V kanadské tundře nepotkáte jen soby a rosomáky. Vyskytují se tam i jiná zvířátka. Přesněji řečeno vyskytovali. Přesněji v roce 2007. Taková zvláštní. Většinou dvounohá. Většinou dvě. Vždy červenobíločerné srsti. Menšího vzrůstu. Místní je nazývají – Bílé proužky. A právě o nich kdosi natočil dokument. Během neskutečně krátké hodinky a půl shlédnete putování Bílých proužků po různých zákoutích kanadské planiny, od Edmontonu až po jakousi díru, uprostřed ničeho, jménem Iqaluit.

Under Great White Northern Lights přesně zobrazuje, o čem a co White Stripes jsou. Ne, že bych věděl co to je, ale je to tak. Je tam všechno.
Veleslavný koncert o jednom tónu, kdy odcházeli s pódia za nadšeného skandování stovek lidí „one more note!“. Koncert v plném autobuse. Na rybářské lodi. Na bowlingové dráze. Rychlovka uprostřed náměstí… bez setlistu, bez příprav. Prostě dát hoďku předem echo, přijet, zahrát, nazdar. Krásné.

Mezitím jsou v mnohem větší míře samozřejmě zastoupeny  „běžný“ koncerty v sálech. Ani tam ale nejsou žádná pravidla a hrají prostě to, co je zrovna napadne. Proč hrát pořád to samé, pořád stejně? Není přece problém měnit písničku za pochodu. Je až neuvěřitelný jaký nářez z toho dva lidé dokážou vyprodukovat. To se musí vidět.

Jednak kvůli neskutečné spontánnosti, jednak kvůli neskutečné atmosféře a jednak kvůli neskutečně perfektnímu nasnímání. Díky ruční kameře a střídání barevného a černobílého filmu vznikly dlouhé zarámování hodné obrazy i těkavě rychlé „zoomfesty“ z Meg na Jacka. 

Nechybí ani záběry do zákulisí a rozhovory s Jackem a Meg. Tedy jako vždy spíš jenom s Jackem. Meg je plachá a „Nobody can hear a goddamn thing you say“ jak myš a každá její věta je pro jistotu otitulkovaná. Meg je vůbec vcelku zvláštní existence a prakticky v každém záběru je znát, že být středem pozornosti jí nedělá dobře. V celém dokumentu je dosti vidět, že její úsměvy jsou nucené. Jejímu zhroucení koncem onoho roku se nedivím. 
Jack jako naprostý protipól mele neustále. Poví i několik zajímavých věcí jako třeba, že pro kreativitu jsou zapotřebí deadlines. Zamluvit si studio jen na 4-5 dní a donutit se během nich nahrát celou desku. Volnost a spousta času jsou k ničemu. Člověk se s ani jedním k pořádné práci nedokope.
A mimo jiné sám přizná, že jejich image je obyčejný kalkul (kdo by to byl řekl).

Under Great White Northern Lights je perfektní dárek k něčemu takovému jako je desetileté výročí. Je to perfektní dárek k čemukoliv. Je totiž perfektní.
Trailer

Let´s Shake Hands