Pokud ho kupujete, určitě jste zaznamenali změny, kterými herní měsíčník Level poslední dobou prochází. A že jich není málo. A že to nejsou jen změny k dobrému, ale i k horšímu.

Cíl tohoto článku byl jasný. Napsat o novém čísle Levelu, který je v něčem JINÝ než předchozí čísla. Pak mě ale napadlo, že je dost velká šance, že si tento článek budou číst i lidé, kteří žádné papírové časopisy už nekupují – bo surfují kyberprostorem -, a třeba by rádi zase začali.

Pojďme si tedy aspoň stručně v bodech shrnout, jakými změnami si měsíčník prošel, až tedy do předposledního čísla. Poslední výtisk bude pak podroben „pitvě časopisu“, což je takový slangový výraz pro kritiku papírového časáku.

Změny k horšímu: 1. Cena. „Jsou to lumpové!“, souhlasila se mnou paní trafikantka, když zjistila, že výtisk Levelu opět podražil. Nejdřív jeho cena stoupla na ještě únosnou mez 220 korun, aby se poté usmívala na stánku s cenovkou 250 Kč. Takovou cenu stával kdysi OPS2M, a ten byl jednou skupinkou čtenářů považován za luxusní časopis.
2. Papír. Ten se dá považovat za méně kvalitní, někdo jej však může označit za rychle srolovatelný. Fakt je, že Level by si zasloužil papír, který vydrží do budoucna. Při aktuální kvalitě hrozí zmačkání celého časopisu.
3. Počet stran. Ten o pár stránek klesl a teď si nevzpomenu o kolik. O osm stránek? Co takhle je při současné vysoké ceně opět hezky navýšit? Navíc mám dojem, že se místem v Levelu dost plýtvá. Tři stránky sežere předplatné Levelu (co takhle tam třeba přiložit jen složenku?), dvojstránku sní podle mě úplně zbytečná rubrika „10 důvodů proč si tahle hra krásy venkova nevychutná“ a co třeba Pixel Vize? Další dvě stránky obětovány hernímu ďáblovi. Zbytečně?

Změny k lepšímu (relativní): 1. Změna šéfredaktora. Pokud jste toho názoru, že jeden člověk by neměl být u kormidla moc dlouho, pak vězte, že Martina Bacha po dlouhých dvou letech vystřídal Petr Poláček. Ne, Draken už není šéfredaktorem (odpověď pro pána v červeném).
2. Nové rubriky neboli Reaktor. Reaktor je místo pro články, které se nedají zařadit pod recenze, preview ani pod… prostě nikam. Reaktor je také místo, kam píše svoje komentáře Michal Wolf Rybka a jakási Jáma Pekel (nebojte, na konci článku je podepsaný jakýsi Dan Vávra). Reaktor je také místo pro Versus dvou vývojářů, což je duel dvou (zřejmě) náhodně vybraných lidí z branže – na konci soupeření je vybrán jasný vítěz. Docela fajn způsob, jak přiblížit naprosto neznámé tvůrce čtenáři herního časopisu. A propo, vrátila se Hra měsíce, ale už se nevrátily žebříčky (smrk). Novinky mají podobu bleskovek, a to je chvályhodné. Po informativní stránce plně dostačující.
3. Nové uspořádání rubrik. Aby čtenáři nečetli časopis odzadu, bylo rozhodnuto znovu zavést správné pořadí rubrik. První jsou dopisy (které už tedy ztrácejí na zajímavosti, abych řekl pravdu – nebo Michal Rybka vybírá záměrně takové, aby se mu odpovídalo pokud možno co nejsnadněji). Hra měsíce je oddělena od zbytku recenzí, což je velmi podivné, jelikož jde o řadovou, ač poněkud rozsáhlejší recenzi. Poté následuje Reaktor. Následuje menší spoušť v podobě dvou odlišných a přesto stejných rubrik Level Up/Preview. Pak je Téma (někdy zajímavé) a pouze okolo šestnácti stránek je věnováno recenzím. Většinu časáku tedy schramstne Téma a Reaktor. Hodně stran ale sežere i Hardware a osm stránek je věnováno konzolovým hrám. Rozhovor a profil firmy je vždy zajímavé čtivo (spolu zabírají čtyři stránky). Retro sektor na sedmi stranách uzavírá časopis. Ještě se teda dozvíte na poslední stránce, kdy vychází další Level a jakou plnou hru bude obsahovat. Příště to bude King’s Bounty: The Legend CZ.

Tak a teď přistupme k pitvě nového Levelu, který si to svými změnami přímo vyhulákal. Až mě z toho bolí ucho. Ale dost vtipů (těm se v době krize beztak nikdo nezasměje) a jdeme se podívat, jak ten NOVÝ Level vlastně vypadá.

Titulka mate, nijak se nezměnila. Až po podrobnějším průzkumu bystrý čtenář zjistí, že na titulní stránce jsou opravdu dvě nejstrašidelnější monstra filmové historie. Bez příkras, lebky na Predátorově opasku slibují lepší, a šťavnatější, zítřky. Chybí jen vytrhnutá páteř v Predátorově chmatači a kyselina stékající z vetřelcova smradlavého čumáku.

Už na první (z pohledu čtenáře vlastně třetí) stránce je vidět designový zásah. Svěžejší (v řeči designéra: světlejší) vzhled stránky prospívá celkovému dojmu. Fotky redaktorů dojem trochu srážejí k zemi – jediný Petr Poláček se snaží usmívat a já si myslel, že z 15. výročí má radost celá redakce.

Skvělý dojem z nového designu okamžitě poleví otočením stránky. Kalendář, obsah a listárna jsou naprosto nedotknuté. To je škoda. Vpředu mají být zásahy vidět co nejvíce. To už ale na čtenáře kouká recenze Mass Effectu 2 a nový design pálí ještě ne úplně naplno, ale je to poznat. Nejvíc jsem ocenil oku lahodící a jinak dobře vypadající font – který ale z nějakého důvodu ve zbytku časopisu chybí (divný). Palba na plné otáčky je vidět až v preview sekci časopisu. Takhle si osobně představuju přehledný, srozumitelný a příjemný design herního časopisu v roce 2010, dámy, pánové a elfové (hráčů WoW je prostě nezanedbatelné množství, tak proto). Nejde jen o vizuelní prezentaci, ale i o různé vysvětlivky a zatlačení informace do kontextu. Pěkné, jen co je pravda.

Doufám, že něco podobného brzy čeká i recenze. Hardwarová sekce je, věřte nevěřte, zkousnutelná, a to jen proto, že její velká část je napsaná formou na první pohled poutavého článku (jestli to tak skutečně je, to budu muset ještě zjistit).

K bodu, kdy o Levelu budu mluvit v superlativech, ještě určitá štreka zbývá, možná ne tak dlouhá, jako ta na Falešný Everest. Chce to určitě napravit zmíněné nedostatky, mít na paměti, že je stále co vylepšovat, naslouchat čtenářům více, než doposud a prostě dělat obsah co nejvíce atraktivní pro nás, ne-novináře.

Ale co, zkrátím to…

Konečně vypadá k světu.

Celý článek...