Hry že jsou o zábavě? Ale jo, některé ano. Spousta z nich má ale do zábavy daleko a nabízí hráči jen stres, nepříjemné napětí a pocity, které alespoň já osobně příliš často nevyhledávám. Přesto se jedná o jedny z nejprodávanějších a nejúspěšnějších her na světě. Máte rádi tenhle stres, nebo hrajete hry na relax?

U sebe pozoruji odklon k více uvolněnému hraní již několik let, ovšem až v těchto dnech mne aktuální situace praštila do očí. A věřím, že v tom nejsem sám. Alespoň doufám.

Civilizace versus StarCraft

StarCraft II je moc fajn a u kampaně jsem se výhradně bavil. Pak nastoupil multiplayer, u kterého jsem se zpočátku trochu bavil. Jakmile jsem se ale dostal ze cvičné ligy a hraji na ostro, situace se změnila. Multiplayerový mač je pro mě zábavou málokdy. Dokonce i když mám dobře našlápnuto k vítězství, všechen ten stres a nervy s přehledem válcují zábavní faktor hry. Nedej Bože, když je to hra vyvážená, nebo je protivník schopnější, než já. Nebál bych se takový zápas nazvat nepříjemným. Pocit satisfakce z případného vítězství je pochopitelně neuvěřitelný, ovšem stojí to za ty nervy?

StarCraft II je totiž tak neskutečně rychlá hra, ve které si nemůžete dovolit udělat jedinou chybičku, že se z ní pro mě vytrácí zábava a nastupuje práce. Tvrdá práce, kdy musím manageovat několik základen, neustále vyrábět jednotky, dělníky, prozkoumávat mapu, útočit, bránit se, mikromanageovat jednotky a jejich schopnosti. Příliš mnoho věcí, o které se musí hráč starat. Prsty na klávesnici lítají rychleji, než při psaní článků a chudinka myš dostává zabrat. Na oddych není čas ani vteřinu a na mysli musíte mít neustále milion věcí. Tudíž jaksi není čas na zábavu.

Z takového multiplayerového zápasu jsem vždycky psychicky vyčerpaný, hlavou mně lítají všechny strategie a všechny „co kdyby“ a až pak nastoupí radost z vítězství. Za večer zvládnu jen několik her, pak už na to psychicky nemám a vyměňuju propocené tričko. Je to hektické, náročné a stresující. Adrenalin jako prase. Tohle je důvod, proč StarCraft II hraju jen několik málo her za týden, většinou o víkendu. Takhle intenzivní práci nezvládnu kdykoliv, musím se na to uklidnit, psychicky připravit a musím být ready. Jinak to ve vyšších ligách nejde.

Na přesně opačném pólu trůní pátá Civilizace. Mač ve StarCraftu trvá deset patnáct minut, v Civilizaci deset patnáct hodin. A je to nádherný relax. Ve hře se sice později také děje spousta věcí, ale na všechno je čas, na všechno jsou rádci a je to klídek. Žádný stres. Jen pohoda, odpočinek a příjemně klidné přemýšlení. Klávesnice si po StarCraftu užívá zasloužený odpočinek.

V posledních dnech si tak raději zapnu Civilizaci, než StarCraft II. Civilizaci si můžu dát kdykoliv, na StarCraft musím být stoprocentně připravený a našponovaný. Nedá se říct, že by mě jedna hra bavila víc a druhá míň. O tom to není. Satisfakce po vyhraném zápasu ve StarCraftu je mnohonásobně vyšší než v Civilizaci, protože do něj investuji mnohem více emocí a soustředění. Civilizací v podstatě jen tak polopasivně proplouvám.

Amnesia a hranice strachu

Podobně jsem na tom s herními horory. Mám na mysli skutečné horory, nikoliv bezduché střílení zombíků. Ani nevíte, jak rád bych si zahrál a prošel nezávislý horůrek Amnesia. Autoři z Frictional Games tohle ale bohužel přehnali a demo mě od hry odradilo. Ne snad že by odhalilo špatnou hru, bylo jednoduše příliš děsivé. A to bylo jen malá ochutnávka ze začátku hry. Raději si ani nechci představit, co následuje potom.

Autorů je mi líto. Amnesia se prý neprodává zrovna nejúžasněji. Nedivím se. Věřím, že nejsem sám, kdo by si hru s chutí zahrál, ale jednoduše na to nemá. Jsem přesvědčen, že Amnesia by pro mě nebyla zábavou, jen děsivým stresujícím zážitkem, u kterého bych byl celou dobu napjatý. Což je dobře, o to autorům zřejmě šlo a očividně toho dosáhli. Jen to ale není nic pro mě.

Méně je někdy více

Hry, které v člověku evokují takto intenzivní pocity, že samotná zábava je odsunuta na druhou kolej, mají své místo na slunci. Mají i své publikum. A těm komerčně dobře zpracovaným se i výborně daří. Ovšem není to nic pro mě. Já si takovýto zážitek s chutí dopřeju dvakrát třikrát do měsíce, což mi stačí. Stále častěji vyhledávám a hraji hry, u kterých můžu jednoduše „vypnout“ a nechat se bavit.

Hrozně rád bych se ponořil do Planescape Torment nebo Baldur’s Gate, když jsou teď na Good Old Games. Do takto komplexních RPG her se mi ale nechce, protože vím, že investice (ať už časová, emocionální či jiná) z mé strany by musela být příliš velká. Raději se těším na Diablo III, u které budu moci vypnout a bavit se bezhlavým ničením monster a myší.

Máte to taky jako já? Nebo pořád rádi vyhledáváte komplexní a intenzivní hry, které vyžadují ohromnou investici z vaší strany, aby se ona zábava vůbec dostavila? Adrenalin, nebo relax?