Méďa Bručoun má hlad a vy máte přesně 5 minut na to, abyste mu obstarali jídlo, ještě než medvídek půjde spát spánkem zimních víl.
Lidé versus stroje je, oč kráčí v nové střílečce od SEGy zvané Binary Domain. Producent Toshihiro Nagoshi tu nestydatě vykrádá Terminátora, dokonce i logo je více než zjevný odkaz na něj a ve hře je toho mnohem víc.
Odkedy je Bioware pod krídlami EA, zdá sa akoby robilo jednu chybu za druhou. Nič nie je tak dobré ako bývalo, všetko je akosi podriadené prieskumom trhu, vkusu, skrátka veľkému marketingu. Po sklamaní z Dragon Age 2 sa chystá Bioware vydať záverečný diel trilógie Mass Effect. Stiahli sme, zahrali sme a napíšeme o tom. Kto? Moje prvé ja, moje druhé ja a nakoniec ten, čo je nad všetkým – ja. ;) Je to skrátka schíza ako má byť!
Mám to ale skurvený život…
Brácho, to máš raz tak… Si hviezda, odkrágľoval si kde koho a kde čo. Nechal si za sebou hektolitre krvi a niekoľko ton mŕtvych… Ale hlavne, získal si mesto Stillwater pre seba. Pohodička. Nakoniec stačila len jedna rana a… chlapík z Ultoru si to šinul dole oknom až na studený chodník. Ostal z neho len mastný fľak. Z teba a kamošov sú zrazu celebrity. Médiá, heh… Lenže to nie je len tak, niekoho odstrániť a niečo získať. Vždy tu bude niekto väčší, kto by si rád odhryzol z tvojho úspechu. Syndikát napríklad. Aj keď mám vážny pocit, že pokus o ukusnutie podielu Svätých z Tretej ulice nebude mať pre nich šťastný koniec.
Hry od Telltale tak nějak s kvalitou spíše upadají, než aby se s každým dílem zlepšovaly, jak jsem se osobně přesvědčil u ne moc slavného Back to the Future. U Jurassic Park: The Game jsem řešil dilema, které už naštěstí řešit nemusím. Hra nejenže má, jak je u Telltale zvykem, špatnou grafiku, ale ona to vlastně není hra.
Originálních sci-fi je jako šafránu. Když už se nějaká objeví, asi byste nevsadili na to, že podle filmu vznikne i hra. Kvalita scénáře totiž v žádném případě hru nezaručuje. Zato v případě většiny mainstreamové produkce se, nehledě na scénář, setkáváme s herními adaptacemi až moc často, jako kdyby vyjížděly na jezdícím pásu z nějakého velice podezřelého místa…
A bystrý čtenář už se dovtípil proč to tak je, proč na scénáři nezáleží. Totiž, aby i originální sci-fi měla svoji hru, je zapotřebí, aby finančně neprodělala. Matrix měl svoji hru. Enter The Matrix. A poté Path of Neo. Dokonce poměrně neúspěšné MMO Matrix Online. E.T. Všichni víme, kde skončil E.T. I to, kde skončila jeho herní adaptace – sto metrů pod mořem cementu kdesi v Texasu.
Na druhou stranu i takový neprodělečný District 9 žádnou hru nemá a je záhada, proč se do ní nikomu nechtělo, když si film nevedl vůbec špatně v box office. Zkrátka, asi to nebyl takový trhák, aby se zalíbil herním týmům, co se specializují na filmové herní tituly. Hlavně to ale nebyl žádný mainstream. Tak možná i proto. Bude to tak. Podmínky pro vytvoření hry podle originální sci-fi jsou dvě: musí rozstřílet box office a musí být pochopitelné, ale i atraktivní, pro průměrného diváka. Asi proto nikdy nevznikne například herní verze Dark City.
In Time (Vyměřený čas) s Justinem Timberlakem v hlavní roli by měl splňovat oboje tyto podmínky. Vydělal od svojí premiéry více než dvojnásobek toho, kolik stál a jeho premisa je vcelku jednoduchá a velice zábavná, tudíž přijatelná opravdu pro každého. Pro herní adaptaci hovoří i velice zajímavý nápad, se kterým by herní designéři neměli mít problém zakomponovat ho do hry, a dokonce si myslím, že onen nápad by mohl stát za velmi originální hratelností. Momentálně se hra podle snímku In Time neplánuje. Každým dnem se snižují šance na realizaci takové hry a teď, měsíc po premiéře, je spíše pravděpodobné, že přímá herní adaptace už nevznikne – často se totiž dopředu odhaduje, co bude úspěšné a jen velmi zřídka se začne tvořit až po premiéře. V následujících odstavcích jsem rozepsal své představy, jak by taková hra podle In Time mohla vypadat.
