Jsou zpět. Konečně. Jeden i druhý. Oba.
Už žádní psychopati. Už žádní únosci a vrahouni.
Jen dva unavení pánové v nejlepších letech. V Šanghaji.
A Lost in Translation 2 to není.

“We´ve fucked up bad, Kane.”

Nevěřte ničemu, co se píše o hlavní dvojici. Nikdy jsem ty kecy nechápal. Kane a Lynch NENÍ banda pošahanců, jak všichni kopírují z press kitu. Možná kdysi. Už ne. Oba to mají v hlavě srovnané. Oba si chtějí žít svým životem. Holt to někdy nejde jen tak. Zvlášť když se to posere. A ono se to posere. Zvlášť když zabijete koho nemáte. Zvlášť dcerku někoho, kdo ovládá všechno. A to všechno na vás pošle. A vy to všechno (spoiler) postřílíte (/spoiler).
Příběh je jednoduchý. V jádru jednoduchý. V hlavách hlavních hrdinů už ani ne. To už si musí každý objevit sám.

Dog Days jsou na papíře vlhkým snem nejednoho (mě) filmového (mě) fanouška (mě). Syrová “gangsterka”, souvisle se odehrávající během probdělých 48 hodin v nechutné, špinavé, promáčené díře. Nebo Šanghaji. Potenciál pro zběsilou nápaditou akci, plnou zběsilých pouličních přestřelek, skrývání, plížení. Pro kopu scénáristických blbin, nejapných a japných vtípků, kulervoucích scén a pár set zprzněných civilistů.

Jenže dánové si řekli ne. A když si dánové řeknou ne, tak… Tak je to, jako když se snažíte do sněhu vyčůrat srdíčko a u druhého obloučku vám dojde šťáva.  
Prostě v prdeli.

Geniální námět je pohřben tím, že hru očividně dělalo jen pár fanoušku jedničky na chodbě o přestávkách na oběd. chjo.
Technologicky osekaná grafika nikoho nezajímá. Výborná “ruční” kamera všechno maskuje a je to věru famózní prvek. Jak málo stačí k navození naprostého chaosu a nepřehlednosti. Záměrného chaosu a nepřehlednosti! Konečně někoho napadlo, že ta kamera na stativu není přilepená na furt. Šanghaj je díky tomu a rozmazaným neonům patřičně hnusná, depresivní, slizká a co hlavně. Má atmosféru. Atmosféru zmaru a beznaděje. Atmosféru Dog Days.

Bohužel. Druhá strana věci už pár pochybných jedinců zajímá. Je to tupé. Je to kreténsky tupé. Designeři byli asi bez obědů. Byť jsou desítky nabíhajících nepřátel dějově, narozdíl od jiných her, opodstatněné, tak je to prostě DEBILNÍ. Vejdi do mistnosti, ratata ta, přeběhni palouček, vejdi do místnosti, ratata tata, přeběhni byteček, vejdi do místnosti, ratata ta bum prásk. Nazdar.
Rád bych tvrdil, že to nevadí. Rád bych to obhajoval. Ale ono to. Nejde.

Jednoduše.
Opět tu máme onu hloupou naprosto debilní vymaštěnou střílečku. Stejně jako před třemi lety. Stejně jako před třemi lety opět naprosto skvělou.

P.S.: Ani tentokrát nechybí scéna vystřižená z Heat. Nyní ne tak okatá, ale přesto fanouškovi zcela jasná a zcelá perfektní.