“Nesnáším turisty,” zamumlal si pod vousy Jose, když ve své horské chatrči připravoval na dalšího zbohatlíka.
Na opuštěné hoře uprostřed zapadlé části Peru ale nebylo moc jiných možností, jak nakrmit tolik hladových krků.
“Tati už je tady!” Křičel na zkušeného průvodce zástup dítek. Jose to věděl. Slyšel zvuk přistávající helikoptéry.
Když políbil ženu na tvář, netušil, že to bude naposled.


Venku na něj čekal turista, který vůbec nevypadal jako typický turista. Byla to žena, která vypadala jako z obálek časopisů, které Jose párkrát viděl ve městě. Vůbec nebyla oblečená do hor. Přes šortky a zelené tílko měla jen obyčejné poncho.

Jose neuměl anglicky, tak ji jen pozdravil kývnutím hlavy a rukou pokynul směr.
Výprava měla trvat jen pár hodin a počasí jim přálo. Jose si cestou pobrukoval pod vousy lidovky, zatímco paní občas nakukovala do nějakého zařízení a namlouvala postup na diktafon. Průvodce obracel očima a myslel si své – další naivní dědička.
Už se blížili k cíli – obří kamenná brána byla na dohled. Jose to tady znal, ale nikdo z místních se dovnitř ještě nedostal a turisté o to nejevili zájem. Tahle ale věděla co chce.

Když dorazili, hned vyhodila kotvu na skalní ochoz a vyšplhala se nahoru. Z batohu vytáhla nějakou malou věc a vložila ji dovnitř. Jose dostal zaplaceno předem a tady jeho povinnosti končily, ale přesto stál před bránou a čekal co se bude dít.
Najednou ohromný hluk a obří kamenná brána se začala pomalu otevírat. Sněhové závěje jakoby nevážily ani gram, jak je gigantická brána lehce rozhrnovala.
Za bránou jen černočerná tma, ze které se rychlostí blesku vyřítilo několik hladových vlků. Jose byl v šoku, nic takového nečekal. Než stačil zareagovat, tak ho už vlci povalili na zem a přes tlusté vrstvy teplého oblečení se snažili dostat k masu. To se jim začínalo velmi rychle dařit.
Jose už jen koutkem oka zahlédl, jak turistka seskočila z ochozu a už za letu začala po bestiích střílet z pistolí. Bylo to to poslední, co viděl. Pak Lara vstoupila dovnitř.