Broken Age
První epizoda Broken Age je spíše chutnou jednohubkou, než plnohodnotnou hrou, kterou jsem od Double Fine očekával. A jak to tak u chutných jednohubek bývá. Po zjištění, že už na talíři nic nezbylo, rychle následuje povzdechnutí a mírné zklamání.
Broken Age je výborně napsaná hra a tak nějak mimochodem i klasická adventura. Až na samotný styl hry si však z potomků svého váženého autora moc neodnáší. Tam, kde pátý Broken Sword cílil, se všemi svými klady i zápory, čistě na fanoušky old-school adventuření, Broken Age sází na dnes tak moderní filmovost a rychlý spád. Díky nízké obtížnosti a tím související plynulé hratelnosti, jde tak v mých očích spíše o interaktivní film. Bezpochyby krásně nakreslený, dokonale ozvučený a nádherně vyprávěný film. Otázkou je, zda tohle člověku, kterému byla slíbena typická adventura ze staré školy, stačí.
Inu, podle recenzí stačí.
Já si však musím krapet povzdechnout, že jsem přeci jen čekal víc. Broken Age je napěchované neskutečným množstvím vypilovaných detailů a laskavé ruční práce. Každou obrazovku je radost prozkoumávat, byť interaktivních míst je pomálu. Propojení dvou zdánlivě nesouvisejících osudů hlavních hrdinů překvapivě skvěle funguje. Rozhovory jsou asi to nejlepší, co jsme tu za poslední dobu měli a celé je to tak krasně nenuceně vtipné a milé, že mě opravdu mrzí ta konečná pachuť, která ve mě po dohrání zůstala. Díky rozdělení na dvě epizody je totiž z plnohodnotné hry opravdu pouze jednohubka, jejíž hlavní devíza – vyprávění – je náhle utnuta a hráč je zanechán v nepříjemných pochybách. Nad hrou tak nejde udělat pořádný verdikt až do jejího dokončení. Které bude…bude… někdy.
Nejnovější komentáře