Je hezkým gestem od vývojářů vydávat své starší komerční hry jako freeware. Jistě jste si toho občas všimli, že kdejaká i velká hitovka se najednou objevila na internetu zdarma ke stažení. Celá řada pěkných titulů se tak dá zpětně zahrát bez ošklivé pachuti, že bychom to pánům od vydavatelství a vývoje kradli přímo od huby. Kéž by i další firmy se k tomuto pařanolibému kroku snižovaly (kéž by Lucas Arts!), protože, ač třeba populistický záměr, stejně je to pěkný signál, že tam nahoře na nás někomu záleží.

A tak zde překládám soubor všech (nebo aspoň většinu) zásadních komerčních her, které doposud byly uvolněny jako freeware. Nedávno mi přišlo, že i když jednotlivé weby se o takových hrách vždy zmiňují, nakonec taková zprávička zapadne hluboko do análů herního zpravodajství, takže by bylo dobré to mít všechno pohromadě…

Vezměme si to abecedně:

7 dní a 7 nocí – Venca Záhyb (bylo to tak?) a jeho patálie se ženskejma na malém městečku. Mírně erotická hra, virtuální sex myšoidně klikací, na dnešní poměry příšerná grafika, ale prostě česká klasika :)

Abuse – Co do ovládání velice originální ač klasicky nářezová 2D střílečka. S panďulákem běháte po temných a teskných levelech ze světa, který nemá daleko do atmosféry planety Alienů a kosíte vše, co se dá. Jedinečnost Abuse spočívá v ovládání, které si hra převzala z fpsek, tedy na klávesnici čtyřmi tlačítky běháte a myší kolem sebe míříte a střílíte. Fakt zábava!

Agent Mlíčňák – Polská adventura, kterou překládal samotný Andrej Anastasov. Heslo měsíčky! Dost bláznivá a malinko vesnicky přitroublá, ale skvělá prostě. Ty vzpomínky…

Alien Carnage – Další chodička, střílečka, platformovka, či jak se tomuto dříve oblíbenému žánru nadáválo a od firmy Apogee (nebo také 3D Realms), kterou máme všichni moc rádi, neb nám dala takové herní velikány jako Sira Duka Nukema.

Beneath a Steel Sky – Legendární sci-fi adventurka od tvůrců Broken Sword, která u nás trochu zapadla díky nepříliš povzbudivým recenzím tehdejších herních médií (našich). Přesto se ale jednalo o vynikající a zábavnou hru, která měla bezva příběh, zajímavé adventurní prvky, humor a prostě všechno to, co se od klasických VGA adventur očekávalo. (Ke spuštění hry je potřeba si nainstalovat emulátor ScummVM, nebo si hru stáhnout v kompletním balíčku na GOG)

Brány Skeldalu – Jeden z posledních klasických čvterečkovacích dungeonů, který jsem kdy hrál. SVGA ručně kreslená grafika, dobrá hratelnost, prostě pěkná hra od Jindry Rohlíka.

Conquests of The Longbow – Conquesty jsem pravda sice nikdy nehrál, ale vím, že tyhle sierrácké adventury jsou v podstatě Robin Hoodovská variace na Quest for Glory, což byla uplně prvotřídní a jedna z nejlepších adventur všech dob, kombinující jak adventurní prvky, krásný pohádkový příběh, tak RPG elementy a bojový systém.

Conquests of Camelot – To samé jako předchozí hra, jen první díl? Odehrávající se asi v prostředí, jež lze vydedukovat z názvu :)

Command & Conquer – Tak k tomu snad ani netřeba nic dodávat. Legendární realtimeová strategie vycházející z Dune 2. Ještě pixelartovská moc pěkná grafika a s tim související jednoduchá, ale o to více zábavná hratelnost.

Command & Conquer Red Alert CD1 CD2 – To samé jako Command, jen Red Alert :) Podobná hra, podobná hratelnost, jen Amíci proti Rusům ve fiktivních konfliktech. A snad ještě větší zábava…

Dark Sun: Shattered Lands – Další dvě hry, které jsem nehrál, ale mělo by se jednat o opravdu kvalitní RPGčko z dob dosácké éry. Vyzkoušejte uvidíte. Asi to bude super záležitost, ale nemůžu zaručit… Sám si asi doplnim vzdělání.

Dark Sun: Wake of the Ravager – Pokračování? Viz předešlý díl…

Defender of The Crown – Moje srdcovka ještě z C64, která byla ale samozřejmě i na PC a nejhezčí verze asi na Amize. Krásně udělaná strategie ve stylu trochu deskových her, kde jste v Anglii v době asi tak kolem doby Krále Artuše bojovali o svá území, hrady, pořádali turnaje, kradli krásné princezny a vůbec jste se skvěle bavili.

Dink Smallwood – A opět hra, kterou jsem tedy nehrál, ale vím, že by měla být dobrá, protože ji můj bratr McMichal kdysi překládal do češtiny a jemu se líbila, takže za něj ručim. Klasicky vypadající RPGčko viděné z ptačí perspektivy.

Dračí Historie – Dobrodružství malého zeleného dráčka v pohádkovém světě, který je možná, a možná také není, jen náhodou podobný dráčkovi Soptíkovi, na kteroužto kreslenou pohádku jsme se jako malí dívali snad v Magionu, nebo Veze, nebo už si to nepamatuju. Zlá kouzelná hůlka Evelína, pohádkové postavy, český dabing, dětská ale přesto supr Česká hra.