Jednoduchá premisa: Hráči by si po síti v nějakém tom GTA městě navzájem kradli čas. Bylo by to zřejmě na kola. V každém herním kole by odpadávali hráči, kterým by odtikal poslední zbyteček času (buďto přirozeně nebo v důsledku okradení šikovnějším hráčem), a naopak ti s největším počtem minut na hodinkách by mohli různě upgradeovat a dokonce i začínat nová kola s nějakou tou výhodou navíc (neprůstřelné auto, vodní skútr, baseballová pálka, … ) a jejich útočiště by bylo ve speciální části města, kde by počítač bohatým hráčům pomáhal třeba formou NPC policistů, kteří by za úplatek pomáhali chránit vyšší vrstvu, do níž dostat se by bylo otázkou několika drahých upgradů (takže hra by byla velmi blízká realitě).
Jaký by byl cíl hry In Time? Co třeba snažit se o to, zůstat v oné vysoké vrstvě po co nejdelší dobu? Co zní ale trochu realističtěji, a snad i lépe – hra by měla jasný cíl. A tím by byl zisk, řekněme, jednoho miliónu let, což by v herním měřítku mohlo znamenat třeba sto minut. Poté by hra vyhlásila vítěze a začala by se nahrávat nová mapa (tedy podobně jako ve hře Blur). Co se týče samotného kradení času (jenž by probíhalo asi nejčastěji formou přepadávání na ulici, méně často pak v barech formou čestného souboje), princip by spočíval buďto v rychlém mačkání nějakých (dnes velmi populárních) QTE kombinací nebo by se rozhodovalo formou souboje. Na herních designérech bych už nechal, zda by se jednalo o klasickou bojovku ve stylu Mortal Kombat (ale spíše podobající se bitkám v GTA), kde by vítěze určilo větší množství uštědřených úderů, nebo zda by takový souboj proběhl formou karetního duelu (kde by „přepadený“ hráč měl balíček postavený pouze z náhodně vybraných karet).
Jako největší přednost herní adaptace In Time vidím v onom nucení hráče pohybovat se ve virtuálním prostoru, a být opravdu aktivní (kempování by se rovnalo jisté smrti), jelikož každou sekundou by jim ubývala „energie“.
Tak jsem si zahrál tu poměrně novou střílečku jménem Hard Reset. Poprvé jsem se o ní dozvěděl před několika měsíci, kdy se o ní na netu objevily první údaje spolu s prvními obrázky a prvními dojmy. A už tehdy mě velmi zaujala. Všechno ukazovalo na jediné – no oldschool střílečka!
Napiš nějaké dojmy, říkají mi, tak jo. Zkusím sepsat dojmy ze Skyrimu, té hry, kterou poslední dny hraju ostošest, a která mi brání dělat ve svým volnu – když jsem poblíž počítače – cokoliv jiného. Je to jako kdyby odborníci hlásající všechny ty řeči o závislostech na videohrách měli pravdu. Skyrim je taková hra, k níž usednete a ponoříte se do ní a nechcete přestat. Jako na hracích automatech. Ale v čem to vězí, že je to tak chytlavé? Co odlišuje Skyrim od ostatních, méně zábavných, her? Jaký je rozdíl mezi Skyrimem a Call of Duty: Modern Warfare 3?
Kdybych se měl na chvíli zastavit uprostřed města a zapřemýšlet o ideální počítačové videohře, představil bych si ji následovně:
Andrewův blog zeje prázdnotou, zeje zeje, a možná tomu už nikdy jinak nebude. A to je škoda. Protože teď mám chuť si něco dobrého přečíst, zrovna teď se nudím, jinak taky řečeno jsem v ideální náladě něco si číst. Na českých stránkách není momentálně nic, co by mě interesovalo, na zahraničních stránkách je to samé, akorát v angličtině. Tak jsem se rozhodl napsat něco vlastního a napadlo mě, že bych mohl něco o svátku Halloween, když ho tedy teď na té americké části západní polokoule všichni slaví.
Nejnovější komentáře