Vskutku geniální název asi nejslavnější knihy francouzskýho spisovatele Roberta Merleho. Takovej hezky mrazivej a hlavně dokonale padnoucí k námětu díla. Pro Rudolfa Höße, vedoucího nacistickýho koncentračního tábora v Osvětimi, totiž skutečně byla smrt řemeslem. Chápu, moc sympaticky kvůli tomu tento pán asi nepůsobí, ale přesto (či spíš právě proto) stojí Merleho autobiografickym stylem psaný vyprávění vo životě tohodle darebáka za pozornost. Neni nad dospělej námět.

Je to extrémně drsná kniha. Asi nejdrsnější co jsem čet (promiň Alexi z Mechanickýho pomeranče, bylo to těsný, ale holt ten nácek byl ještě daleko větší magor než ty). Ne snad že by tam lítaly končetiny a tekly hektolitry krve, to vůbec, si asi pletete s pohádkama pro dospělý (myslim, že se tomu řiká horor), jenom ten název „Smrt je mým řemeslem“ těžko moh bejt výstižnější. Milýho Rudolfa totiž nejčastějc budí ze spaní vobava, jestli se mu povede dostát náročnýmu pracovnímu úkolu – jak během 6 měsíců ve „svym“ táboře zlikviduje 500 000 jednotek (=lidí)?

Při druhym čtení mi kniha přijde často až tragikomická. Úplnej killing joke. Vtip zabiják. Ten člověk, co rozhodoval vo popravách statisíců lidí byl totiž v první řadě po většinu života totální outsider, sračka, ubožák, dno společnosti, jak je libo. Rudolf neměl rád nikoho a nic (kromě Německa), nikdo neměl rád jeho. Uměl akorát „mimořádně svědomitě“ plnit rozkazy, to jediný ho jakžtakž uspokojovalo. Jak nějakej stroj, totálně bez vlastního myšlení, s životnim cílem sloužit a držet hubu. Ideálně sloužit Straně a Německu, což bylo Rudovo náboženství. A takováhle banda zakomplexovnajech chudáků v letech ’39-’45 vobrátila půlku Evropy naruby. Vtip zabiják. Bůh se nad tim určitě musel ‚chorošně zaláfat‘, protože existuje-li a je-li skutečně všemocnej, musí to bejt pořádně cynickej hajzl se smyslem pro zvrácenej humor. Každej sme holt nějakej. Já zase někdy nenosim do bot ponožky.

Zase pozor, Smrt je mým řemeslem neni žádná humorná alegorie, to jsem si jenom dovolil trošku povodhalit moje myšlenkový toky při vopakovanym čtení týhle výjimečný knihy. V první řadě se stále jedná vo neskutečně drsnou záležitost. Inu, zkrátka totalitní ideologie jaksi nejsou moc zábavný.

Celý článek...