Laru Croftovou zná každý, dokonce i ti, kteří žádnou hru nikdy nehráli. Je to na jedné straně herní celebrita a na druhé straně si sebou nese kříž komerční děvky. To vzniklo asi tehdy, když druhý až x-tý díl Lary byl recenzován ještě starou gardou redaktorů, se starým smýšlením a starodávnými hodnotami. Nechci v žádném případě snižovat názory pařanských stařešinů, kdo mě zná, tak ví, že se v těch průkopnících tak trochu vidím. Ale jejich tehdejší pohled – originalita za každou cenu, měl neblahý dopad na spoustu z dnešního pohledu dobrých her.

Pak si každý pamatuje, trojka, jééé, ta byla hrozná, nebo čtyřka byla špatná, atd. atd. A já vám řeknu tajemství: ne nebyla, nebyly! Žádný z Tomb Raiderů nikdy nebyla vyloženě špatná hra, všechny díly měly podobnou hratelnost, vycházely ze sebe, jen nebyly vůbec originální. A vadí to? Dneska už přece originalitu nikdo nehledá. Je jen částí celku, které si vážíme a obdivujeme ji, když tam je, ale neshodíme celou hru jen proto, že není originální.

A takový je i Tomb Raider Underworld. Lara je vlastně taková mašina, která si jede stále v těch samých kolejích, míjí nádraží, kterými už projela desetkrát, ale pořád tahle lokomotiva dokáže přitáhnout cestující, děti jí mávají, snaží se ji dohonit (ale nedohoní). Jen si Lara pěkně přeleští plechy, nechá si vyměnit olej, z páry se nechá upgradovat na elektřinu, a posléze si to peláší na magnetickém podloží. Ale pořád je to ta Lara…

Ta stará Lara, která je v novém díle Underworld velkolepá, jako vždy chtěla být, ale neumožňovala jí to tehdejší technologie. Dnes se Lara potápí do podmořského města a je to krása. Hraje si se starověkými kolosy a mechanismy a je to krása, je akční, je to podívaná, má nápady (potápějící se loď ve stylu Poseidonu) má šmrnc, i přesto, že je to mainstreamovka jako prase.

Možná by někdo namítl. Jak to? Jakto, že se mu líbí Tomb Raider Underworld a před nedávnem tu strhal nového Prince z Persie? Správna otázka. Princ je úlet, který se z mého pohledu nepovedl. Je to vykrádačka Shadow of The Colossus s Okami dohromady, ale to by ještě tak nevadilo, kdyby to byla dobrá hra. Jenže i když z těch her vychází, nedosahuje ani jedné byť jen po kolena. Kdo SOTC a Okami nehrál, toho Prince osloví, ale ve mě jsou ty dva tituly tak zakořeněné, mám je jako nejvyšší metu krásných her a proto u mě Prince nemůže uspět.

Kdežto nová Lara je definitvně nejlepším dílem, který tu kdy byl. Je to precizně odvedená práce právě v tom tombraiderovském stylu. Lehká inovace, něco nápadů, perfektní zpracování a tím je zaručeno, že značka Tomb Raider opravdu dostává to, co si zaslouží (teď to zní hrozně ironicky, ale není :), dostává dobrou hru, která je pro potřeby mainstreamu trefně vyvážená jak co do hratelnosti, tak obtížnosti, a i když pro hardcore hráče bych řekl, že je opět v dnešním stylu docela lehká, tak si myslím, že ani zde neurazí.

V rámci série, v rámci oddechových akčních adventur,… bezva

Celý článek...