V roce 92 jsem měl kamaráda, s kterým jsme chodili okolo polí a lesa a házeli jsme po cestě peníze, nic velkýho, ale přece jen peníze a já to chápal. Mluvili jsme. Proč bychom jeli autobusem? Nikdy nevíš, co můžeš zažít na cestě… Ve stejné době na Aljašce zemřel Alex, v kouzelném autobuse, dokázal to. A já padám na kolena a vím, že nikdy nebudu mít tu odvahu,… jen vyhodit pár drobáků, na protest, zažít si skutečnost, protože na pravdě a radosti záleží, i když ji nemáte s kym sdílet, ale to nebyl případ Alexe.

Zbavit se všeho. Na víkend, v mém případě, – taková zbabělost. Pak se zase vrátit ke konzumu, k lži, k systému, ke společnosti, ve které nikdo nemůže žít tak, jak by chtěl, a přece musí, je otrok. A přesto, všechno je špatně, ubíjí nás to, ale nikdo nemá odvahu, jen na pár dní, na měsíc, na rok, s vidinou domova, kam se vracíme. Alex utíkal.

Na Aljašku. Vystudoval vysokou školu s výborným prospěchem a všechny své úspory 25000 dolarů vložil na charitu, a šel. Snad to něco vypovídá i o nás, když se nad tím zamyslíme, protože žít život na plno je přeci tak osobní a tak sobecké, ale je to jediná věc, co naplňuje, jen když ji máme s kým sdílet.

Společnost, civilizace. Když si představím, že v takzvané moderní civilizaci nikdo pomalu ani neví, co to je mít hlad, jaké je to vydat se do divočiny, bezevšeho, stáhnout soba z kůže a neobrat ho o maso dost brzo, pak se do něj pustěj červi a vy umíráte, hlady. Dva roky života, který většina z nás neprožije za celý život. Prvotní a pravý zážitek. Je to srandovní, jak lidé mluví o zážitku, být jako, být tam jako, chodí třeba do parku, nadýchat se čerstvého vzduchu, odpočinout si, relaxovat. Přitom park není les a les není divočina. Jak by asi vypadal svět bez civilizace. Pak teprv poznáte, že vyšší moci je člověk úplně ukradený, říkejme jí třeba Bůh, nechat se rozsápat medvědem a nebo umřít v kouzelnym autobuse ve spacáku na vyhladovění. Jen na cestě záleží, na zážitcích, na těch skutečných, pravých.

Můžu si číst Jacka Londona, můžu z něj citovat, můžu svět měřit stejně vysokou morálkou, ale nikdy nebudu mít na tohle koule.

Cesta vede na západ.

Jak hloupě vypadá takové CHANGE vedle reality.

Můžu jen vyjádřit svou úctu k svobodě, k Alexovi.

Celý článek...