rozšírila aj platenie za „demá“ hier. 10 až 15 dolárov za tzv. „Premium downloadable content“ na Xbox Live a PSN a až následne by bola vydaná hra za plnú cenu.


Samozrejme, hneď sa okolo toho strhla mela, nakoniec musel viceprezident EA vysvetlovať, že klasického obmedzeného dema sa to nedotkne. Teda, ak budú aj za akési rozšírenejšie demoverzie hier (ak som to správne pochopil) ľudia ochotní platiť peniaze, tak kremíkové nebo s nami.

Ľahko sa kritizuje, ľahko sa vykrikujú (v prípade internetu skôr vypisujú) silné slová do éteru. Bojkot, vzbura, ignorácia takéhoto správania voči zákazníkovi. My to nechceme! My. Občas mám pocit, že som to skôr len ja. Keby totiž ľudia naozaj ignorovali podobné postupy, tak by spoločnosti veľmi rýchlo zistili, že tadiaľto cesta nevedie. Lenže veľa kriku pre nič. Zdá sa, že Ubisoftia ochrana je relatívne úspešná, hra sa asi predáva tiež slušne, nuž tak sa jej dočkáme vo všetkých ďalších hrách. To, že to degraduje hru do budúcna už nikoho nezaujíma.

Okrem toho, keď to tak dobre ide, čo dať niečo podobné do hry ako je posledný Command & Conquer. Len pekne potichu, aby si to nikto nevšimol skôr, než bude neskoro. Byť online. Pri MMO hrách to človek pochopí, pristupuje k ním s tým, že bez internetového pripojenia si nezahrá – veď na čo by to bolo dobré. Lenže hra pre jedného hráča? Musí pri tom človek stále visieť na internete? Prečo? Čo som komu urobil? Keď teda myslia, tak ďakujem, ale neprosím. Nekupoval som hry, ktoré mali Starforce (a že tam bolo niekoľko vynikajúcich titulov), budem ignorovať aj podivné systémy Ubisoftu a ďalších temných spoločností. Lenže čo z toho, keď som na to sám :) .

Keď vyberiem z poličky 10-15 rokov starú hru, viem že si ju určite môžem zahrať. Pravda, možno to bude vyžadovať trochu dosbox mágie, ale nič iné mi v tom brániť nebude. Ak si budem chcieť o 10-15 rokov nostalgicky zaspomínať na dobrodružstvá z renesančného Talianska, existuje veľká pravdepodobnosť veľkých problémov. Hra nebude z krabice absolútne hrateľná. Ak vydá Ubisoft nejaký patch, bude ho treba komplikovane hľadať na internete. Kto vie, či sa vám ho podarí nájsť. Skrátka, digitálna éra nepraje zberateľom a životnosti nových hier.

Ale to je iný príbeh, ten náš je o ľuďoch, hráčoch – ak sa mi niečo nepáči, stojím si za tým a ignorujem to. Ak budem o tom len hovoriť a nakoniec podľahnem marketingovým zvodom, nesmiem sa čudovať, že si herné spoločnosti budú dovoľovať stále viac a viac – možno sa nakoniec dočkáme spoplatnenia i tých klasických diem. 2 až 3 doláriky za kus, prečo nie?