Na naší oblíbené televizní stanici FOX se opět objevil velmi hodnotný příspěvek na téma „hry jsou svinstvo.“ Tentokrát si papaláši z FOXu vzali na mušku připravovaný Medal of Honor. Prý je cílem hry hrát za Talibán a střílet americké vojáky. Uh-oh. Jako host vystupuje tentokrát jediná osoba a to maminka vojáka, který v Afghánistánu nedávno zemřel. Miluju seriozní a objektivní zpravodajství!

Podle FOXů je nový Medal of Honor kontroverzní. Podle nebohé maminky by se vůbec neměl prodávat. Maminka si naštěstí o videohrách alespoň něco přečetla a nepůsobila tak úplně debilně, jako Cooper „sežrala sem citrón!“ Lawrence v proslulé „debatě“ o Mass Effectu.

V debatě bohužel chybí jakýkoliv druhý host, který by uvedl věci na pravou míru. Škoda, že nebyl tentokrát opět pozván Keighley. Takhle tam jen maminka naříká a pan moderátor přečte oficiální stanovisko EA, která dává rozum:

„Medal of Honor je zasazen do dnešní války, kde se hráči vžijí do role dnešního vojáka. Nabízíme hráčům možnost hrát za obě strany. Většina z nás to dělala, když nám bylo sedm. Pokud je někdo četník, někdo musí být zloděj. Někdo je pirát a někdo musí být vetřelec. V multiplayeru Medal of Honor někdo musí být Taliban.“

Videohry trošku obhajuje i moderátor, který tvrdí něco podobného jako EA – že děti si hrávají na zloděje a četníky a že někdo prostě musí být ten špatný. Argument maminky je jednoduchý:

„Válka není hra. Tečka.“ 

Podle ní je taky naprosto v pořádku dělat hry z druhé světové (Bože, jen to už ne!), protože to už se z naší mysli vytěsnilo a bylo to dávno. Nezakazují pořád v Německu ve hrách svastiku? Proč to ve filmu být může a ve hře ne?

Dělat tak videohru podle aktuální války je podle maminky neuctivé. Což mi přijde poněkud trapné, protože maminka ze hry viděla tak maximálně nějaký trailer. Přitom by stačilo, kdyby si poslechla vývojáře. Ti právě říkají, že to chtějí udělat autenticky a že tak chtějí složit poctu americkým jednotkám a zachovat se k nim s úctou a respektem. Proč sakra nebyl pozván nějaký vývojář do studia, coby druhá strana?

„Myslím, že to je fér. Nějaké pocity tam budou, ale není to o válce, je to o vojácích. Z toho prostředí se nevyvlékneme, stejně tak z těch dvou stran. Ve výsledku je to ale jenom hra a my nechceme nikoho příliš provokovat.“

Moderátor pak také překvapivě inteligentně dodává, že průměrný věk hráčů takovýchto her je 39 let – copak si nemůže dospělý člověk vybrat zábavu, jakou se bude bavit? Pak říká, že se přece takový člověk může dívat také na wrestling. Maminka oponuje, že ve wrestlingu ale nikdo neumírá. Hm, aha, takže ve hrách všichni umřou.

A jestli mamince vadí, že američtí vývojáři pracují na střílení amerických vojáků za Taliban, někdo by jí možná mohl říct, že se na multiplayeru pracuje ve Švédsku. V Americe se nemůže udělat hra, kde se hraje za Taliban a střílí se Američané? Může se dělat ve Švédsku? Ne? Tak zakažme rovnou všechno, kde se střílí Američané.

Mamince určitě není co závidět, ztratit syna ve válce musí být naprosto extrémní a vidět pak hru, ve které lze hrát za někoho, kdo jí toho syna zabil, asi dvakrát pěkné není. ALE:

• Dyť je to proboha jen hra
• Někdo MUSÍ být ten špatný
• Proč by Taliban nemohl střílet americké vojáky? Vždyť taková je realita.
• Hra není určená pro děti
• Vývojáři se snaží materiál zpracovat s úctou k vojákům
• Rozhodně to není první hra, kde se děje to, co se tam děje
• Hraní za Taliban je jen jednou částí hry
• Maminky talibánských vojáků také ztratily své syny

Kolem a kolem, FOX opět upevnil svoji pozici senzacechtivých idiotů. Když už nic, tak alespoň tam do nich ten moderátor vyloženě neryje. Stačí, že do nich ryje nebohá a neinformovaná maminka. Mírné zlepšení oproti skandální debatě o Mass Effectu tam ale vidět je. Ještě tak deset patnáct podobných debat a bude se na to snad moct dívat i inteligentní člověk a nebýt tím uražen.

