photo of rubik cube

Jak se vám zamlouvá trend zjednodušování her, nevyžadujete spíš od her pořádnou chlapáckou výzvu? Je to dobře, je to špatně? Co se stane při příštím zatmění Slunce? Hoří hovno? Na jednu z těchto otázek odpovídá autorstvo Kultury Kriplů.


Vaxxxel: Zjednodušení her vítám s otevřeným rozkrokem. Jo, ať sem tam udělaj nějakou tu ždímačku semene pro uhrovité brejlaté geeky, trávící své mládí v zatuchlém páchnoucím pokoji za zatáhnutými žaluziemi, ponožkama na parapetu a s maminkou marně se snažící dovolat vynesení smetí. Ale kdo normální (rozuměj pracující, studující či jinak užitečně vytížený člověk) by se sakra chtěl srát tři hodiny s hledáním, skillováním či přemýšlením nad něčím, co vás má pobavit a dopřát vám odpočinek od reality. Pokud chcete hardcore výzvy, nehrajte hry, a žijte život závislácká chásko. Možná budete překvapení jaká je to občas zábava.

Mr. Wáwra: Věřte nebo ne, nijak usilovně neprahnu po hyper-složitejch a ultra-náročnejch záležitostech. K čemu? Jak bylo Vaxxxelem noblesně naznačeno, výzva je všude kolem nás. Už se jenom ráno přinutit vstát z postele, to je panečku hardcore výzva! Výzva k sedminutovýmu monologu na téma smyslu života.

Hra musí bejt hlavně zábavná, ideálně vokořeněná kvalitnim dějem. Za zábavu nepovažuju opakování různejch brutálně těžkejch pasáží do zblbnutí. Ani zmatečný bloumání hernim světem. To se potom z vychutnávání lahůdky (rozuměj konzumace veledíla) stává porod naruby. Ještě že nebudu rodit. Ani naruby. Naopak hry, k jejichž překonání stačí posadit na jednu klávesu dostatečně těžkou gumovou kačenku (vono se to pak dohraje samo) rovněž nepovažuju za srandovní. ICO, Shadow of the Colossus, Grand Theft Auto, Okami. To jsou ty pravý pochutiny.

SKACE: Já mám kolikrát problém, aby se hra trefila do mojí nálady. Jednou chci Peggle, Luxora, Audiosurf, přejíždění lidí v Liberty City… a občas právě nějakou tu složitější hru. Když vezmu jakékoli FPSko, tak vždy je těžší obtížnost postavená na menším množství života, chabé účinosti zbraní, více nepřátelích a podobně. Proč není vyšší obtížnost tvořená třeba větším množstvím puzzlů? Představte si takovou poloFPS-poloadventuru, kde na nejlehčí složíte 3 bedny na sebe, prostřelíte okno a prolezete. Na těžší najdete jen dvě bedny, chybějící bednu byste museli nahradit něčím jiným a okno rozbít nějakým jiným předmětem. Pokud byste zvolili setsakramensky surovou obtížnost, tak nenajdete žádné krabice, sklo bude neprůstřelné, jen dostanete šroubovák s nápisem „Snaž se MacGywere“ :)

Overwatch: Já se jen bojím, aby firmy honbou za nehráči a casual davem nezapoměli na nás, hardcore pilíře jejich byznysu. Počkat, jsme pořád ještě hardcore? Když se podívám na Steam do záložky My games, tak tam vidím samé Luxory, Audiosurfy, Peggly, Geometry Wars, Lumines a další a další. Občas tam vykoukne Tomb Raider, Grid, nebo Left 4 Dead, ale casual hříčky převládají. A když už hraju nějakou „hardcore“ hru, tak rozhodně ne na nejvyšší obtížnost. Nechci se frustrovat, chci se bavit. Až se budu chtít frustrovat a tvrdnout v jedné misi několik dnů, tak sáhnu na poličku a nainstaluju si první Commandos. Herní průmysl se každým rokem rozšiřuje a tak zákonitě musí přijít mainstreamové hry. Nintendo nám s Wii a DS dokazuje, že hardcore freakové nejsou potřeba. Někomu to vadí, někdo by chtěl jen hardcore hry. Mně to vyhovuje. Můžu si totiž vybrat.

MickTheMage: Ľahké neznamnená blbé a blbé neznamená ľahké. Niekedy však ľahké môže znamenať nudné, a to je v prípade hier problém. Na druhej strane…treba vedieť čo chce človek hrať a kedy. Bolo by zlé keby sa celý trh zmenil na prehliadku causal hier pre pracujúci ľud. Nový Prince of Persia je fajn – nestresuje, neštve, pekne plynulo odsýpa a zážitok je to vynikajúci. Ak si chcem zahrať niečo náročnejšie siahnem po nejakom RPG od Obsidianov, ktoré ešte stále majú svoje hardcore čaro a pritom viem, že tej hre musím venovať omnoho viac času, ako inej. Ľudia dnes radšej vymenia frustráciu za zábavu – pretože nemajú na hry toľko času, ako to bolo kedysi, keď boli hry doménov istej skupiny ľudí. Causal/ľahká hra nemusí byť zo zásady problémom, keď bude vyvážená existenciou „hardcore“ hier. Ak dovolíte, idem sa rozčuľovať nad hrou menom Hired Guns: Jagged Edge, mám ju asi dva dni, a ešte sa mi nepodarilo prežiť prvú misiu… Človek pri tých causal hrách nejako mäkne… ;))

Last jedi: Aj keď rozhodne nepatrím medzi ľudí, ktorí by sa vyžívali v opakovaní nejakého herného úseku x-krát, začínam mať pocit, že v istých prípadoch sa to s tým zjednodušením preháňa. Ako príklad poslúží napríklad neustále oživovanie v Bioshocku. Výzva – to je to čo v hre potrebujem, neznamená to, že hra bude prehnane náročná, len hráča pripúta k monitoru a donúti ho snažiť sa, na prípadný úspech je hráč následne patrične hrdý (aspoň na chvíľu v kútiku svojej duše). Ako totiž Mick poznamenal nadomnou, ľahké hry občas vedú k nude, hráč sa nemusí naplno sústrediť, aby nimi bez problémov prechádzal a hrať neustále bez výzvy človeka uženie veľmi rýchlo k stereotypu. Existujú ale aj prípady, kde hra nemusí byť náročná na to, aby hráča pri sebe držala. Fahrenheit ani Dreamfall neboli náročné ani na rozmýšľanie ani na hráčové reflexy, ich potenciál, ale spočíval v silnom príbehu a dobre napísaných postavách, takéto prípady sú však stále ojedinelé. Ako určitý faktor výzvy ostávajú stále populárnejšie achievementy, lenže ani to nie je všetko a preto by som bol radšej keby tá náročnosť šla zlatou strednou cestou a občas pritvrdila pre tých čo sa chcú posnažiť trochu viac.

Photo credit: uživatel Flicrku avrene via Creative Commons: http://www.flickr.com/photos/enerva/8669121231/

Celý článek...