Je mi teprve 19, ale přesto si začínám připadat trochu jako herní důchodce. Snažím se hrát většinu nových her, ale tak třičtvrtě z nich mě po chvilce začne nudit. Zkrátka začnu porovnávat a zjistím, že podobných her na stejném principu, ale v jiném prostředí, jsem hrál už stovky. Do hlavy se mi vkrade obvyklá fráze důchodců „No jo, už to není, co to bejvávalo, to za našich to bylo mnohem lepší…“ a hlavou mi proběhne spoustu starých klasik, u kterých jsem se královsky bavil. Ale uvědomuju si, že to je jen sebeklam, hry nebyly lepší, jen už se mi ty klasické principy prostě okoukaly. Chtěl bych proto sepsat pár věcí, které by podle mě pomohly vyvést hry z některých zažitých stereotypů.

Pryč se skripty

Nic neruinuje herní zážitek víc, než přemíra naskriptovaných scén. Mají za úkol pravděpodobně vytvořit nečekané zvraty a události, ale ve výsledku často působí úplně směšně. Celý herní svět – to znamená i neživé fyzikální jevy – čekají, až něco seberete, někam dojdete, s někým si promluvíte. Vzpomínám si na jednu z úvodních scén v Bioshocku, kde procházíte průhledným koridorem obklopeným vodou a přesně, když dojdete do půlky, vrazí do něj letadlo. Kdybyste došli třeba do třetiny, šli si uvařit kafe a pak jste pokračovali, letadlo na vás samozřejmě počká. Stejně tak na vás počkají monstrózní exploze, uslintaní mutanti a výpadky elektřiny…

Kvalitní AI

Ruku v ruce se skripty jde umělá inteligence. Když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že pokud by byla AI na dostatečné úrovni, žádné skripty by nebyly třeba. Postavy by se chovaly správně v každé situaci, nejen v té, pro kterou mají napsaný skript. Nedocházelo by pak samozřejmě k situacím, kdy uděláte něco s čím autoři jaksi nepočítali a herní postava se obvykle snaží situaci vyřešit zasekáváním se o zeď, bedny, zmateným pobíháním apod. Jenže paradoxně tahle oblast her se vyvíjí nejpomaleji, skoro bych řekl, že AI se nikam za posledních 10 let neposunula.

Je to ale obrovská škoda, zkuste si představit, jaké možnosti v plnění úkolů by vám dala hra se skutečně propracovanou umělou inteligencí – kde by postavy chápaly, co se kolem nich děje, uměly se učit z vlastních zkušeností v herním světě, mohly se učit vaší taktice a použít ji třeba proti vám, mohly mezi sebou a hráčem v určité zjednodušené podobě komunikovat a třeba s vámi spolupracovat, pokud byste jim nabídli nějakou adekvátní odměnu. Když si představíte, že tím by se nám otevřely téměř nekonečné alternativy, jak řešit problémy a dobrat se k cíli, hra by se stala daleko „propracovanější“ a návykovější. A na uvěřitelnosti by hra s dobrou AI získala neporovnatelně víc, než hra s hyper-realistickou grafikou, kde se charakteři chovají jako chovanci z Jedličkova ústavu.

Dospělejší témata

V naprosté většině her jste buď nějaký tvrdý voják / generál / mág s čepicí +5 / detektiv / zachránce světa / instalatér s červenýma trenkama apod. plnící nějakou strašně důležitou misi. Proč ale jednou taky nemůžeme hrát za někoho docela obyčejného? Nemyslím úplně obyčejnou šedou kancelářskou myš, ale zkrátka někoho, kdo je nám tak trochu „blíž“. A nemusíme zrovna zachraňovat svět, čistit jeskyně od goblinů nebo vraždit všechny okolo. Co takhle hra, kde nebojujete vůbec. Nebo se jen „sobecky“ snažíte zachránit sami sebe. Co třeba hra na motivy Útěku z Alcatrazu nebo Prison Breaku chcete-li. Hra, kde nerozhoduje to, jak rychle dokážete klikat myší, ale vaše logické uvažování, schopnost „vyzrát“ nad protivníky.

Dobré by taky bylo v hráči nevzbuzovat jen pocity strachu, adrenalinu, amoku, ale třeba i něco „normálnějšího“ jako třeba láska, soucit apod. Kdy naposled jste měli nějakou herní postavičku opravdu rádi tak, že vám málem ukápla slza, když jí někdo odstřelil, unesl, hrozil jejím zabitím? Jde o to, že u současných her k postavám téměř nic necítíte, jsou to jen anonymní panďuláci, na kterých vám nezáleží. Shluk polygonů tam někde. A taková hra vás samozřejmě moc nepohltí a za půl roku na ní už nevzpomenete, protože ve vás nezanechala žádný „emocionální otisk“, byla to jen bezduchá zábava na pár večerů.

Bylo by toho víc, ale obávám se, že bych unudil i ty, co jsem unudit ještě nestihnul. Tajně doufám, že po přečtení pár z vás taky trochu „zdůchodcovatí“ a bude chtít hrát podobné hry. Zatím totiž asi po takových projektech není dostatečná poptávka…

Celý článek...