Video maminky versus Medal of Honor:

Tak co to tady máme….V českých (a slovenských) luzích a hájích netrpělivě očekáváná Mafie II, pokračování úspěšného titulu. Mimořádná oblíbenost způsobená hlavně tím, že pochází s dílen bývalých Illusion Softworks, dnes 2K Czech.

Po nastavení obrazu, přichází jednoduché menu s pěknou hudbou. Start! Fuj, co to je? To má být hra z roku 2010? Hnusné, neostré textury bytu, které připomínají Maxe Payna a to možná spíše první díl. No nic, třeba to je umělecký záměr. Zvednu zvonící telefon, krátký pokec a jde se ven.

Vybíhám před barák a zkoumám chodce, otáčím kamerou všemi směry. Tak to nebyl vtip ani záměr, AA to nevidělo ani z vlaku, tearingu je více než je zdrávo, chodci jsou variací cca 3 druhů postav v jiných šatech. Dámy mají třeba navíc kabelku, abych jim nekřivdil. Jdu do garáže, vybírám si ze dvou druhů aut. Na výběr je kepl a kepl. Hm. Trochu to oroštuju a vyrážím po chodníku (silnice jsou pro chátru a policii, mafie jezdí zásadně po chodnících) vstříc velkým dobrodružstvím. Snad. Ohó, po sražení cca dvou chodců, jejichž těla přes kapotu mizí v dáli, jsem zřejme narazil na skupinu spartakiádních profesionálů. Elegantní žena, nějaký muž a prodavač novin se zcela synchronizovaně a všichni naráz vrhají bezvadnou šipkou stranou před mým vozem. Skvělá práce, směju se a jedu dál. Bohužel moc rychle, takže po mě jde policie. Je zde sice automatický omezovač rychlosti, ale s ním by to byla nuda. Aby policie nevyšla moc naprázdno přihodím ke svým přestupkům dva chodce rozdrcené při smyku v zatáčce (ruční brzda vítězí nad lží a nenávistí!!), což je konečně rozpaluje do běla a jdou po mě už tři vozy. Úspěšně unikám a přijíždím na místo setkání s bandou.

Skript, 3 vozy s běsnící policií vyzmizíkovány a já v poklidu čekám s parťáky (bdícími-spícími) na příjezd té smradlavé tlusté svině…tedy pardon našeho cíle.
Všímám si povedeného dabingu a motion capturingu, tady byla odvedena profesionální práce (předpokládám outsourcing v zahraničí :). Přijíždějí nějaké vozy, začíná střelba. Jsem u kulometu v okně, mačkám spouště a …kurvanicseneděje!! Jsem mrtvý. Ovládání(defaultní) totiž dělal člověk, který zřejmě na platformě Playstaion 3 nehrál NIKDY žádnou hru. Jinak by vědel, ze spodní tlačítka na Sisaxis-Duashock 3 nepatří k nejlepším designérským pracím, tudíž je vývojáři používají co nejméně, a hlavně: na vedlejší, méně často používané činnosti. Ale nikoliv na ty hlavní, zaměřování, střelbu, přidávání plynu, svatá prostato! No nic, máme tu specialitku, tak se holt přizpůsobíme. Po úspěšném druhém pokusu a sešrotování 2 aut včetně posádky, jdeme na věc. Respektive do protější budovy.

Lepím se na zeď. Nevím čím to je, ale panák se obrátil sám, přilepený na zdi jiným směrem než potřebuji a to se mi stává i později. Hm. Zkouším se přemístit na druhou volnou stranu futer, ale panák nedělá nic. To mě rozčiluje a jdu do ovládacího menu. Taky NIC. Aha, takže je rok 2010, bezproblémové přemístění mezi objekty na krátkou vzdálenost měly uz Gears of War(2006), dnes to ma kdejaké béčko(např. Wanted), ale několik let vyvíjená Mafie 2 prostě ne.

