„Hej.“,
„Hej, jak se vede.“
„Nic moc, mám náběh na chřipku. Zatím ale návštěvu u doktora neplánuju. Víš proč…“
„Jo, chápu.“
„A jinak, co říkáš na návrh těch nových uniforem. Já myslím, že dobrý.“
„Jo, jo…“
„Mohli bysme je dostat i my, ne jen pěchota.“
„Jo, tentokrát snad vyjde řada i na nás.“
„Jo.“

Pauza na rozptýlení cigaretového kouře v místnosti.

Náhle se otevřou dveře a dovnitř vkročí… prostě „ten nový“.
„Heil.“
„Pohov, desátníku.“
„Desátník Blazekovič se hlásí do služby, pane!“
„Řekl jsem snad pohov. Aha, vy jste ten nový. Blazekovič, Blazekovič…“
„Josef Blazekovič, pane!“
„Dobře, pojďte se mnou a já vám to tu ukážu-“
„Hansi, máš to tu jen pro sebe. Jdu ukázat tady nováčkovi, co tu opatrujem.“
Hans pokývl hlavou a jakmile se zavřely dveře, vytáhl z krabičky dnes už devátou cigaretu.“

Po sejití ze schodů tu byly masivní ocelové dveře. Dveře, za nimiž se skrývalo cosi neobvykle hodně důležitého a způsob jejich otevření to jen potvrzoval. Gerstein byl kapku nervózní, strážci v okýnku u dveří na tom nebyli o nic lépe. Přece jen to, co bylo za dveřmi strážili doslova svými životy. Konečně vešli dovnitř a bylo vidět, že to na Blazekoviče udělalo výjimečný dojem.

„Co přesně to je?“
„Je to Slunce, desátníku.“
Blazekovič se ustaraně podíval na Gersteina.
„Nevypálí nám to zrak? A co radiace? Neměli bysme mít na sobě ochranné obleky?“
„Na desátníka máte až moc chytré otázky, nemyslíte?“, zareagoval trochu podrážděně Gerstein, ale pak mu došlo, že je to prostě nováček a jako takový má právo se blbě ptát.
„Tohle není jen tak obyčejné Slunce. Je to uměle vytvořený zdroj energie, kterým můžeme manipulovat v podstatě tak, jak se nám zachce.“
„Můžeme ho použít i jako zbraň?“
To Gersteina trochu rozesmálo, ale nedal to na sobě znát.
„Ano, ne přímo v této podobě, že bychom na nepřítele poslali Slunce, ale v daleko sofistikovanějším provedení.“
„A jak třeba?“
„Můžeme ho využít jako pohon do raket, tanky můžou jet na černou energii – tak jí říkáme.“
Pohled na obří zářící kouli byl neskutečně působivý. Gerstein ale pokračoval: „Tohle bych ti asi neměl říkat, ale slyšel jsem, že pro nejvyšší oficíry jsou prý ve výrobě speciální obleky na černou energii. Teď máš motivaci stát se válečným hrdinou.“
„Motivaci, pane?“
„Hrdiny čeká povýšení, povýšení znamená, že máš nakročeno stát se plukovníkem. Být plukovníkem znamená, že si budeš moci navlíknout speciální oblek. V obleku jsi nepřemožitelný, a to si představ tu moc na bojišti. Zabíjet nepřátele po desítkách, ba po stovkách. Namísto ruk těžké kulomety.“
Gersteinovi se jakoby rozsvítily oči, poté ale opět zhasly. Chvíli na to, co Blazekovičův nůž projel krkem nacistického majora. Už vytahoval dobře schovanou nálož, když se za ním objevila hlídka.

Byl by to skvělý den pro spojence, kdyby se sabotáž Černého Slunce povedla. Kde je teď Blazekovičovi konec, to až na pár němců nikdo neví. Je pod drnem? Čeká ve vězení na popravu? Můžeme jen hádat.