Od tří ráno středoevropského času probíhala prezentace, která má za cíl rozdat spoustu cen za úspěchy na poli videoherní zábavy. Minulé ročníky nám ukázaly, že sledování VGA je skoro stejně tak zábavné, jako sledovat udílení cen Grammy, či mistra natírače, jak si míchá barvy u nově postaveného dřevěného plotu. A taky je podobně tak důležitá, jelikož mezi nominované se dostanou jen ti nejprodávanější, čili z pohledu nehráčské komunity jde o nejdůležitější večer (či brzy ráno) videoherního průmyslu.

Myslím, že nemá cenu psát tu o tom, jak odporný, nezáživný a dokonce i urážlivý program nám autoři VGA zase připravili a kolik přítomných celebrit by neprošlo toxikologickou zkouškou (z nichž definitivně vedl Snoop Lion). Faktem je, že letos se VGA překonalo, ve špatném slova smyslu. Největším úrazem budiž nedostatek exkluzivních odhalení. Další zlomeninou bylo časté „vypípávání“ Samuela L. „mother**cka“ Jacksona, který na prestižnosti pořadu nijak nepřidal, a obávám se, že po jeho střízlivém vystoupení se média, dosud dívající se na videohry skrze prsty, zase divoce rozepíšou o škodlivosti videoher na lidský organismus.

Proč ceny na VGA udělovali zpěváci a herci je asi stejná záhada, jako proč na Českém slavíku předávali ceny hokejisté. Už na červeném koberci bylo jasné, že pozvaní hosté hry nehrají, a tak jediná otázka šrotující v hlavě náhodného diváka byla: tak proč si je tam teda zvou? Ale asi nemá smysl zabývat se tím, jak VGA vlastně nejsou ani tak moc o hrách, či jejich autorech, jako spíše o zámince TV stanice Spike nacpat do další televizní show co nejvíce celebrit. Smutné.

O oceněných se také nemá smysl nijak rozepisovat. Zábavné bylo sledovat předčasné předávání cen na červeném koberci, tedy ještě před začátkem show – každý z oceněných si zprvu myslel, že jde o vtip, a ne o skutečné ocenění. A vlastně…

Z her mě nejvíce zaujal Phantom Pain, o němž jsem se druhého dne dozvěděl, že asi není skutečnou hrou, ale pouhým vtípkem Hidea Kojimy. Škoda, trailer vypadal fakt dobře. Ještě mě zaujal živě hraný trailer Dark Souls 2 – jehož tvůrcům se podařilo dát dohromady mnohem lepší video, než se kdy podařilo Bethesdě se Skyrimem. Stále hraju Demon’s Souls, a Dark Souls mě ještě čeká, takže Dark Souls 2 si může vyjít klidně i za rok. Nová ukázka z Last of Us vypadala parádně, ač ta z loňského roku byla daleko více hlasivkyrvoucí. Zaujal mě Spartan Ops, ač mi chvíli trvalo, než jsem zjistil, že jde o hru ze světa Halo. Nové DLC s králem Georgem Washingtonem samo o sobě zní zajímavě, minimálně už jen proto, že takový nápad u amerických dětí dost možná vzbudí značnou kontroverzi.

Takže, být vzhůru do pěti ráno se nevyplatilo. Nic šokujícího odhaleno nebylo, ani nedošlo k žádnému skandálu kalibru Daniela Landy. Letošní VGA bude zapomenuto a mně nezbývá než článek zakončit nevýraznou tečkou, která je tak malá, že ji ani tekuté krystaly na vašem monitoru nezobrazí