Krčím rameny a zkouším alespoň blindfire. Jistě to znáte i z filmů, šoupne se Thompson za roh a vystřílí se to tam. Případně z jiných her. Nebudu vás napínat – taky NIC. No, jedeme dál. Kupodivu jsou přestřelky v potemnělém skladišti velmi zábavné. Drobné předměty se rozpadají, kouř a zabedněnými okny pronikající pruhy slunce vytvářejí tu správnou atmosféru. Do toho si přidejte velmi dobré zpracování těl reagujících na výstřely (zvlášte brokovnice je zábavně přehnaná) a celkem ucházející AI protivníků. Žádný zázrak, ale slušný skript a výsledek je lepší než u „konkurenčních“ Kane and Lunch…nebo jak se to jmenuje. Tady hra slušne boduje. Stejně tak obtížností, která je defaultně nastavena tak, že se na žádné superhrdinství nehraje. Pár ran a je konec. Dále chválím, že pokud vám parťák zabere dobrý kryt a vy se k němu sunete, uvolní vám místo.

Nakonec jsem se bavil slušně, nicméně celkový dojem je velice rozporuplný. Mizerné technické zpracování a tearing hru zbytečně srážejí. Dlužno říci, ze jsem hrál i X360 demo a koukal se u známého na hraní pc verze a zde je výsledek technického zpracování mnohem lepší. Na Ps3 se někam ztratila část zeleně, textury jsou horší, o (ne)vyhlazovaní jsem se již zmiňoval, výstřely nedělají ve tmě světelné efekty a jistě by se našly i další věci. Čili je volba na každém, rozhodne doporučuji nejdříve vyzkoušet demo a pak se rozhodnout, přičemž záleží i na platformě, protože srovnatelné nejsou. Na to, že ma být demo de facto reklamou – nalákáním na produkt, u mě to způsobilo spíše opačný efekt. Bohužel. Pro mě bazarovka.

Kirk, Picard, Sisko, Janewayka…ehm, zabudol som ešte na niekoho? Ach áno, Porthos, eh vlastne Archer. Jeden „Star Trek“ ako druhý. A napokon, naposledy niečo vymyslel Abrams, ale to nebol kapitán, však. :-) Kriplovia píšu aj o hrách, najmä, často, takže… Viete čo mi chýba na tom hernom trhu. Presne, nejaká zaujímavá Star Trek hra. História nám pár dobrých hier dala, ale tie sa nedajú opakovať donekonečna. Vlastne dajú, ale… Jediné čo momentálne človeku ostáva – keď dostane „Star Trek“ slinu – je online hra. MMORPG. Nemám tento štýl hier príliš rád, vred na hernej kráse. Lenže, človek si nevyberie. Season 2 update je za nami, rovnako ako „Welcome back weekend“ a čo sa zmenilo?

V recenzii som napísal, že Star Trek Online je ten smutný prípad, o ktorom sa hovorí, že má potenciál, bohužiaľ zatiaľ ostáva nenaplnený. Krôčik po krôčiku sa blíži k naplneniu svojho potenciálu, avšak stále je len niekde na začiatku. Ako ten slimáčik, ktorý dve hodiny bežal a stále bol pred štartovnou čiarou.

Krásne fotky sa dajú robiť vo vesmíre! :)

Najväčší šok zrejme bude – najmä pre pravidelných MMO závislákov – moje rezignovanie na plnenie a účastnenie sa tzv. „Fleet Actions“ (v preklade do inej reči, by to bolo asi „raidy“). Príliš dlhé na môj rekreačný spôsob hrania. Čiže je to jediná vec, o ktorej vám referovať nemôžem aj keby som chcel. Druhé ťažiskové slovo je potom „rekreačný spôsob hrania“ s dôrazom na jemný role-play, po slovensky by sme povedali „casual“. To slovo mi, ale evokuje nadávku, takže ostaneme pri rekreácií. Rekreácia znie presne tak ako potrebujem. :-)

Rekreácia, to je presne ono…mimochodom, to je Risa.

