Atomová bomba, téma číslo jedna dnes. Západ se setkal s východem napůl cesty v největší prdeli světa, aby se domluvili a dvě nejmocnější země světa se vzájemně odzbrojili. Jaká krásná myšlenka hodná dvou nobelových cen :)

Jenže ono je tomu trochu jinak. Mír. To je to slovo. Mír je stav kdy mezi státy nevládne nenávist a konflikty mezi nimi nevedou k hromadnému násilí. Strach z války samozřejmě upevňuje nutnost míru. Chceme-li mezinárodní mír a nechceme-li válku můžeme tuto snahu posílit strachem ze strany současných přátel a budoucích nepřátel. Když se budou dostatečně bát, nebudou mít dostatečnou kuráž válku začít. Když jim ukážeme, že válka pro ně v důsledku bude znamenat totální ztráty, nikdo dostatečně inteligentní vládnoucí nějaké zemi válku nezačne.

Válka je ten nejkrajnější stav, jaký může nastat. Volí se proto ty nejextrémnější způsoby jak dosáhnout svého. Přesvědčit druhé silou, když už to nejde jinak. Válka proto vždy bude alespoň na jedné straně doprovázena citelnou ztrátou „nevinných“ lidských životů. (Nevinných až tak ne, protože lidé utváří společnost a společnost utváří lidi). Všechny představy o tom, že válka budoucnosti bude někde na poušti, nebudou bojovat lidé, ale stroje, nebudou lidské oběti,… jsou naprosto liché.

Máme tu tedy otázku: Čím vyvolat strach? Něčím velkým, něčím účinným, něčím destruktivním, něčím masivním, něčím permanentním. Atomovou bombou.

To co se stalo na konci druhé světové války v Hirošimě a Nagasaki budiž příkladem. Je jedno zda-li byl tento na první pohled odsouzeníhodný čin ze strany USA oprávnění nebo ne. Jedno je jisté – muselo to přijít a čím dříve tím lépe. Byla to demonstrace síly, kterou tato zbraň disponuje a názorný příklad toho, co se může stát v budoucnu těm, kteří ohrozí zemi, která touto zbraní disponuje.

Okamžitá smrt desítek tisíc lidí. V několika měsíčním horizontu se počet obětí vyšplhal do statisíců. Během několika let se začali projevovat účinky radioaktivního záření, rozklad DNA a dodnes se v této oblasti rodí lidé s leukémií, stále je zde zbytková radiace… I kdyby bylo obětí tohoto útoku několik milionů „nevinných“, tím lepší příklad pro budoucnost to bude.

Tato událost prakticky ukončila druhou světovou válku, zabránila studené válce, a zabránila vzniku třetí světové. Rusko před nedávnem podepsalo takové varování všem. Kdo zaútočí na Rusko, může čekat použití jaderných zbraní. Nikdo, kdo není idiot a sebevrah (žádný vůdce na světě) si nedovolí zaútočit na Rusko přímo jako stát, protože si je vědom této hrozby.

To si můžou dovolit pouze teroristi, kteří berou jako rukojmí svůj vlastní stát ve kterém se nachází. Volám tedy po dalším odstrašujícím případě, kdy budou podobné skupiny rozprášeny pomocí síly atomu, za souhlasu země ve které se nacházejí a to i za cenu několikanásobně vyšších obětí z řad opravdu nevinných.

Dnes disponuje těmito zbraněmi něco kolem 10 národů. USA vlastní tisíce jaderných hlavic. Jako nejdokonalejší současnou zbraň je dnes považována ponorka nesoucí desítky těchto hlavic. Nejen že ponorku nemáte šanci najít dokud do ní nenarazíte jinou ponorkou, ale účinný dostřel těchto hlavic je 10 000km (celá polokoule). K útoku na jakékoli místo na planetě stačí dvě ponorky na opačné straně světa. A ty ponorky nejsou zaparkované v někde v přístavech u břehů USA. Jsou neustále v pohybu a nikdo neví kde se momentálně nachází. Zkrátka dokonalá zbraň ztělesňující strach v moderní době.

—

Teď přichází na řadu Medvěděv s Obamou a prohlašují, že se vzájemně odzbrojí (zatím jen zredukují počty jaderných zbraní). Takováto snaha udržet mír je značně kontraproduktivní. Posílit mír tím, že snížím strach z vyvolání války je hodně divná. Je to sice hezké gesto, které uspokojí humanisty, ale to je tak všechno. Reálně tím vzroste hrozba vzniku dalších válek už jenom proto, že stovky dalších zemí přestanou mít strach zaútočit, protože mírumilovné národy odhazují zbraně…

Ovšem statisíce mrtvých v Japonsku zabránilo prolévání krve dalších desítek milionů, což je nedokazatelný, ale logický fakt.

Nobelovu cenu míru by měla po právu získat atomová bomba, i když je to paradoxní.

Celý článek...