Jak jsem nezačala hrát World of Tanks
Ačkoliv může World of Tanks vypadat jako super nápad, a počet hráčů o tom taky svědčí, v podstatě se mi zdá být hrou hrozně, ale hrozně špatnou, která nemá jakékoliv právo na život. Jasně, je zadarmo, ale sakra, špatnou hru by snad ani zadarmo neměl nikdo chtít!
Snad ani nebudu mluvit o tom, že je to hra ošklivá, vždyť WoW taky lidi hodně kritizují a navíc, každému se může líbit něco jiného a pro někoho není grafika důležitá… Ale když ta hra je tak ošklivá! No dobře, pojďme se od toho na chvíli oprostit a řekněme si o ní něco.
Po nalogování se si v nehezkém interfacu vyberete jednu z mnoha druhů pojízdných krabic. (Slovo krabice tu výjimečně nemyslím nikterak pejorativně, protože tanky prostě i v reálu vypadají jako krabice s kanónem.) A pozor, těch krabic je celkem dost druhů, takže doporučuju rady někoho zkušenějšího. Taky v tom hnusném interfacu můžete provádět další věci (upgrady a tak), ale ty nikoho nezajímají, že. Potud to mohlo vypadat pro někoho třeba i dobře nebo lákavě, záleží jak moc člověk trpí military fetišismem.
A pak to přijde. První bitva. Patnáct náhodně vybraných krabic proti patnácti dalším náhodně vybraným krabicím na jakési mapě. (Původně jsem chtěla napsat „na jakési ošklivé mapě“, ale přítel tu na mě pokřikuje že jsou to kopie skutečných lokací kde se odehrávaly skutečné bitvy 2. světové války, tudíž vývojáři nemůžou za to, jak vypadají.) Fajn. Co teď s tím?
A tak někam jedete. A pak tam umřete.
Přibližně takhle to bude celou dobu vypadat.
Jistě někdo namítne, že hlavně zezačátku to takhle je u valné většiny her, a ano, pořád si živě pamatuju na své první představení se v Dotě. Ale Dota má takový ten „faktor X“, který vás donutí jít dopředu a pořád se zlepšovat. Co získáte ve World of Tanks za svou trpělivost? No, pokud s tím neseknete okamžitě, možná si našetříte hromadu hvězdiček a penízků na… větší tank! A větší tank znamená co? Ještě větší pain. Ano, to jsem si vždy přála!
Ale abych přidala i nějaké objektivní výtky… Hlavní problém mám s absolutně nefungujícím (divila bych se kdyby vůbec existoval) matchmakingem, kdy se klidně může stát že v začátcích proti sobě dostanete tank (pardon, krabici) páté nebo šesté úrovně, který vás vymaže z mapy jediným výstřelem. A to se pak hraje jedna radost, že. Dál, jeden, slovy JEDEN herní mód. Nechutně pomalé nemotorné ovládání. Ošklivé mapy. (Ajo, to vlastně nemám říkat.) A Poláci. Poláci everywhere. Jak tu hru může vůbec někdo myslet vážně?
Chtěla jsem zakončit článek sdělením, že část mé osobnosti si pořád říká „ale co bys chtěla, je to zadarmo“, ale už jsem změnila názor. Teď říkám „sakra, když už vyberete tolik peněz za prémiový účty, pořešte tam aspoň ten matchmaking, kreténi!“.
Nejnovější komentáře