Och áno, Risa, dovolenkový raj Star Treku… :)

Skrátka kapitán vesmírnej lode, teda admirál ako kapitán, ehm…všetci čo hrajú vedia, tým ostatným stačí vedieť, že hráč je kapitán vesmírnej lode a „hodnosti“ predstavujú jednotlivé úrovne postavy. Tým sa konečne dostávame aj k prvej zmene a to zvýšeniu „level capu“ na 50 (resp. 51). Druhou novinkou, pre mňa celkom príjemnou, je pridanie niektorých interiérov lodi. Okrem mostíka tak môžete konečne navštíviť „crew deck“, kde sa okrem ošetrovne nachádza aj kapitánova kajuta. Samozrejme nechýba ani obligátna strojovňa. Akú to má funkciu? Momentálne žiadnu, príliš ma to netrápi, pretože pre moje hranie to postačuje i takto. Avšak Cryptic sa nechal počuť, že by rád popracoval aj na funkčnosti interiérov. V tom prípade to bude ešte lepšie. Momentálne sú to len fajn priestory pre role-play.

Pohodička v kapitánovej kajute, už chýba len nejaká tá Orionka ;)

Ďalšou príjemnou zmenou sú diplomatické misie. Bolo na čase, sakra. Snáď si niekto nemyslí, že Star Trek by mal byť nejaký pic-bum-bác-bach! Konečne i kapitán s mierumilovnou náturou nájde svoje uplatnenie. Aj keď medzi nami. Celé to skôr pôsobí ako príjemný doplnok, na ktorom treba ešte popracovať. Ako sa hovorí, má to potenciál. A sme opäť pri tom potenciáli. Má ho, všade z neho trčí, ale stále to nie je dokonalé. Aby som sa vrátil k diplomacii. Naozaj dobré diplomatické misie (poverenia?) sú tam len tri. Stoja a padajú na práci s textom a behaní od niekoho, niekam, avšak v rámci možností sú veľmi príjemným osviežením. Lenže ich je málo! Snáď je diplomacia znakom lepších časov… možno už v Season 3 update? Kto vie…

Mať tak starosti len so zaujímavými diplomatickými misiami, to by bolo fajn.

Ináč – zavináč, pár nových priestorov, opravených bugov a novo vzniknutých chrobákov a Dabo. Dabo je tá vec, ktorá sa hrá u Quarka, niečo ako ruleta. Dnes som tam strávil asi hodinu reálneho času, nechal tam asi 30 tisíc energetických kreditov a stále nevyhral zaujímavé množstvo zlatom razeného latínia. Náhoda ako v rulete, ale návyková ako tri veľké svine. Kroch.

Dabo!

Stav vecí sa zdá byť lepší ako po prvom veľkom update, avšak stále tomu niečo chýba. Ťažko povedať, čo to presne je…viem len jedno, keby sa to odohrávalo v inom svete asi by som po tom ani neštekol. Haf. Mám rád dizajn miestnych lodí. Frustrujú ma neustále sa opakujúce misie – chcelo by to viac variability. A celkom sa mi páči výtvarná stránka niektorých prostredí. Och, keď spomíname výtvarné, dizajnové riešenia. Nepáčia sa mi interiérová riešenia Crypticu. Hangáre! Čo sú to u všetkých bohov za mega chodby a obrovské miestnosti? Klepem si na kokos. Napokon sa dopracujem k vysvetleniu priamo od autorov – vraj je to kvôli 3rd person kamere. Prosím? Sa tu snáď niekto s Borgom zrazil? Divné vysvetlenie. Keby tie chodby boli veľké, lenže oni sú OBROVSKÉ! Zvykol som si. Človek si zvykne na všetko, hlavne aby boli veci dotiahnuté do lepších rozmerov.

Už je to lepšie, stále však žiadna sláva.

Keby však niekto…,

Nájdete ma vo vesmíre, prvá planéta vpravo.

Alebo to bola tá na druhej strane?

Nebola to hviezda?

…

Vitajte v Morrowinde, admirál. Kde? :)

Podľa rýchleho zníženia ceny na minimálnu hranicu by sa dalo predpokladať, že sa tá hra dobre nepredávala. V tom prípade sa pýtam, prečo? Nechápem. Rozum si dal dovolenku. Priznám sa, žiadnu recenziu na túto hru som nevidel (ani len brutálnu), po hre som siahol kvôli Timovi Schaferovi. Niet čo riešiť.