Elite – Brabenova klasika z nejklasičtějších. Dříve velice populární žánr vesmírných dobrodruhů, obchodníků, nebo pirátů, kteří brázdili rozlehlý vesmír a přistávali se svými loděmi na jiných planetách. Krásná, překrásná, úžasná hra. Jedna z nej v celé herní historii, to mi věřte. Tady to všechno začalo… (vylepšená VGA verze).

Fish Fillets – Česká logická hříčka (no spíše ukrutná hra!) se dvěma rybami, nebo rybama? Co vypadala? Ne, co vypadaly jako Mulder a Sculiová z Akta X. Už to samo o sobě bylo něco slušně řečeno zvláštního :). Pod tímhle pozlátkem se ale skrývala neuvěřitelně těžká, ale přitom nadmíru skvělá logická hra, která i dnes na sto procent zaměstná mozek každého hráče!

Flight of The Amazon Queen – Velice příjemná klasická adventura, která v lecčems připomínala mnohem slavnějšího Indiana Jonese, ale přesto se sama neměla za co stydět. Společně s Beneath a Steel Sky se jedná o jedny z nejlepších volně šiřitelných adventur. (Ke spuštění je zase potřeba emulátor ScummVM).

Grand Theft Auto – A nyní něco parádního. Tady! Právě tady to vše začalo! Nejůspěšnější, nejkontroverznější, nejdiskutovanější, nej a nej a nej hra, co kdy byla vyprodukována. GTAčko, je třeba něco dodávat? Simulátor pouličního kriminálníka se vším všudy…

Grand Theft Auto 2 – Dvojka GTAčka. Co k tomu psát? To samé jako jednička. Klasika. Už graficky akcelerovaná, hezčí, pořád viděná z ptačího nadhledu, pořád sakra skvěle hratelná.

Hidden and Dangerous – Kdo neskáče není Čech! Asi první Česká hra, která opravdu ve velkém uspěla i v zahraničí. Parádní taktická akce z vojenského prostředí. Prostě super super hra!

It Came from The Desert – Přicházejí z pouště a útočí! Hra od Cinemaware, která se mi vždy strašně líbila, už jen ze samotných obrázků, – obří pavouci, divné prostředí, zvláštní atmosféra a snad ještě podivnější hra? Kterou, až si jednou konečně zahraju, na stopro zjistím, o co jsem tehdy vlastně přišel. A já věřím, že o hodně :).

Ken’s Labyrinth – Ken Silverman je génius, který vytvořil build engine, víme? To je engine, jenž poháněl slavného 3D Duka Nukema. A Kenův Labyrinth je počáteční Kenova hra. Ken Silverman je borec! I když tahle prvotina je kapánek srandovní, ale dobrá :).

Lure of The Tempress – A zase adventurka od tvůrců Broken Swordu, tentokrát dokonce jejich prvotina. Lure je naprosto jedinečná hra, která ve své době použila u adventur něco neuvěřitelného. Postavičky po jednotlivých obrazovkách chodí, hejbou se, a chovají se jako lidé. Nestojí jen na rohu ulice u lampy a nečekají celý život, až se k nim hráč přiblíží a zeptá se jich na základní otázku číslo 42. (Hru si lze také stáhnout v kompletním balíčku pro Win na GOG).

One Must Fall 2097 – Podle mě docela opomíjená mlátička, která tehdy na PC znovu obnovila nadšení z toho, vlézt do ringu a soupeřovi pěkně rozbít tu jeho držtičku. Tentokrát plechovou, protože se jednalo o souboj robotů. Navýsost zábavná a skvělá hra.

Paranoia – Česká odpověď na Dune 2. Přeberte si to, jak chcete :)

Quadrax – Slovenská logická hra, kterou mám moc moc rád! Dva panáčci, archeologové jsou zajati v levelech plných nástrach a nebezpečenství. Nalézt cestu ven není žádná legrace! Bez mozku nevstupovat!

Railroad Tycoon – Geniální hra od geniálního vývojáře, který se proslavil ještě slavnější Civilizací. Zde ale nepomáháte národům na cestě k expanzii a vítězství, ale naopak jen čistě spravujete železniční tratě, depa a lokomotivy. Pro mašinkáře povinnost :).

Stargunner – Střílečka od Apogee, s 2d docela hezkou ač z části renderovanou grafikou. Klasická raketka, z leva doprava, tuny a tuny nepřátel, šrotu, plechu a vůbec. Ne sice tak zásadní jako R-Type, či Project X, ale určitě skvělá hra.

S.W.I.N.E – Každopádně jedna z nejlegračnějších realtime strategií všech dob! Prasata (němčouři), proti Zajícům (frantíci), v tančíkových bitvách na život a na smrt. A ty hlášky! Do útoku prasatáááá! :) Bžunda a skvěle hratelná záležitost.

Tajemství oslího ostrova – Dosti unikátní herní počin, který vychází, nebo spíše se inspiruje z mnohem známější, mnohem mnohem lepší adventury z Opičího Ostrova. Samozřejmě je řeč o Monkey Islandu. TOO je dalo by se říci fanouškovským pokusem se této klasice byť jen malilinkato přiblížit. Přesto komerční hra, a úplně první česká hra, kterou jsem si kdy koupil – na jedné 3 a půl disketě, v igelitovém pytlíčku s černobílým manuálem. Kde je jí konec?

