„Čau vole, jak se máš ? Co paříš doma na ixku ?“
„Ááále, rodiče mi zatrhli gíry, prej je tam moc krve nebo co. Malá ségra dostala k svátku nějakou dětskou hrůzu, tak jsem jí to sebral, přece se nebudu učit.“
„No a co to je ?“
„Hele, kámo, viděls na kompu ten animák Kung-fu Panda ?“
„No jo, stáh sem to z torentu, ale je to pro děti, i když ten souboj o knedlíky byl hustý maso. Ty si ukrad ségře Pandu ?“

„Jo. Včera jsem to pařil do večera, jenže pak přišla matka a vypla mi konzoli. No a prej abych se učil, jinak do štvrtý třídy neprolezu. Pitomá matyka. No ale ta hra nakonec není tak hroznej odpad.“
„A co ? Je tam aspoň nějaký karate ? Strýt fajtr to nebude, to je jasan, ale aspoň něco, ne ?“
„No jo, sou tam chvaty vole. Musíš mačkat čudly jak magor, ale nejni to úplně marný, na bose to musíš kombinovat, jinak tě sejmou. Narvali tam těch komb docela fůru, nevim jak to bude ségra hrát, asi si bude muset dát tu nejlehčí obtížnost.“
„No a co tam vlastně děláš ? Chodíš, kosíš prasata nebo co ?“
„Jo, kromě nějakýho poskakování skoro furt do někoho řežeš. Sou tam ty příšery z toho filmu, i ty nechutně roztomilý králíci, ale naštestí i další kreatury. Taky to není jen ubohá kopie filmu, to bych to asi ségře vrátil.“
„No a co velká pětka ? Přece neovládáš jenom tu tlustou pandu ? Co třeba ta užovka nebo vopice ?“
„Jo, je to tam, vole. Užovka teda ne, ale ten trpazlík šifu nebo jak se menuje a vopice a ta tygřice. Ale málo. Jinak skoro furt ta panda.“
„No a za jak dlouho si to dal ?“
„Hele eště nejsem na konci, ale ségra dlouho brečet nebude, sem u toho seděl čtyry hoďky a už to mám skoro zmáklý.“
„To je vopruz ne ?“
„Ani ne. Co bys chtěl po takovýhle gamese podle nějakýho animáku ? Aspoň to není nudný.“
„No a dává ti to zabrat ? Co ty bosové ?“
„No běžný potvory jsou v poho, ale ty větší parchanti sou občas na palici, ale dá se to. Navíc furt sbíráš nějaký peníze a ty pak vrážíš do upgrejdů. Takže nejdřív seš lama a na konci borec.“
„Grafika je asi blbá co ? Sem viděl video a kól of djůty bylo o dost lepší a to se stejně na kilzónu nehrabe“.
„No jo, je to takový obyčejný, ale pro děcka to stačí.“
„Vole, to nakonec nevypadá tak marně. Pučíš mi to ? Ségře řekni, žes to někam zahrabal, než to najdeš, tak to budu mít zmáklý taky.“
„Tak jo. Ti to přinesu do školy zejtra, ale musíš to dát přes víkend, matka by mě pěkně sprdla, kdyby k ní šla ségra brečet.“

Celý článek...