Hunger-Games-feature

Série Hunger Games se dá pravděpodobně nazvat jedním ze současných fenoménů, ačkoliv boom kolem ní se po právu nikdy nebude moct rovnat šílenství kolem Harryho Pottera nebo LotR. Proč říkám po právu?

Protože Hunger Games, když se nad tím zamyslíte do důsledku, vlastně není zas až tak moc dobře vymyšlená série. And why is that?

(Tentokrát snad bez spoilerů.)

O Hunger Games jsem si původně myslela, že je to něco na způsob Twilightu, připitomělá romantika pro puberťačky. Potom jsem viděla první film, který se mi líbil asi ještě víc, než by měl. Potom jsem si přečetla celou knižní sérii. A ačkoliv nemůžu přímo říct, že by se mi nelíbila, přišla jsem na jeden zásadní problém, který ovšem brilantně reflektuje i film.

Autorka očividně trpí lehkou schizofrenií a neví, co vlastně píše. Má to být ona přeslazená puberťácká romantika, nebo drsná revoluční antiutopie, nebo snad něco jako Battle Royale? Je to vlastně všechno dohromady, a zároveň nic z toho.

Pro první možnost mluví to, že se, hlavně v poslední knize, až příliš řeší milostné vztahy Katniss s jejími dvěma nápadníky. Stejně jako Bella nevěděla, jestli má chtít radši vlkodlaka nebo upíra, Katniss je stejně rozpolcená mezi drsňákem Galem a mírným, nudným, nezajímavým Peetou, což mimochodem ústí v to, že se chová k oběma naprosto otřesně a kdyby byli chlapci co k čemu, vykašlou se na ni a jdou radši spolu na pivo. Což neudělají.

Drsná revoluční antiutopie by to být mohla, ale proč tam tedy máme řešit výše zmíněné milostné dilema? Navíc je to antiutopie v takové, řekněme, basic verzi, Orwell pro patnáctileté holky, nic není pořádně propracované ani vysvětlené. Celá ta „revolucionářská“ příběhová linie naplno začíná ve druhé knize a je celá postavená na tom, že Katniss se doslechne jistou spekulaci lvl over 9000, která zní debilně i jako spekulace, a na konci BOOM, všechno to byla pravda, celý Kapitol je prošpikovaný konspirátory a revoluce bude! Ohmygod, taková samoúčelná blbost. Nemůžu se zbavit dojmu, že kdyby se tahle spekulace lvl over 9000 nechala vyhnít jako planá naděje, mělo by to nakonec mnohem větší emocionální dopad na čtenáře/diváka. Ale ne, o čem by pak byla trojka, že.

A příběh o vraždících se puberťácích jako Battle Royale to taky být nemůže. I když tady autorka prokázala zajímavý smysl pro jisté dekadentní, příjemné detaily – hlavní zloun, prezident Kapitolu, je cítit krví a růžemi (půvabná kombinace!), jistá vítězka jednoho ročníku Hunger Games, známá tím, že prokousla hrdlo své soupeřce, má zuby zapilované do špičky, v aréně z druhého dílu prší místo deště krev, v první aréně pošlou na soutěžící mutanty, kteří mají být takovou twisted podobou těch splátců, kteří už přišli o život. Hezké. Vůbec, hodinová aréna ve druhém díle je hrozně hezký, ale trestuhodně nevyužitý nápad.

A co se týče hlavní postavy – Katnisska je absolutně nesnesitelná kráva. V prvním díle se ještě jakž takž drží, dejme tomu že i ve dvojce se dá přežít, ale ve trojce? Frajerka, co si myslí, že přežitím dvou Hunger Games je něco víc než ostatní, ví všechno nejlíp, nerespektuje žádná pravidla, vymýšlí kraviny a chová se dost nechutně ke všem zúčastněným, hlavně k těm dvěma nebohým chlapcům. Tak trochu mi připomínala Catelyn Stark!

Navíc, všechny postavy, kromě toho že jsou to tak trochu docela jednoduché archetypy, absolutně postrádají jakoukoliv motivaci. Kolikrát vůbec nevíte, proč někdo dělá to, co dělá, a postavy to očividně neví taky. Možná ani autorka.

SPOILER:

Jeden z tvůrců Hunger Games se ukáže být zároveň jedním z vrchních představitelů protikapitolského odboje. A já se ptám, proč? Vždyť vzhledem ke svému vysokému postavení by pádem Kapitolu nic nezískal, možná spíš naopak. A že by to dělal proto, že chce pomoct lidem? Ne, to se mi s ohledem na jeho další působení vážně vůbec nezdá.

MEGA, MEGA, MEGA SPOILER:

Na konci třetí knihy má Katniss svým šípem popravit odporného a všemi nenáviděného prezidenta Kapitolu, mimochodem toho, který voní krví a růžemi. Je to hlavní zloun, který je zodpovědný za celé Hunger Games, smrt mnoha nevinných a bůhvíco ještě, a Katniss se v průběhu příběhu několikrát dožaduje, aby ho mohla zabít právě ona, takže ho očividně nenávidí. Jenže když dojde na věc, Katniss místo toho, aby zabila jeho, zastřelí radši novou prezidentku, která celou dobu vedla odboj. A já se znovu ptám, omg, proč? To jako vážně kvůli tomu, že rebelové použili tak trochu nečisté praktiky? Nebo spíš, kvůli tomu, že jí onen na smrt odsouzený prezident řekl, že rebelové používají nečisté taktiky? Nebo ji prostě neměla ráda? Dafuq? Používá vůbec mozek? A PROČ ji proboha nakonec nepopravili taky, za vraždu prezidentky? Jo aha, protože tam musí být epilog, kde bude Katnisska mít spokojenou rodinku se dvěma dětičkami (a samozřejmě jedním z těch dvou ubohých hochů).

KONEC SPOILERŮ.

A ještě krátká zmínka o filmu, minimálně tom prvním, co jsem viděla. Ta rozpolcenost je tam také krásně patrná. Pamatujete na ty „umělecké“ halucinogenní scény, zajímavou „artovou“ kameru, dlouhé záběry, perfektní kostýmy? Ano? A pak si vzpomeňte na ty „milostné“ scény a ufňukané situace, jako pohřeb té malé holčičky. Prostě dobré věci zabité nedokonalostí předlohy. (Ale Woody Harrelson jako Haymitch byl boží!)

Ale i tak se Hunger Games jako série nedá předem šmahem odsoudit. Občas budete kroutit hlavou nad demencí postav nebo autorky, občas pochvalně pokývnete nad nějakým hezkým nápadem, občas budete dokonce i napjatí. A kdyby už nic jiného, Hunger Games vám připomenou, že věci jsou občas opravdu takové, jakými se zdají být, a nic moc se za nimi neskrývá, a taky to, že revolucionáři nemusí být vždycky jenom romantičtí psanci jako Che Guevara, ale taky docela zištné svině.

(P.S.: V celé sérii nikdo nemá ani jedinkrát sex.)

(P.P.S.: Překladatel, co udělá z chlapce jménem Gale Hurikána, by zasloužil zavraždit.)

(P.P.P.S.: Některé díly Twilight filmů se mi taky líbily.)