Včera jsem zcela opožděně proti zbytku světa dohrál Crysis. I když hra je vcelku zábavná sama o sobě (což jsem popravdě moc nečekal), v určitých ohledech je nechtěně ještě mnohem zábavnější. U některých her se občas pousměju nad jejich nekonečnou naivitou a zřejmou inspirací filmovými béčky. To, co ale splodili kravaťáci v Cryteku nemá ani na poli her obdoby. Spojit v sobě tolik šílených klišé snad už vyžaduje i určitou dávku geniality.

pozn. článek obsahuje spoilery, proto by ho neměl už vůbec nikdo číst

Hodní Američané, zlí Korejci

Předně bych chtěl Crytek pochválit, že zvolili na jejich poměry velmi originální nepřátele, protože střílet v džungli do zlých Vietnamců už se mi lehce okoukalo. Střílet v džungli do zlých Korejců mi proto přišlo velmi osvěžující.

…a oškliví ufouni a konec světa

Děsivě vyspělá mimozemská civilizace nemá v širém nekonečném vesmíru nic lepšího na práci, než se zabývat jednou bezvýznamnou planetou plnou přemnožených opic, a proto si s námi hraje na schovávanou ve skále. V Koreji samozřejmě. Protože v Iráku už by to nebylo cool. Korejci jsou lemplové a podělají, co můžou, a navíc to ani nechtějí říct Američanům, kteří se musí dovtípit sami, aby mohli zachránit lidstvo. Nebo se o to aspoň nezjištně pokusit.

Akční hrdina a sexy profesorka

Hrajete samozřejmě za tvrdého mariňáckého alfa-samce, jehož IQ je skoro stejně velké jako obvod jeho bicepsu a který Korejce ničí už jen pohledem, když vtom náhodou potká mladou sexy profesorku, kterou samozřejmě musí nejprve zachránit, aby mohl konečně dát průchod svým něžným citům a mohl mezi nimi vzplanout krásný romantický, leč velmi discipliovaný a profesionální vztah a mohli se na sebe po zbytek hry šibalsky dívat. Nic víc ale nečekejte, jsme ve slušné hře.

Mariňácká hrdost

Víte, jak poznáte mariňáka od normálního vojáka, kromě toho, že za každým slovem opakuje „Yes sir!“ ? Především má svojí hrdost. Co tohle slovo znamená jsem ale poprvé pochopil právě až při hraní Crysis. V jedné misi, kdy to s ufouny všechno „went terribly wrong“, US mariňáci ustupují do letounů a chystají se odletět někam hodně daleko, protože všude jsou vidět jen exploze. Když jsem jako jeden z posledních nastupoval do letadla, všiml jsem si, že za mnou jde ještě jakýsi další mariňák a rozhovor se odvíjel tímto stylem:
„Rychle pane, nastupte, pane, nebo vás pane, zabijou pane!“
„Ne, synu, já jsem mariňák!“
A s úsměvem na tváři se obrátil a vyběhl ven proti nekonečné přesile. Padl za vlast. Musím říct, že tehdy jsem uronil nejednu slzu. Hrdý to byl mariňák. Nebo možná trochu retardovaný, záleží, jak se to vezme.

Happy end

Co by to bylo za hru, kdyby nekončila šťastně, optimisticky a úplně na hlavu? Kdybyste nejtvrdší kosmickou flotiluTM nerozstříleli pomocí bazuky a brokovnice? Kdyby ultimátní dobro v podobě USA nezvítězilo nad ultimátním zlem v podobě Severní Korey a mimozemšťanů? Kdyby hlavní hradina a všechny kladné vedlejší postavy nepřežili až do konce? Co by to proboha bylo za hru? Dovedete si to někdo vůbec představit? To bych snad ani nechtěl hrát.

Celý článek...