The Elder Scrolls Arena – Kaju se kaju! Doteď jsem tuhle beseďáckou klasiku nehrál! Ale je nezpochybnitelné, že tady to všechno začalo! Daggerfall, Morrowind, Oblivion, Arena je prostě jedna z nejdůležitějších RPG dungeonů, už kvůli tomu, co se ze světa Elder Scrolls později všechno vyklubalo.

Xenophage – Trochu zvláštní a svérázná klasická 2D mlátička. Zvláštní hlavně svým grafickým zpracováním, a potvorama, které mezi sebou bojují. Divná, ale myslím, že dobrá.

„Čau vole, jak se máš ? Co paříš doma na ixku ?“
„Ááále, rodiče mi zatrhli gíry, prej je tam moc krve nebo co. Malá ségra dostala k svátku nějakou dětskou hrůzu, tak jsem jí to sebral, přece se nebudu učit.“
„No a co to je ?“
„Hele, kámo, viděls na kompu ten animák Kung-fu Panda ?“
„No jo, stáh sem to z torentu, ale je to pro děti, i když ten souboj o knedlíky byl hustý maso. Ty si ukrad ségře Pandu ?“

„Jo. Včera jsem to pařil do večera, jenže pak přišla matka a vypla mi konzoli. No a prej abych se učil, jinak do štvrtý třídy neprolezu. Pitomá matyka. No ale ta hra nakonec není tak hroznej odpad.“
„A co ? Je tam aspoň nějaký karate ? Strýt fajtr to nebude, to je jasan, ale aspoň něco, ne ?“
„No jo, sou tam chvaty vole. Musíš mačkat čudly jak magor, ale nejni to úplně marný, na bose to musíš kombinovat, jinak tě sejmou. Narvali tam těch komb docela fůru, nevim jak to bude ségra hrát, asi si bude muset dát tu nejlehčí obtížnost.“
„No a co tam vlastně děláš ? Chodíš, kosíš prasata nebo co ?“
„Jo, kromě nějakýho poskakování skoro furt do někoho řežeš. Sou tam ty příšery z toho filmu, i ty nechutně roztomilý králíci, ale naštestí i další kreatury. Taky to není jen ubohá kopie filmu, to bych to asi ségře vrátil.“
„No a co velká pětka ? Přece neovládáš jenom tu tlustou pandu ? Co třeba ta užovka nebo vopice ?“
„Jo, je to tam, vole. Užovka teda ne, ale ten trpazlík šifu nebo jak se menuje a vopice a ta tygřice. Ale málo. Jinak skoro furt ta panda.“
„No a za jak dlouho si to dal ?“
„Hele eště nejsem na konci, ale ségra dlouho brečet nebude, sem u toho seděl čtyry hoďky a už to mám skoro zmáklý.“
„To je vopruz ne ?“
„Ani ne. Co bys chtěl po takovýhle gamese podle nějakýho animáku ? Aspoň to není nudný.“
„No a dává ti to zabrat ? Co ty bosové ?“
„No běžný potvory jsou v poho, ale ty větší parchanti sou občas na palici, ale dá se to. Navíc furt sbíráš nějaký peníze a ty pak vrážíš do upgrejdů. Takže nejdřív seš lama a na konci borec.“
„Grafika je asi blbá co ? Sem viděl video a kól of djůty bylo o dost lepší a to se stejně na kilzónu nehrabe“.
„No jo, je to takový obyčejný, ale pro děcka to stačí.“
„Vole, to nakonec nevypadá tak marně. Pučíš mi to ? Ségře řekni, žes to někam zahrabal, než to najdeš, tak to budu mít zmáklý taky.“
„Tak jo. Ti to přinesu do školy zejtra, ale musíš to dát přes víkend, matka by mě pěkně sprdla, kdyby k ní šla ségra brečet.“

Chcel som napísať – pár noviniek z posledných týždňov, ale spojenie novinky a týždne akosi nejdú dohromady, takže… Pár RPG postrehov z posledných pár týždňov…možno si ich niekto nevšimol :-)

Jason Anderson (pracoval na Falloute a v spoločnosti Troika), naposledy videný pri práci – údajnej :-) pre Interplay na Falloute Online, s tým zrejme praštil. Ono, kto vie kde je Online Falloutu koniec, resp. Interplay s tým má zrejme problémy. Pretože podľa najnovších informácii bude Jason Anderson pracovať na RPG od spoločnosti inXile – „epická hra, ktorá posunie hranice RPG“, to som už niekde počul…

Spomínate si na Divine Divinity? Áno, taká zaujímavá a veľmi dobrá hra, ktorá ukázala istej nemenovanej hre ako má vyzerať správne RPG, keď už chcem byť akčný a izometrický… Ako každý vie – alebo možno už ani nie, taký dlhý čas to je – vo vývoji je druhý diel. Divinity 2 – Ego Draconis. Originálny názov. Snáď už tento rok by sme sa mohli tejto hry dočkať a na oficiálnych fórach sa objavilo krátke Q&A od autorov. Otázky a odpovede na veci okolo hry… Ehm, asi sa vám to nechce čítať, čo? No dobre, tak aspoň pár vecí – Áno, budete si môcť pomenovať svoju postavu, ale v hre vás budú oslovovať „Slayer“. K dispozícii bude jedno veľké mesto a niekoľko menších usadlostí. Hra by mala mať zhruba toľko dialógov, čo do obsahu a množstva ako Divine Divinity. Ale ostatné si už pozrite na vlastnä päsť… Och a predsa ešte čosi, dohranie by malo zabrať cca 50 hodín.

