Bioshock Infinite: Burial at Sea 2 (recenze)
Ani nevíte, jak rozporuplné pocity mám z druhého DLC Burial at Sea. Ale brzy se je dozvíte. Nejdřív bych asi měl upozornit na malinké spoilery. Budu se snažit vyhnout zásadním dějovým zvratům, ale některé drobné informace zmínit musím, abych podpořil své argumenty. Pokud jste také nečetli moji recenzi první části, teď je správná doba to napravit. Také předpokládám, že jste hráli první Bioshock, Infinite a viděli trailer na Burial at Sea 2. Pokud ne, napravte to, protože tyto tři předpoklady stojí mezí recenzí, která říká příliš mnoho a recenzí, která toho říká tak akorát. Jakmile budete připraveni, rozklikněte si článek. Jdeme se pohřbít pod moře.
Nebo jsme ve Francii? Irrational Games umělo dělat otvíráky, jako žádné jiné herní studio. Úvod do druhého příběhového DLC je fenomenální. Jsme ve Francii. Konečně. Ulice jsou plné lidí a každý Elizabeth oslovuje jménem. Ptáčci cvrlikají v rytmu hudby a já si říkám, zda nehraji nějakou pohádku od Disneyho. Vše se ale brzy změní k horšímu a tak to zůstane do závěrečných titulků. Nalézáme Sally, která utíká skrze úzké uličky, které z ničeho nic smáčí bouře. Vše byl jen sen a probouzíme se na starém známém místě, v potopeném obchodním centru, vězením Franka Fontaina a jeho Splicerů.
Vlastně Atlase. Fontaine s novou identitou si prohlíží spoušť, kterou jste napáchali v závěru prvního Burial at Sea. Nechal by Elizabeth zabít, kdyby se mu nepředstavila jako Suchongova asistentka a neslíbila mu potopené nákupní středisko dostat k Rapture, aby tam mohl Atlas provést svoji revoluci. Na oplátku ji pak vrátí Sally, kterou se Booker pokoušel nalézt. Jenže jak pohnout komplexem několika budov? Právě spojením dvou rozdílných světů. Columbia se drží ve vzduchu díky speciální fyzikální částici, kterou objevila dvojčata Luteceovy. A tahle částice by mohla pozvednout středisko z hlubiny. Bohužel Elizabeth ztratila svoji schopnost otevírat trhliny, což vysvětluje hned úvod hry.
Jak už ale víme, Fink skrze trhlinu kopíroval výzkum v Rapture a naopak. Suchong tedy ve své laboratoři musí mít vstup do Columbie. Ano, vrátíme se také na staré známé místo v oblacích. Bohužel se podíváme do Finktownu, které při druhé návštěvě už tak zajímavě nepůsobí. Nejraději jsem prozkoumával Rapture v novém kabátku, které vypadá jednoduše nádherně. Přál bych si, aby si první díl prošel podobným faceliftem, nicméně to se jen tak nestane. Zbývá doufat, že po rozpadu Irrational Games bude značka citlivě opečovávána a nestane se z ní značně odřené a vydojené kravské vemeno.
Burial at Sea 2 bohužel tíží tendence vše vysvětlovat a co nejvíce svázat Rapture s Columbií. Když řeknu, že za pád Rapture může Elizabeth, ani to nebude spoiler. Samozřejmě to myslím značně nadsazeně. Všichni víme, že za pádem stál Frank a na tom se nic nezměnilo. Jenže Elizabeth je teď jeho pomocnicí a tudíž na tom nese svůj podíl. Přesně toho jsem se obával. Že Ken Levine, mistr náznaků, se utrhne ze řetězu a začne jednotlivá vlákna nastavovat a svazovat, dokud nebude kompletní spojení dokonáno.
