Lidé versus stroje je, oč kráčí v nové střílečce od SEGy zvané Binary Domain. Producent Toshihiro Nagoshi tu nestydatě vykrádá Terminátora, dokonce i logo je více než zjevný odkaz na něj a ve hře je toho mnohem víc.

Už v předchozí hře od SEGy Vanquish se hráč ujal role amerického vojáka bojujícího proti ozbrojeným robotům. Hra se ale odehrávala na vesmírné stanici, roboti byli ruské výroby a atmosférou hra nejvíce připomínala japonské anime seriály, takže víceméně šlo o originální dílko. Zato Binary Domain je okatá napodobenina a smutné na tom je to, že je to asi dost možná nejlepší herní zpracování Terminátora vůbec, nepočítaje původní FPSkové Terminátory od Bethesdy (myšleny jsou Future Shock a Skynet, nikoli Rampage, kterážto je sračka).

I ti číňani! Kopírovat teda dovedou a v tomto případě dokonce tak dobře, že se to hraje vážně skvěle. Pohyb postavy je bezchybný, ukrývací mechanismy taktéž a ze střílení je tak skvělý pocit, že jsem po dohrání dema – na nejtěžší obtížnost – neodolal a zapnul to znova. Často se mi to nestává, abych demo po dohrání opět zapnul a pokusil se ho znova dohrát.

Je asi jedno, že Binary Domain je naprosto děsivý tunel, u konzolového střílení hráče stejně nezajímá nic jiného, než střelba do pohyblivého cíle. Zábava není hodinu hledat jak se dostanu dál, zábava tkví ve střílení a v samotném přežívání, protože už jen tohle je úkol nelehký a navíc na obrazovce se pořád něco děje a to je přece lepší, než být někde ztracený a nevědět jak dál!

Binary Domain má zapamatováníhodn cool scény, které si budu pamatovat ještě za týden: např. dorážka robotického bosse způsobem ála T-800, když v T2 naskočil na kamion a pak rozstřílel řidiče skrz čelní sklo. To se mi vážně líbilo. U čeho si zatím nejsem jistej, jestli je to dobrý nebo naopak, je oživování. Na bojišti chcípnete a někdy je to nevyhnutelný – roboti vás obíhají kolem dokola, a dokonce pálí i z úkrytu. Když se tak stane, můžete pálit kolem sebe a divná věc je, že si vás terminátoři nevšímají. Ještě kapku podivnější je, když si nevšímají parťačky, která mě píchá oživovací injekci. V polosmrti tak můžete zabít tři terminátory, před kterými jste v tu chvíli naprosto neviditelní, a to mě, upřímně řečeno, nějak moc nesedělo. Rovněž jsem byl trochu víc zmaten podivnou kontinuitou. V prvním levelu hraju po boku tlustého černocha a v další úrovni ho, bez vysvětlení, vymění bílý robot. No jestli je to nějakej fór, tak ho nechápu…