Bol oficiálne oznámený dátum vydania pokračovania zaujímavého vstupu do sveta moderných RPG od Bioware, Mass Effect. Očakávať ho môžeme začiatkom budúceho roka, pre platformy PC a XBOX360. Och páni z Bioware, tentoraz prosím aby sa do dalo na PC hrať aj po aplikovaní patchu :-). Vďaka. Aj keď najlepšie by bolo, aby to žiaden nepotrebovalo.

Adventure pack pre Neverwinter Nights 2 menom Mysteries of Westgate by mohol každú chvíľu uzrieť obrovský priestor našich harddiskov. Tá hra už snáď vychádza tak dlho, ako je na trhu samotný NWN2 a to len vďaka prieťahom, ktoré robí Atari. Pamätáte si ešte na Premium moduly pre prvý Nevewinter? Áno, tak Mysteries of Westgate je vlastne taký premium modul pre druhý NWN. Aspoň bol tak ohlásený a tak sa o ňom hovorilo, akurát ich Atari premenovalo na „adventure pack“. Kto vie, možno z toho Atari nakoniec urobí plnohodnotný datadisk :), aj keď to datadisk nie je. Ľudia z Ossian Studios majú tak trochu smolu. Po tom čo Atari zrušilo Premium moduly, aspoň vydali svoj vynikajúci modul pre NWN s názvom Darkness over Daggerford zadarmo. Pre radosť nás všetkých. No a Mysteries of Westgate zase niekde trčí v časopriestore. Treba len dúfať, že za ten čas to bude vypulírované dobrodružstvo bez väčších chrobákov. :)

Alpha Protocol dal tiež o sebe vedieť. Toto moderné, špionážne RPG môžeme očakávať v októbri 2009. Aké bude? Úprimne, na toto mi prvé ukážky príliš neodpovedali. Snáď to nebude príliš zabugovaná hra… To viete, Obsidian, ako ich mám rád, aj tak viem, čo od nich čakať…,ehm :)

Autori nádejného modu pre NWN2 z podivuhodného sveta Planescape vypustili demo k svojej „Planescape Trilogy – Purgatorio“ Demo. Ono je to vlastne taká beta – nebeta, ktorá ukazuje akým smerom sa bude mod vyvíjať, avšak je veľmi hrubá, neotesaná, skrátka je vidno, že sa na mode stále pracuje. Takže toto „demo“ je skôr pre notorických skúšačov a zvedavcov, ako pre niekoho iného. Jedno však treba uznať už teraz, atmosféru to má výbornú!

Nakoniec ešte možno malý článok o tom, koľko stojí vývoj takej indie hry. Konkrétne RPG od Spiderweb software. V prípade Geneforge 4 120 tisíc dolárov… Ďalší rozpis príjmov a výdajov nájdete v článku.

Hej, co je to vlastně třeskuvtipné? No nic, vymyslel jsem nové slovo! Ha, pan google ho ani nezná! Aspoň něco po mě zůstane. Juchů! Ale co to vlastně píšu, chtěl jsem vám povědět něco o uvolněném stylu psaní, o legraci a srandě, která z dnešních recenzí vymizela, a pokud úplně nevymizela, tak už působí nepatřičně?

Proč? Proč? Proč? Ptám se? Pro slepičí kvoč a nakonec kolotoč. Proč to kluci a holky v prvních Scorátkách uměli a my už to neumíme? Byli snad lepší literáti? Chodili na hodiny kreativního psaní, kde svačili vtipnou kaši? Kde se učili čtenáře pobavit tak, až se za joystick popadali? Důvodů může být spousta, např. že dříve byla tráva zelenější a dnešní recenzenti jsou jen ubozí nýmandi, a těm starým nesahají ani po trenýrky s lampasy. Ale co pak je to něco těžkého, psát vtipně? Posílat někoho po zádech na struhadla a nechat ho spadnout do kádě plné jódu? Nebo jak to bylo? – Takových ptákovinek se dá vymyslet, byste se divili. A já chci, chci psát tak, abyste se pobavili, milí pařani a pařanky, řekli jste si: Pane jo, zasmáli jsme se a ještě se u toho spoustu věcí dozvěděli, ten recenzent je borec, máme ho rádi.

Jééééééé

Ale zcela vážně. Dříve jsem si myslel, že přirozenost a vtip z herních recenzí vymizeli s přechodem na další ročníky Score prostě proto, že redaktoři byli horší, a neuměli tak psát jako dřív. Nečte se to jako za Andreje, a ne a ne a ne. Vidíte, přemýšlíte, čím to bylo, třeba s tím nemusíte ani souhlasit, třeba je vám to u šumáka a u seriovýho portu, až tam na konci, ale je to tak. Jenže co za to může? Výraznější komercializace herního odvětví? Možná? Novinařiny? Ani náhodou. Snad kromě toho, že by se ta naše první česká herní… chtěla profesionálněji tvářit, ve skutečnosti na ní oproti minulosti profesionálnějšího není zhola nic. Je to stejný.

