Co si o téhle hře vlastně myslet? Obal mi hned padl do mého nekybernetického oka. Po spuštění přišlo překvapení…
Před krátkou chvílí došlo k odhalení prvních informací o dalším vycházení herního časopisu Level. A podle nich to vypadá, že si Level po dlouhé době zase koupím.
Level měl přestat vycházet. V tom se náhle objevil Draken a plány Burdě překazil. V internetovém rozhovoru jsme se dozvěděli, že koupě Levelu byl prý výhodný byznys, i přesto, že časopis byl už nějakou dobu ztrátový. Počty stranou, nový Level prý bude maximálně skvělý časopis, a to i přesto, že v něm nebude tolik změn, jak by si člověk u takového restartu časopisu představoval: Level zůstává u PC, budou v něm recenze, témata, i retro a dost možná i příloha, která v posledních pěti letech neměla moc smysl, resp. neměla tolik příznivců, kteří by ji ocenili. Bude to více či méně stejný časopis. Tak proč se na něj těšit?
Při příležitosti aktuální kampaně na převedení české herní klasiky Brány Skeldalu na mobilní zařízení jsem zkontaktoval Jindru „Napoleona“ Rohlíka a požádal ho o rozhovor, který vznikal v řádu několika dnů…
Hned se ptám, o čem je, pokaždé, když zaměřím svou pozornost na novou hru, která mě něčím zaujala. Po přečtení letmého popisku si dost často připadám, že o tu hru až takový zájem mít nebudu, protože ji už teď mám prokouknutou dopředu. Někdy mám náladu, například teď, chtít od her něco víc: chci skutečně zajímavý a také kvalitně vyprávěný příběh. Jak jsme se mohli přesvědčit v minulosti, ale i ve velmi, velmi nedávné minulosti, počítačové hry jsou tohohle schopny. Je to ale vždy jen jedna hra ze sta (tisíce?), které se to daří. Chci, aby se spustil trend, že co hra, to jeden opravdu vymakaný příběh. Chci toho moc?
Už od svých raných let jsem byl „sucker“ pro akční filmy. Tahleta vášeň pro akčňáky mi vydržela dodnes a mám to štěstí, že na rozdíl od některých jiných žánrů, pro akční filmy prakticky neexistuje určitá cílová věková skupina, takže si ji teď užívám s vidinou toho, že si ji budu moci užívat i nadále v budoucích letech, doufám, že to bude minimálně dalšího tři čtvrtě století. Tudíž zajít do kina na G.I. Joe: Odveta byl takzvaně „no brainer“, a tak jsem na něj zašel.
Napřed chci o tomto novém Bioshocku napsat, že jsem zezačátku koukal na monitor jak vyvalenej.
Po třech hodinách jsem přestal s výrazem cvoka civět a hru vypnul, protože to už byla hluboká noc. Vážně, první tři hodiny jsou úplný mistrovský kousek, který se ve hrách vidí jen málokdy a to nepřeháním.
Teďkom jsem si při hraní Alienů: Colonial Marines říkal, že ty dva robotické NPC mariňáky, kteří se mnou procházejí hrou, nejde zabít, a taky to, že je to spíše na škodu. Vadí mi, jak to ubližuje hernímu zážitku. Když je z bezprostřední vzdálenosti obestoupí Alieni, měli by pro záchranu atmosféry odevzdat své zbraně a chcípnout. Stejně tak, když pod ně hodím omylem granát, měli by odletět a chcípnout. Měli by a měli. Aliens má těch problémů víc, osobně si ale myslím, že právě ona absence Friendly Fire je tou zásadnější chybkou…
Vikingové ve videohrách mě zpočátku velice zajímali. Hrál jsem The Lost Vikings, kteří mě bavili a pak jsem taky hrál Vikings, strategii pro více hráčů, vlastně hráli. Ještě teď mám originálku, pěknou velkou krabici s malou disketou uvnitř. Pokračování The Lost Vikings mě taktéž bavilo. Ještě tu byla Valhalla 1, 2 a 3 na Amigu, ty jsem nehrál, protože jsem neměl Amigu, ale z obrázků v časopisech mě zaujala. Pak dlouho žádná hra s Vikingy nevyšla. A nakonec se začali vikingové do her vracet skrze zadní vrátka na PS2. Pak na PS3 vyšel Viking, který mě moc nezaujal. Včera jsem kouknul na televizi a tam Vikings, seriál!
Myšleno samozřejmě jen ty pohádkové, ne takové ty, u nichž vás autoři chtějí co nejvíce potrápit nijak milým obsahem (takzvané anti-pohádkové adventury). Mocný vládce Oz je film, který všem tvůrcům počítačových her ukazuje, jak se to má dělat…
Nejnovější komentáře