Poznať to hneď od samotného úvodu. Všetko nádherne zvučí a atmosféra nemá ďaleko do heavy metalovej adventúry od rovnakého autora. Samozrejme, srdcom je táto hra obyčajná mlátička kombinovaná so stratégiou. Uh. Ťažká kombinácia. Toľko železa do toho rvali, až to možno na niektorých miestach prekombinovali. Ale, o tom nie som ešte kompetentný hovoriť, až po dohraní. Nech hudba zvučí. Pretože sila tejto hry je práve v nej a ešte v jednej maličkosti.

Viete čo to znamená byť kovaný PC hráč? Je to stav, kedy aj doma máte nejakú tu konzolu, ale väčšinou sa na ňu práši, v lepšom prípade slúži ako prehrávač nejakého média (v prípade PS3 blu-ray, však.). Druhým znakom je, že hráte hru, ktorá vyzerá úchvatne. A nie, nemyslím množstvo polygónov – to je len pre sráčov. Myslím, že vyzerá naozaj oku lahodiaco po vo výtvarnom, štylizovanom zmysle výzoru. Keď to oceľový PC hráč vidí, okamžite hľadá klávesu „Print Screen“, lenže ona nikde. Vlastne, ona tam nikde nie je ani klávesnica. Vtedy si človek uvedomí, prečo tá čierna krabica od Sony nemá niekde v tom pošahanom menu možnosť „fotiť“ si ľubovoľnú hru! Nezávisle na hre samotnej. Bah!

Späť k brutálne krásnej hre. Výtvarne krásnej. Štylizovanej do metalovej poetiky, resp. poetiky obalov metalových albumov. Čert tam zober relatívne stereotypnú hrateľnosť. Bohovia metalu, toľko sme jej videli! A čo? Nič. Pretože jazdenie krajinou je skrátka úžasné, krásne a pohodové. S obrazom ide samozrejme ruka v ruke zvuk. Hudba. Rock, čo rock! Heavy a iný metal! A to teraz nemyslím len tú, ktorá sa honosí menami slávnych. Tam je výber tak monumentálny, že to konca nemá. I keď viem si tam ešte predstaviť jednu, dve skladby z rannej tvorby mojej obľúbenej kapely, ale… No nebudem zbytočne rýpať tam, kde to netreba. Mimochodom, Peter McConell tu odviedol kus poctivej práce. Úprimne, nepovedal by som, že dokáže napísať tak pôsobivo „metalový“ hudobný sprievod. Hanbím sa za to, naozaj by mi to nikdy nenapadlo. Má to krásny zvuk strún, naozaj.

Viem, zase vešiam šupiny na draka, ale skrátka táto hrá ma osobnosť. Priznávam, jej náplň môže (vidím tam túto možnosť) vkĺznuť do herného stereotypu, ale vďaka prostrediu, voľnému pohybu medzi jednotlivými misiami, výtvarnej stránke a hudbe je tento problém celkom úspešne tlačený do úzadia. Aspoň zatiaľ. Vlastne len jedno nechápem…prečo sa hry od Tima Schafera tak zle predávajú. Povie mi to niekto?

Hmm.

Mimochodom, kedykoľvek si sadnem za to vozítko, myslím na Full Throttle. Je to myšlienka povedomá a zábavná. Na tomto mieste trochu iná, ale stále s rovnako dobrou príchuťou. Dokonca občas býva i trochu kacírska…mohlo by Full Throttle fungovať ako podobná akčná hra? Asi áno, ale pokračovanie si neprajem. Vôbec žiadne. Benov príbeh bol uzavretý, štýlovo a netreba v ňom pokračovať. Eddie Riggs? Viete, že mi v niektorých situáciách Bena pripomína. Kruh. Drak žerúci vlastný chvost…

Jako malý jsem snil, že budu buď popelářem, nebo prodavačem zmrzliny. Ani jedno se mi nevyplnilo, ale proč to píšu? Řada mladších náruživých hráčů možná sní o tom, že jednou se k hrám dostanou i z druhé strany, tedy profesí. Způsobů, jak si v práci „hrát“, je celá řada. Nejlepší je asi hry přímo vytvářet, nebo se stát herním novinářem a svým „hraním si“ informovat druhé hráče a ještě za to dostávat plat. No kdo by to nechtěl! Sám však pracuji v herním obchodě, a tak mě napadlo, že bych popsal, jak vlastně taková práce u prodeje her vypadá.