Tak co? Proč se nepíše s vtipem? Proč to drhne jako po rozžhavený rašpli namočený do tekutýho dusíku? Ne počkat, to je blbost…. Ne, uf, bum do hlavy, nemůže to být také hrami? Ano, jistě, netvařte se jak sůvy z nudlí, hrami, přesně tak. Vždyť za dřívějších osmi a šestnáctibitových ptákovinek… (ne já ty hry miluju a každý večer si na dobrou noc přečtu jednu z recenzí z Excaliburu a Score), ale co měli tehdá redaktoři psát o 2D panáčcích, kteří pobíhají po levelech a střílí emzáky? Co měli psát o příbězích pana vajíčka, který žije ve vajíčkovém světě a snaží se vytrhnout lvovi trn z tlapky? Teda z tlapy. Co? To se úplně vybízelo napsat to třeskuvtipně, hele zase! To šlo samo! Kdyby se to smolilo popisem, vyšla by recenze tak na dva odstavce a měla by asi takovou výřečnou hodnotu jako zadní strana herní krabice. Schválně si to zkuste, napsat si retro recenzi na stařičkou hru a uvidíte, že vám něco, já ani nevim co, hned začne potměšile našeptávat: Hej ty, pane recenzento, nepiš to jako manuál, nevaž se, rozvaž se, dej tam vtípek, dej tam přirovnání, opusť formalitku, přihni si…

A najednou text teče, plaví se, plyne a pění se přes šutráky a spadne vodospádem (zase nový slovo?), ne to sem vlastně chtěl napsat vodopádem… Každopádně dřívější recenze to s vámi myslely upřímně. Fakt, protože šly ruku v ruce s hrami. Nebyla to jen zásluha úžasných herních polobohů a jejich literárního nadání (i když z části samo taky). Na dřívější hry se recenze psaly prostě líp, protože ty hry byly jednodušší, schématičtější, samy podněcovaly fantazii. Kdežto dnešní hry jsou konkrétnější, realističtější, složitější, technicky, i herně. Není to jako dřív, že jste veškerou informační hodnotu shrnuli do pár vět a pak jste si mohli napsat, co se vám zrovna honí v hlavě. Dneska už je to mnohem větší problém. Sám to teď vidím, když se zase snažím psát recenze. Těch informací, které byste čtenářům měli předat je prostě víc, než dřív a je to bohužel opravdu potřeba, všechno sdělit, protože jak jinak se mají hráči o hře něco dozvědět? Tak aby se rozhodli ke koupi? A dnes si už recenzent musí vybírat, co je podstatné a co ne, už se všechny ty informace ani předat nedají, pokud se má recenze pohybovat okolo 6000 znaků. A jak pak myslet ještě na to, aby text byl čtivý, no, to snad ještě jo, ale aby tam dokonce byla nějaká legranda?

Psát legračně už dnes není žádná sranda.

Nechci tímto obhajovat dnešní recenze a recenzenty, zvláště když jsem na ně dříve v tomto smyslu trochu útočil (dobře, tak hodně), ale na ten fakt se prostě upozornit musí, – nic není tak jasné a černobílé. Je to těžký. A přesto se o to budu pokoušet. Kdyby mi někdo ale řekl recept, jak dosáhnout čtivosti a humoru v recenzi na dnešní hry a přitom v nich předal informační hodnotu, co se očekává, sem s tím! Ví to třeba kolega Pavlovský? Možná, ale také to není, jaké to bývalo…. Co dneska je? Chci si to přečíst! Chci se to naučit!

Najhorší nepriateľ je taký, ktorý vás naučí milovať ho, bez akejkoľvek myšlienky na zradu. Steam. Služba, ktorú mnohí vyzdvihujú, milujú a niektorí nenávidia. Steam, ktorý sa na harddisky priplietol akoby náhodou, ponúkol komfort, naoko férový prístup a pohodlie pre zákazníka, aby niekde v pozadí začal kuť pikle na ovládnutie sveta. Hovorte si čo chcete, ale Gabe Newell je určite iluminát :-). Vivat Paranoja…

Steam už používam nejaký ten čas a za ten čas som si všimol jednu vec – Steam je relatívne dobrý sluha, ale zlý pán. Jedna vec je, keď ho využívať chcem – vidím na to istý dôvod a druhá keď nie. Výsadou slobodného človeka je právo výberu, avšak toto právo začína byť čím ďalej tým viac obmedzované. Keď máte na výber či si hru stiahnete na Steame alebo kúpite a ja tak ju musíte aktivovať a inštalovať Steam – niečo nie je v poriadku. Buď Steam alebo sa nehraj – to začína byť nebezpečne častá (a jediná) voľba. DLC si budeme môcť sťahovať už aj cez Steam! Výborne, jednoduchšia cesta. Sláva. Moment… Cítim v tom opäť akúsi zradu. Znamená to snáď, že stále viac vývojárov sa na PC bude obracať a využívať Steam? Akúže históriu to má iluminát Newell? Hmm, wiki hovorí, že Microsoft… Jeden síce nikdy nevie, ale pokiaľ má pravdu, je všetko jasné. Ovládať a nepustiť – bez možnosti výberu a čo najviac zarobiť.