Nutno podotknout, že příběhových děr není mnoho a dokonce je pěkně vysvětleno, proč se Vigor pije a Plasmid podává nitrožilně. Také je vysvětleno, proč Vigor neudělal z uživatelů Splicery a jak se mohlo Rapture zhroutit v jednom okamžiku. Jenže aby to hráč vše pochopil, musí do vás relativně krátké DLC natlačit mnoho informací. A to jde silně proti Kenově stylu vyprávění, které si libuje v náznacích a nevyřčeném pozadí, které si může hráč domyslet. Když mi BaS 2 po několikáté předhazoval, jak Fink sledoval Rapture a svého Songbirda navrhl podle Big Daddyho, skoro jsem řval na monitor, že to už všechno vím. Všichni to víme. V Infinite na to bylo nemálo odkazů. Není potřeba mi to vysvětlovat, jako zaostalému.
To vše jsem ale skousl, protože hra za Elizabeth je jedna emotivní jízda. Její pohnutky sice stojí na vratkých základech, protože vy, jako hráč, nemáte k Sally skoro žádný vztah. Ale touha dozvědět se, jak to dopadne, je silná. I když už dopředu známe Atlasův osud. Příběhu ale nemůžu odpustit, jak odfláknutě změnil postavu Daisy Fitzroy. Ano, to je ta vůdkyně Vox Populi, která ve vyprávění nedostala zrovna moc prostoru. Mnozí hráči si stěžovali, jak jednoduše byla vykreslena. Ken jim asi chtěl vyjít vstříc, ale tímto krokem je dožene k šílenství. Daisy v BaS 2 uvidíme asi v půlminutovém rozhovoru (ne s vámi), který… Nemůžu to napsat narovinu, protože by to byl spoiler. A taky bych si znovu ublinknul. Jednoduše řečeno jí to nebudete věřit. A také nebudete věřit tomu, jak odfláknutě její prezence v DLC působí.
Jak už jsem napsal, nevím, co si mám o příběhu myslet. Je chytře vymyšlen a napojen na první Bioshock, ale také se z něj vytratila příběhová příloha, která je teď podávána jako hlavní chod. A jednoduše nemůžete přestat myslet na to, jak se Ken dušoval, že DLC rozhodně nebudou pokračovat v příběhu a že Elizabeth a Booker jsou uzavřené kapitoly. Pravdou je ovšem naprostý opak. Na hratelnost už mám ale jednotný názor. Je lepší, než v Infinite. Už v prvním příběhovém DLC byly vidět změny k lepšímu. Zvláště prostředí nepůsobilo dojmem soubojových arén a mohli jste si užít lehce taktičtější postup. Spliceři o vás nevědli, dokud jste se jim neukázali, takže bylo možné se plížením dostat do výhodnější pozice. Sice se to pak zase zvrhlo v jatka, ale tomu se u first person akce nedá moc dobře vyvarovat. Alespoň komornější prostory vás nutili k většímu manévrování. A BaS 2 tento koncept dotahuje k dokonalosti.
Elizabeth dostane při prvních minutách ve hře šanci nebýt jako Booker. Hra skrze jejich rozhovor na hráče pomrkává a je si vědoma toho, jak dřív byla přehnaně násilná. Teď se ale můžete soubojům úplně vyhnout. Pokud se plížíte, nepřátelé vás hned nezmerčí. Alespoň ne do té doby, než se jim naplní dvoustupňový ukazatel pozornosti nad hlavou. Po chvilce přímého pohledu zpozorní a jdou prozkoumat inkriminované místo, po další chvíli pak přejdou do agresivního módu a kolem vaší hlavy létá olovo. Není zrovna nejlepší se proplétat k cíli místností, kde se rozhodla uspořádat párty desítka Splicerů. Zapomeňte, že se jim schováte ve stínech. Tak moc stealth BaS 2 není. Proto je nejlepší eliminovat hrozby ze zálohy novou zbraní, kuší s uspávacími střelami. Kromě nich časem získáte šipky s uspávacím plynem na skupinky nepřátel a zvonky na jejich odlákání, které získáte výhradně skrze novou minihru spouštějící se při páčení zámků.