GE je firmička na počet zaměstnanců malá, jako tomu ostatně u převážně internetového podnikání bývá. Takže když jsem do GE nastoupil (oficiálně jako grafik), bylo mi řečeno, že budu dělat trochu ode všeho. A to také dělám. Takže jak se vlastně v internetovém herním obchodě pracuje?

Ohledně grafiky a reklamy je potřeba si rozumět s grafickými programy na úpravu bitmapových obrázků. To když vytváříte např. bannery na stránku, sestavujete mozaiku oficiálních podkladů a k tomu přidáte nějaký vlastní text, jako třeba: kdo si u nás Mafii 2 koupí, rozhodně neprohloupí! Nebo něco takového, méně blbého ;) Dále je dobré umět svá grafická dílka rozpohybovat buď v gifech, nebo ve flashi. Ono totiž co se hýbe, na to lidé více klikají (aspoň se to říká). Bannery se pak umisťují kromě domovské stránky obchodu na stránky s inzercí reklamy, jako třeba jsou herní magazíny.

Další věc je psaní marketingových textů na weby, s kterými má obchod smlouvu. Takové texty se píší buď formou novinek, či reklamních článků a vypadají asi jako: Dorazila k nám speciální edice Starcraft 2, podívejte se, jak je mňamózní, a co všechno obsahuje…. (zase, či tak něco ;).

Se schopností trošku umět psát souvisí i přidávání her do databáze herního obchodu, aby si je zákazníci vůbec mohli koupit. Některé obchody své texty kopírují z jiných zdrojů, já si ale zakládám na tom, aby byl popis ke hrám vždy původní / vlastní. K tomu mi určitě dopomohla kariéra (i když malá) herního novináře i trocha toho blogování a pak především znalost her a angličtina, nejvíce odkoukaná zase z her. – Vždycky je lepší texty psát přímo od zdroje a nikoli přepisovat to, co přepsali jiní už desetkrát.

To by byla práce u počítače, k sezení. Ale jestli si myslíte, že u sedavého zaměstnání budete v herním obchodě pěkně kynout, to byste se spletli. Každou chvíli někdo zavolá, „můžeš mi pomoct“? Tady prosim ťe odnes ty balíky, rozbal je a hry zkontroluj, jestli jsou v pořádku. A takové balíky váží i třeba třicet kilo a musí se nosit po schodech do prvního patra (čistě naše záležitost:).

Často se také stane, že kolega starající se o balení her zrovna nestíhá, takže grafik přiběhne a hned kontroluje hry, jestli jsou správně přiřazené k fakturám, pokud ano, tak je strká jednu po druhé do obálek, a na větší zásilky si bere lepenku a v mžiku utíká do vedlejšího skladu pro krabice pro všechny ty wiička, ps3jky, speciální edice her, kytary ke Guitar Hero, joysticky, taneční podložky, atd. atd. A když se to všechno zabalí, odpoledne se to vezme pěkně dolů a pomůže se panu pošťákovi s pytli her a herním příslušenstvím do auta.

Tím to ale nekončí. Pokud někdo z kolegů u prodeje je nemocný, má dovolenou, nebo prostě není přítomen, grafik naběhne za stůl a už vás zdraví: „Dobrý den, co pak to bude? Máte u nás objednávku? Aha, to číslo nehledejte, jméno bude stačit, hned si vás najdu. To máme Machinárium a Posel Smrti 2. Tady prosím, budete na to chtít tašku?“

A pak zase zpátky k počítači, vytvořit grafiku do newsletteru, napsat manuál, nebo zmozaikovat pozadí na hlavní stránku, opravit text u produktu, pracovat na novém designu webu, vyzkoušet pár her na reklamaci, ve chvilkách si otevřít herní weby, přečíst si novinky, podívat se na článek a recenzi (člověk musí být v herním obraze). A hned zase někdo volá: „Ty máš doma DSi? Pani by se chtěla na něco optat.“ „Že jsem hned tam“!…

A mimo to zvedání telefonu a odpovídání na možné a občas i malinko nemožné dotazy…

Celkově si ale práci v internetovém herním obchodě nemůžu vynachválit. Nejsem si sice jistý, zda u toho zůstanu až do důchodu, ale momentálně jsem spokojen. Práce je to činorodá, zajímavá, a o to víc pro herního nadšence.