Steam, keby nebolo jeho víkendových zliav a akcií, už by sa tam nič neoplatilo kupovať. Aspoň pre jedného slušného euro-občana nie. Ceny sú vyššie ako v kamenných obchodoch a pritom náklady na krabičky a ďalšie doplnky veškeré žiadne. V dnešnej dobe dokonca musíte mať internet – lebo keď nie, ste na smiech. Vyžaduje sa internet! Bez neho si neškrtnete, nezahráte a to aj v prípade, že ste si kúpili hru v kravičke – mú (toto sa samozrejme netýka len Steamu, ale on je momentálne ten najmarkantnejší príklad)!

Druhá vec je, že takú hru už v podstate nikdy nepredáte, nikde a nikomu. Jedine, že by si človek na každú hru robil nový Steam účet – och ako úžasné. Teda nieže by som ja svoje hry predával – kupujem len také, čo mi ostávajú naveky, ale dokážem si predstaviť, že väčšina bežných hráčov si nebuduje svoj súkromný herný archív ako ja, a teda by sa rada po dohraní tej hry zbavila. Vďaka Steamu nemožné – veľké korporácie sa tešia, pretože našli spôsob ako obmedziť slobodu človeka.

Steam bol dobrý a istým spôsobom aj stále je, avšak stále viac sa blíži k tomu, čomu sa hovorí Impérium Zla! :-) Je to o to horšie, pretože sa tvári, akoby to robil pre hráčske dobro, pre nás všetkých a pritom sú činy Valve v oblasti Steamu pravým opakom. Chvíľu o tom premýšľajte, kým máte na výber. Obávam sa, že onedlho už veľmi mať nebudete.

„One Steam to rule them all!“

Legendy to majú ťažké a nikto mi nemôže tvrdiť, že Dungeon Master nebol v našich šírych krajoch legendou. Ešte ťažšie ako legendy samotné to majú veci, ktoré prichádzajú po nich a úplne najhoršie sú na tom ich pokračovania. The Legend of Skullkeep, pokračovanie do ktorého sa vkladali veľké očakávania…

Myslím si, že je úplne zbytočné, v tomto prípade, písať o nejakých technických kvalitách, histórii vývoja hier, keď na internete existuje taký zdroj ako Dungeon Master Encyclopedia, kde záujemca nájde snáď všetko, čo sa Dungeon Mastera týka. Legend of Skullkeep si človek nepamätá kvôli technickému spracovaniu – i keď aj to istotne hralo svoju úlohu, ale kvôli tej výbornej a hutnej atmosfére.

Dungeon Master II…spomienky…temná kobka, v ktorej sa náš hrdina preberá. Podzemie plné akýchsi podivných hybernačných komôr, kde odpočívajú ďalší hrdinovia. Výstup po rebríku do potemnelej miestnosti…rozhliadnutie sa po okolí. Krb, stôl a za stolom podivný obraz. Čo s ním? Odsúvam stôl. Skladám obraz a vybavuje svojich hrdinov s nájdenými predmetmi. Nuž a napokon je čas opustiť svoj nový domov a vydať sa von. Len hneď na začiatku vám miestna fauna naznačí, že vonku nie je práve bezpečno. Treba sa zbaviť slizu podobného stvorenia. Vonku prší…vlastne tu prší skoro stále, občas dážď ustane, avšak nikdy to netrvá príliš dlho. Prší a celú tú atmosféru výborne podfarbuje melancholická hudba…

Hudba, minimalistická avšak v spojení s hrou tak atmosférická. Ešte teraz, pri spomienkach, mám zimomriavky a chuť si hru zahrať. Obvykle pri písaní takýchto spomienok na staré hry si vždy hru aspoň na chvíľu zahrám. Predsa len pamäť mi už neslúži tak ako kedysi ;-), avšak tu som to nerobil. Samotná atmosféra sa skrátka zaryla hlboko do pamäti a sídli tam do dnes.
Spomínate na to príjemné a zaujímavo riešené obchodovanie? Vybrali ste si tovar, obchodník ho vyložil na stôl a vy ste už len prikladali mince a drahokamy a dohadovali čo najlepšiu cenu. Roztomilo rozanimovaný obchodník sa občas zamyslel, keď nebol spokojný len nesúhlasne zavrtel hlavou.

Predmety, kúzla, blesky, dážď…hudba…hra. Pamätám si ako sa vtedy viedli debaty, či je DM2 lepší ako prvý DM. Názory boli také – onaké, za či proti, skrátka ako to býva vždy. Z dnešného pohľadu? Silnejšie spomienky mám jednoznačne na The Legend of Skullkeep a Dungeon Master, ten pôvodný, leží niekde v hĺbke mojich spomienok a takmer si ho nevybavujem. Ostatne tak ako väčšinu hier, aj keď boli dobré, či vynikajúce, chýbalo im niečo, čím sa do pamäti zavŕtajú navždy. Dungeon Master 2 to mal.