Základních uspávacích šipek můžete vždy nést jen čtyři a proto je vhodné s nimi šetřit. Což není snadné, protože ne vždy je můžete z uspaných Splicerů vytahovat. Často prostě zmizí a to nemluvím o obrněných typech, do kterých vypotřebujete rovnou dvojici šipek. Proto je vhodné se nepřátelům plížit za zády a přetahovat je po hlavách Air Grabberem, který už nyní neslouží k brutálním popravám. Dokonce i žádných Skyline smyček se nedočkáte, jen občas nějakých háků na přichycení se u stropu. Celkově je tedy přístup Elizabeth k akci chladný a stealth přináší mnoho výhod. Nečekejte ovšem DLC, co porazí Thiefa. Pořád je znát, že se jedná o překopaný Infinite, kde byla nepřátelům snížena reakční doba a vám přidána jedna zbraň (a drobné detaily, jako sklo na zemi, co vás prozradí). Jak jsem již napsal, stín ve viditelnosti nehraje žádnou roli, nepřátelé vás občas slyší i skrze patro a zásadně mi chybělo vyklánění se zpoza rohů. Nemůžu to ale mít BaS 2 za zlé. Už takhle je změn dostatek a fungují velmi dobře, vzhledem k tomu, že se jedná jen o DLC.
Tichý postup také podporuje nový a velmi účinný Plasmid Peeping Tom. Ten vám umožní skrze zdi zvýraznit všechny nepřátele a sekundárním módem se kompletně zneviditelníte. Každý plasmid jde ještě dvakrát vylepšit skrze upgrady, které jsou schovány v levelech. Jakmile si Toma kompletně vylepšíte, nebude vůbec spotřebovávat Evu, pokud se nehýbáte. Možná je pak až moc účinným Plasmidem, ale díky tomu je jeho užívání velmi zábavné. Druhou novinkou je pak Vigor Ironsides, který funguje jako štít, přičemž zachycené kulky přidává do vašich zásob střeliva. Jelikož jsem akčně nehrál, vůbec jsem ho nepoužíval. Stejně tak jsem nepoužíval ani zbylé dva Plasmidy, Possession a Old Man Winter.
Od krvavé cesty vás ale i tak nikdo neodrazuje. Kromě nesmrtící kuše se vám do rukou dostane i můj velmi oblíbený Hand Cannon a méně oblíbená brokovnice. Pravděpodobně ale zemřete velmi rychle, protože Elizabeth na rozdíl od Bookera postrádá magnetický štít a její zdraví jde rychle dolů. Defensivním akčním stylem by se asi díky Ironsides dalo hrát lépe, ale plížení je prostě to pravé ořechové, protože levely jsou stavěny tak, aby vám dávaly taktické výhody. Zmíněnými háky na přichycení počínaje a šachtami a tajnými průlezy konče.
Občas jsem ale chtěl s tichým postupem seknout. Ne, že by mě nebavil, ale DLC je docela dlouhé (zhruba 4-6 hodin) a několikrát dojde na nepopulární backtraking, tedy vracení se zpět skrze už pročištěné levely. A pak působí pečlivě naplánovaný a provedený postup zbytečně. Řešil jsem to skrze pauzy při hraní, ale byl bych raději, kdyby prostředí bylo méně recyklováno. Také se mi několikrát stalo, že už jednou uspaní Spliceři znovu aktivně pobíhali po místech, kde jsem je už jednou dostal. Mám pocit, že se jedná o bug.
Věřte mi, že jsem velkým odpůrcem DLCček. Nemohu si pomoci, ale složením obou dílů Burial at Sea mi vyjde spíše plnohodnotné (i když pravda trochu kratší) pokračování série, než jen snaha podojit fanoušky série. Na obou dílech je vidět, že autorům kratší vývojový čas prospěl. Akční část je ucelenější, nápaditější a ne tak úmorná. Uvítal bych, kdyby byl i další Bioshock podle stejné šablony. Třeba jen 8 hodin hratelnosti, ale kompaktní emotivní jízda bez hektických akčních pasáží. Infinite mám sice pořád rád, ale když ho porovnám s Burial at Sea, je na první pohled vidět, kde je hratelnost lepší. Bohužel se ale Irrational Games rozpadlo a tak zbývá jen doufat, že se z dalšího dílu série nestane další dojná kráva. A zatímco budeme čekat, komu tato skvělá série padne do rukou, vy si zahrajte toto DLC. Zvlášť, pokud vás bavil první Bioshock. Žádné výmluvy.
Nejnovější komentáře