A co je k tomu vlastně zapotřebí umět a znát? Trochu toho, trochu tamtoho, ostatní se člověk naučí praxí. Aspoň pasivně angličtinu, dobrou znalost her, nejlépe na více platformách, jak PC, tak konzolí (nikdy nevíte, kdo se zrovna na co zeptá). Celkově povědomí o herním průmyslu, které si ale myslím, že má každý zkušenější hráč. Cokoli, co člověk umí navíc, vždycky se najde nějaký způsob, jak to uplatnit.

Takže až se vás, školáci, někdo zase zeptá: Čím bys chtěl/a být, až vyrosteš? Vůbec se nebojte říci kromě obligátních popelářů, kosmonautů a prodavačů zmrzliny: „Sím, já chci prodávat hry!“

Chce to byť stručný a jasný. Väčšina verná hype šialenstvu očakáva od druhého Starcraftu ďalší príchod Krista. Aspoň to tak niekedy vyzerá. Pritom, podľa všetkého, to bude len prach obyčajná hra v starom štýle, bez štipky nápadu a invencie. Taký, povedali by sme Blizzard štandard. Nič výnimočne zaujímavé, ale aj tak sa nájdu médiá, ktoré nebudú šetriť desiatkami. Uvidíte! ;)

Pritom je to jasný podraz na zákazníka a teda i fanúšika. Vytrieskať z neho čo najviac peňazí. Ostatne, čo by človek mohol čakať od Activision. Chartiu snáď? :) Nie. Jedna pani dokonca hovorila, že ani správanie na Blizzard fórach nie je k návštevníkom úplne v poriadku. Arogancia moci. Arogancia úspechu. Inak povedané, som zvedavý, čo chcú priniesť dve ďalšie tzv. “pokračovania” príbehu (a hlavne za akú cenu!). Je zbytočné opakovať, že pokiaľ po tom hráči pôjdu ako pedofil po deťoch, nemá zmysel sa o ničom baviť. Misia Activision Blizzard bude splnená. Vlastne, ona už je možno splnená v tento moment a to, že hra v single-player časti nebude nijako výnimočná – skôr úplne obyčajne normálna – už v tento moment nikoho netrápi.

Alebo čo taká hudba…

Hudobný sprievod pre Starcraft 2 je vydarený, ale rovnako ako všetko od Blizzardu je to kopírovačka všetkého možného, takmer bez štipky vlastného, originálneho nápadu. Na druhej strane, dotiahnutej k dokonalosti.

Napríklad. „Wings of Liberty“ je úžasná skladba, ale inšpiráciu Williamsom neschová, Hviezdne vojny a ďalších pár filmov tam skrátka počujem, aj keby som nechcel. Potom je tu napríklad ďalšia skladba na holenie „Fire & Fury“, celý čas som si lámal hlavu, kde som to už počul. A to nie je dobré. Pokiaľ skladba láka, evokuje niečo iné, akoby mala. V tomto prípade sú to Transformers ako vyšitý. Konkrétne táto skladba akoby jednu matku mala spoločne so skladbou „Arrival on Earth“. Za zmienku možno ešte stoja i ľahké westernové motívy v „Public Enemy“, ktoré boli príjemným prekvapením.

Na druhej strane, ako som už povedal. Celý soundtrack sa veľmi dobre počúva. Okrem toho, kopírovanie, vykrádanie a občasné zdokonaľovanie nápadov má Blizzard v krvi, takže prečo by sa podľa tohto trendu nemohol správať aj soundtrack k tejto real-tim stratégii.

Z toho nám jednoznačne vyplúva – aká matka, taká Katka…teda, chcel som napísať – aká hudba, taká hra. Možno až doslova a dopísmena.