Někdy mám pocit, že my hráči jsme příšerně nevděční, strašně nároční, máme na všechno konkrétní názor, jak a co by mělo být, ale ve výsledku vlastně nevíme, co chceme. A chceme se snad bavit, a od svých pánů vývojářů čekáme, že pro nás vytvoří hru, která bude inovativní, ale chytne nás stejně, jako staré klasiky. Čekáme, že hra bude krásně hratelná a zábavná, ale přitom bude pořád hardcore, zkrátka obutá, neobutá, přijela, nepřijela, učesaná, neučesaná, dar, nedar… Královna Koloběžka první, a Spejbl a Hurvínek…

Tahle náročnost hráčské veřejnosti je nejvíce vidět u pokračování známých sérií. Hráči vykřikují, chceme inovaci! Chceme nové herní prvky, lepší příběh, nový obsah, chceme ve hře dělat to a to, lepší umělou inteligenci, aby na nás skripty nevybafovaly z každého pozarohu. A pak se na trhu objeví hry, které se snaží ve své sérii někam posunout, dát do toho nové nápady, prvky, něco zajímavého, jiného. např. Far Cry 2, Fallout 3, Assassins Creed (dobře, to vlastně není pokračování, ale dalo by se říci, že vychází z Prince of Persia), a nyní je dobrý příklad Resident Evil pětka. Hra, která vypadá moc hezky, ale protřelí gamesníci hned začnou reptat. Ale ono už to není takové, ono už je to jiné. Běháme po prosluněné Africe a vymizel nám z toho ten hororový prvek – bojím se na každém kroku, bububu – a jakmile na mě zombík vybafne, nadělám si do trenek, – jenže tady právě že nenadělám! Hele! Vždyť vlastně vývojáři z toho udělali střílečku a jen nás omezují nešikovným ovládáním, aby nás nachytali, že je to vlastně pořád ten samý Resident Evil? a ne Gears of War? To jsme je prokoukli, uličníky! Na nás si nepřijdou!

Ach vy herní labužníci.

A já jsem přitom taky takový. Nového Prince jsem kriticky odsoudil, protože se hraje sám od sebe a všechno ostatní, vývoj, posun, herní inovaci jsem šmahem hodil ze stolu jako něco nepodstatného. Nemá to cenu! Říkám si, je to inovace, nebo herní degenerace? Je nový Resident Evil posun, nebo krok zpátky? Nevím, ukáže čas.

Ale předně bychom si měli uvědomit a já sám, když to píši, si uvědomuji, že ač staré série, které se snaží přijít s něčím novým, měli bychom je brát jako nové hry. Hledět dopředu a ne nazpátek. Něco bylo horší a něco lepší, každopádně je to jiná hra, která nám přináší nový herní zážitek. Přeci nebudeme hrát stále dokola ty samé hry?

Napadá mě spousta příkladů z herní historie, i takové extrémy, kdy se firma snažila přijít v žánru opravdu s něčím originálním a neuspěla, z části právě proto, že hráči i kritika byli příliš konzervativní. Přitom všichni voláme po originalitě! Jakto! Že vznikají stále ty samé hry! Podle mustru? Podle šablony? No právě proto, že inovaci jako nevděční spratkové vždy odsoudíme tím, že už pro nás není tak zajímavá, jako skvělý originál, dle kterého všechno kriticky posuzujeme. Např. první Lands of Lore byla krásná hra. Klasický čtverečkovací dungeon a dvojka byla naprosto nepředstavitelně šílený projekt, který se do světa dungeonů snažil přinést skutečný 3D rozměr společně s filmovými elementy, o kterých se dnešním hrám ani nezdálo. Mám rád Lands of Lore 2, originálka mi tu leží ve skříni a teď se na ní právě dívám, jedinečná hra, možná horší, než Lands of Lore 1, asi určitě, ale rozhodně výjimečná hra.

A kolik takových zajímavých her neuspělo, protože my hráči nevíme, co chceme? Chceme inovaci? Chceme se bavit jako u starých klasik? Ono to ale není jen v těch hrách, ale i v nás samotných. Vždyť jakmile hra přijde s něčím novým, je také na nás, jak se k tomu postavíme, zvykneme si? Nebo nezvykneme? Zapřeme se, a ne a ne a ne, budeme urputně dupat nožičkami a trvat na degeneraci, vidět ty své top klasiky, nebo budeme hlavičky otevřené, a začneme brát pokračování známých značek jako nové hry, které přináší nové herní zážitky?

Poslední dobou se všude mluví o digitální distribuci. Pára (steam) se nám nějak chytla, na konzolích to taky vypadá dobře (XBOX LIVE, PSN), takže se začínají vynořovat další projekty jako je třeba GOG.com, kde seženete starý pecky za pakatel a myšlenka na budoucí zánik klasických krabic s hrami se plíží do mysli více a více lidí.

Nemám nic proti Steamu ani GOG.com a možnost stáhnout si nějakej ten dodatečnej obsah na Xku (nebo třeba XBLA arkády) se mi líbí, ale při myšlence na totální přechod na digitální distribuci (odteď DD, ať to je kratší, OK ?) se mi ježí vlasy hrůzou na hlavě. Proč ? Odpověď je jednoduchá – protože by tak totálně zanikl trh s použitými hrami.

Proč mě to vlastně zajímá ? Jsem socka ? A proč by to mělo kromě chudých studentů (který si ty hry stejně zpirátěj) zajímat i někoho dalšího ? No, protože podle mě pak nebude distributory, kteří mají hlavní slovo (aspoň si to myslím) ohledně ceny hry, nic nutit, aby zlevňovali. Koukněte se kolem, už nám to tady začíná – aktivace hry po Netu (třeba zrovna na Steamu). Co jsem slyšel, některý hry si navážete na Steam účet a konec. Hry co jste koupili za litr a kterou jste třeba dohráli za deset hodin se už nezbavíte. Jasně, pro distributory je to ráj – jednu hru prodají jednou a mají záruku, že si jí nikdo jinej nezahraje.

