Levelu se prodejnost vyšvihla asi ze dvou tisíc na 8400 čtenářů za číslo. Majitelé oslavují, čtenáři mají o čem debatovat – např. o tom, proč to bez DVD nešlo už dřív anebo jestli se ještě někdy vrátí mini Level, a nakonec i o obsahu, který již není diktovaný velkým zlým vydavatelem -, a škarohlídi… ti mají svůj internet a papíru se dotknou jen na záchodě. Jejich škoda.

Znamená to, že dobré časy Levelu jsou zpět? Nejsem si tím tak úplně jistý…

Tak prvně, číslo 8400 (a něco, pozn. Draken skrze telepatii) je jen za první číslo, o němž se nevědělo takřka nic. Po prvním číslu (číslu 230… a něco, pozn. Draken) je u určité části zvědavců možné, že už nadále časopis kupovat nebudou. Je to jiný časopis, tedy recenze v něm jsou, ale většinu obsahu pohltil Reaktor. Ten se dá popsat zhruba tak, že je to složka plná tematických článků, blogových postřehů a profilových článků, rozhovorů a tak dále na ten způsob. Řadě nostalgiků tak nemusí obsah vyhovovat a dává jen smysl, když se po zkušenosti s prvním číslem k tomuto novému Levelu už nevrátí.

Já se přiznám, že časopis je pro mě zajímavý už jen tím, že úplně nevím, co si pro mě přichystá v dalším čísle. Tahleta zvědavost udržuje při životě moji chuť si časopis kupovat. Jak dlouho to ještě potrvá samozřejmě rozhodne to, zda mě bude časopis i nadále zajímat. Zatím je napínavé vůbec časopisem listovat, protože variabilita a rozsah je celkem obstojný. Jsou tu však i nějaká „ale“ a o těch se rozepíšu nadále.

Vrcholem hrůzy, a také nevkusu, je reklama na cigarety. Zřejmě jde o hlavního sponzora časopisu, jelikož si reklama zabírá už druhou stranu v podstatě už od prvního čísla, kdy časopis odkoupil Ondřej Průša. Na druhou stranu jsem nedávno narazil na cigaretovou reklamu i ve starých SCORE, takže možná přece jen cigarety a čtení o hrách patří k sobě (?), ale kdoví, no každopádně v dnešní době, kdy se po podobných reklamách slehla, zaslouženě, zem, je to menší šok, když úplně to první, co uvidíte, když časopis otevřete, je obrázek zdraví škodlivé cigarety.

Další věc, která se mi nelíbí, je kvalitativní nevyrovnanost článků. Některé jsou na úrovni, jako kdyby je psal nějaký začínající bloger, některé pak na úrovni, jako kdyby je psal bloger, a pak tu jsou články od velmi zkušených lidí, které jsou velmi dobré, až vynikající.

Trochu nechápu smysl rubriky Dopisy – v době internetu je lepší využít diskuse na Games.cz? Stejně tak nevím, co dělá v časopise Kultura, která už přece jen se snaží konkurovat internetu, který je kultury plný, až až. Pavlač už byla tuším v časopise Play a ani tam jsem nechápal její existenci.

Také – a to se nedá považovat jen za plus – nevím kam časopis směřuje. Zatím je mi utajen smysl rubriky Dílna. Pokaždé, když ji čtu, škrábu si na čele malý důlek a vždy potichu doufám, že na další stránce zjistím, jaký je její smysl.

Kde je Draken?! (Tady! – pozn. Draken skrz telepatii)

Tímto nechci práci autorů nijak shazovat. Plusy, tedy důvody, proč si časopis každý měsíc kupovat, (zatím) převažují. Časopis Level v nové podobě je poměrně velké osvěžení na zatuchlé herně-časopisové scéně (minimálně té české). Ale ten Draken mi tam vážně chybí.

A co se na Levelu nelíbí vám?