Myšleno samozřejmě jen ty pohádkové, ne takové ty, u nichž vás autoři chtějí co nejvíce potrápit nijak milým obsahem (takzvané anti-pohádkové adventury). Mocný vládce Oz je film, který všem tvůrcům počítačových her ukazuje, jak se to má dělat…

…jak se má správně dělat pohádkový svět, a vůbec pohádka, která funguje napříč všemi generacemi.

Je obecně známo, že ne mnoho her by obstálo jako film. Také se ví, že filmy na tom nejsou, co se týče převedení na počítačové monitory, o nic lépe. V případě Mocného vládce Oz, který je prequelem k událostem filmu Čaroděj z téže země z roku 1939, jde však o výjimku potvrzující pravidlo, tedy přesněji vzato má všechny předpoklady pro to, aby podle něj nějaká chytrá herní společnost udělala parádní pohádkovou adventurku. Nakonec, film už takovou adventurou je a já se tu odvážím napsat, že by stačilo onen filmový pás jen oskenovat do počítače, přidat grafický interface a bylo by zaděláno na jednu velmi prímovou adventku, jež by svojí pohádkovou atmosférou přitáhla k monitorům všechny fanoušky pohádkových příběhů – a nakonec úplně všechny, i ty smutné případy, jenž tráví čas ve hrách přetvářením virtuálního zlata v pravé peníze.

Svět Oz je po vizuální stránce tak poutavý, až se vám vyloženě chce po plátně koukat, kde a co ještě autoři vymysleli a přidali do scény, aniž by na to kameraman chtěl nějak upozornit. 3D brýle pocit z pohádkového světa ještě umocňují a teď si říkám, že by bylo moc fajn, kdyby se 3D nejlépe již v průběhu tohoto roku rozšířilo i na počítače. Postavy světa Oz jsou takové, jaké byste čekali – na první pohled velmi ploché, avšak po nasazení brýlí s větším počtem 3D už krapátko rozměrnější. Zlo a dobro je na tom podobně. Nejdříve se zdá všechno jasné, ale pak… je to ještě jasnější. Hlavní hrdina působí opravdově, na rozdíl od pohádkových postaviček, a pochází z šedé reality a tím pádem se do něj divák může perfektně vžít. Má i vlastní inventář: Těžkou tašku plnou různého harampádí. Namísto toho, aby do ní vesele sbíral nepotřebné předměty, z ní už jen vytahuje, co se mu zrovna hodí, resp. co dává smysl použít na tom a tom místě. Co také použitelného sbírat v zemi Oz?

Děj je parádně srozumitelný, takže ani malé dítě ho nemá problém „followovat“. Totéž dialogy a činy jednotlivých postav. Vše je krystalicky jasné. Nikdo nemá nic za lubem. Nikdo nepokukuje do kamery švidravým pohledem, aby dal divákovi pokyn k rychlému rozhodnutí, jestli ona postava náhodou neplánuje v příští scéně vykonat něco děsivého, či naopak zda se nehodlá obětovat za hlavního hrdinu dramatickým skokem do propasti. Přesto tu je pár dějových zvratů, které mají schopnost pobavit a dát příběhu jiskru k zažehnutí další kapitoly. To je něco, co adventurám vyloženě chybí.

Já jsem s Mocným vládcem Oz naprosto spokojen a věřím, že ostatní hráči adventur, a nejen oni, kteří ještě váhají, by mohli být také. S úspěchem filmu je tu naděje, že by se pohádkovým adventurám mohlo začít blýskat na lepší časy. Ostatně vliv filmového průmyslu na ten herní je nepopiratelný, a tak s trochou toho štěstí tvůrcům adventur snad brzy dojde, že tu po všech stránkách pořádná pohádková adventura nebyla již pěkně dlouho. Tak držme palce, aby jim to došlo, a hlavně, aby s tím něco udělali.