Osobně hraju od doby kdy mám XBOX 360 z drtivý většiny právě bazarovky. Je mi jedno, že si hru zahraju až 3-6 měsíců po vydání, ale za tu dobu klesne její cena v bazarech na cca 500 Kč i míň. No a samozřejmě že hru po dohrání zase často prodám dál. Asi by se dalo diskutovat, jakej je vlastně rozdíl mezi mnou a pirátem, protože přímo ode mě nemá distributor žádný prachy, ale to je stejná situace jako s ojetým autem, akorát že auta člověk nestřídá tak často :-)

Jsem moc rád, že proti aktivacím a věcem souvisejícím s omezením bazarového obchodu s hrami se bouří i lidi v zámoří. Docela mě to onehdy překvapilo když jsem v podcastu next-gen.biz slyšel, jak moc vážně berou lidi v USA zvýšení ceny hry z 50 na 60 dolarů (a to je to pro ně pakatel). Jenže se bojím, že časem k přechodu na totální DD dojde a já pak asi totálně přejdu na jinýho koníčka, protože kupovat všechny hry za 1500 Kč se mi ale fakt nechce.

Mám rád staré hry…vyrastal som na nich, formovali moje názory na herný priemysel, skrátka na toto celé zábavné odvetvie. Ich problémom v minulosti bolo, že ich nebolo možné tak ľahko zohnať – originál. A preto mal človek doma zo starých čias plné diskety starých hier. Niekedy ich ošetroval, prehrával z času – na čas na nové diskety, pretože tie staré akosi podliehali veku, a tak sa niektoré zachovali až do 21. storočia.

Lenže žiadna z nich nebola originál. Ako išiel čas, človek múdrel, možnosti kupovania hier sa zvyšovali, tak sa postupne niektoré z tých hier stali legálnymi. Skrátka kúpou hry, sa zlegalizovala nelegálna kópia – ak to takto z nadhľadom môžeme povedať. Lenže čas je k starým hrám neúprosný a jedného dňa musia zásadne zmiznúť s pultov predajní. Medzi časom sa – najmä vďaka rozvíjajúcemu sa internetu – stvoril pojem abandonware. Jednoducho povedané, zabudnuté, odložené hry, o ktoré vydavateľ nejaví záujem. Nemajú podporu, a v žiadnej predajni/internetovom obchode ich nekúpite.

Vtedy som si rovnako obľúbil rôzne internetové „abandonware“ stránky. Bolo ich množstvo – tu lepšie, tu horšie, avšak všetky ponúkali „knižnice“ starých hier, ktoré si človek z minulosti veľmi dobre pamätal. Nostalgia chcela svoje, a tak sa sťahovalo, spomínalo a hralo. Avšak za tie roky sa čosi zmenilo. Aj vnímanie podobných stránok sa mierne pomenil. Možno za to môže prekliata občianska uvedomelosť, ergo človek zistil, čo to znamená zarábať si na živobytie, alebo kto vie čo. Dnes už máme možnosti získať staré hry aj legálnou cestou – dokonca veľmi jednoduchou cestou.

Avšak zdá sa, že niektoré abandonware (nie všetky, pár z nich sa snaží správať slušne) stránky túto možnosť nezaregistrovali a naďalej ponúkajú na stiahnutie – tentoraz bez debát ilegálne, ergo „warez“ – hry, ktoré sa dajú bez problémov kúpiť. Niekto mávne rukou, povie si no a čo, sú to staré hry… Naozaj chceme, aby staré hry boli dôvod na ich nerešpektovanie? Nechceme aby sa im dostalo zaslúženej pozornosti a poslednej možnosti ukázať, že staré hry sú dobré, a stoja za to, aby tých – doslova – pár euro človek za ne neutratil? Alebo skrátka je to mentalitou ľudí, že radšej ukradnú, akoby mali platiť?

Určite sa mnohí z vás opýtajú, prečo sa pozastavujem nad takou „hovadinou“. Ja neviem, možno cítim zodpovednosť voči hrám, ktoré som v minulosti pirátil, keďže nebola iná možnosť. Mnohé abandonware stránky sú výborne vystavané, obsahovo veľmi bohaté a rovnako nápomocné v spúšťaní týchto hier. Ale človek si pri ich browsovaní nepomôže, ak tam vidí hry, ktoré vie, že si môže zakúpiť. Je to nepríjemný pocit a čosi mi vždy hovorí, nebolo by lepšie keby download takejto hry stiahli a nechali tam odkaz, kde sa dá za facku kúpiť? Nebolo by to voči tej hre, viac fér, ako ju nechať – doslova – ukradnúť?

Oháňať sa tu falošnou morálkou nebudem. Každý máme niečo na triku, avšak ako sa u nás hovorí – snaha sa vždy cení. Obzvlášť v našich končinách je úplne zbytočné na niečo takéto upozorňovať…pretože sme, aký sme. Keď sa v našich končinách robia recenzie z warezových verzií hier, tak by ma asi nemalo prekvapovať, že sa na abandonware stránkach objavujú staré warez hry a nikoho to netrápi.

Skrátka, len asi ja som divný a myslím si, že väčšie dobro pre starú hru je si ju kúpiť, a vzdať jej tak hold, ako ju ukradnúť. Teda pokiaľ mi to trh a ponuka dovolí. Sú moje myšlienkové pochody nesprávne? Inak samozrejme platí, že abandonware stránky robia dobrú službu histórii počítačových hier.