SaturdayRetro: Chip ‚N Dale Rescue Rangers: The Adventure in Nimnul’s Castle
Na to, jak dlouhé jméno má tahleta stařičká hra se dvěma slavnými veverkami, její hrací doba je až příšerně krátká. Do deseti minut je dohraná a to se vážně nejedná o rekord zvládnutý obdařeným herním borcem (či borkou), alébrž jde o průměrnou hrací dobu. Nakonec, hra je primárně mířena na menší děti. To ale vůbec neznamená, že si ji nemůžeme zahrát i my, jizvami ojizvení jedinci, kteří už dohráli ledasco.
Pro případ, že si nejste tak úplně jisti, např. jestli to není až moc infantilní, či něco na ten způsob, i z tohoto důvodu je tu první článek rubriky SaturdayRetro, jež se bude zabývat hrami z minulosti, které nejsou moc cool, ale po dalším zkouknutí možná stojí za to. Kultura kriplů vyzkoušela hru za vás! Stačí jen pohodlně usednout do vašeho oblíbeného křesla, dát jednu ruku na spod brady a do druhé výtečný koktejl a začít se unášet následujícími dojmy, z nichž se na konci dozvíte, jestli vám hra bude vyhovovat, nebo ji hodíte obrazně na hromadu, kde se mezi odpadem válí hry, kteréžto byste jinak dobrovolně nikdy nespustili.
K Chip’N Dale jsem, přiznávám, přistupoval s lehkým despektem, a to z důvodu, že o ní žádný český herní časopis nikdy nenapsal ani řádku, natož řádku v rubrice Klasika. Nepsal o ní ani v jiných textech. Až by si jeden řekl, jestli to třeba nebylo tím, že v roce 1990 prostě vyšlo tolik skvělých her, že na Čipa a dejla se důsledkem toho zapomnělo.
Nebo to bylo úplně jinak?
Po vizuální stránce se jedná o pěkný kousek, ale co její vnitřnosti? Ty rozhodně neoplývají ničím unikátním, kvůli čemu by si hru pamatoval kdejaký Ondra ještě následující rok. Hráči začínající na Čipovi a dejlovi (videohře, ne seriálu) se mnou nejspíš nebudou souhlasit, když napíšu, že to tvůrci pěkně odbyli, ale to už je holt úděl hodnocení dětských her dospěláky. Hra má všehovšudy pouhé tři herní obrazovky – Pod hradem, Pod schody a V laboratoři. První tři levely se tak odehrávají pod hradem, s tím, že obrazovka je pokaždé trošičku jiná – hrad vypadá, jako by zajížděl do země, ale ve skutečnosti to má nespíš znamenat, že veverčáci šplhají nahoru po skále – ačkoli jamky spíše vypadají, jako by byly vytvořené v hlíně, někde na zahradě.
V těchto prvních úrovních ovládáte šipkami oba veverčáky najednou – skáčete s nimi z jedné jamky do druhé, a mezitím vyskočíte i na povrch, kde si to z jedné strany štráduje robotický pes, mající příkaz rozkousat veškerou havěť, co mu přeběhne přes cestu. No a do jamek padá v pravidelných časových úsecích jakýsi zelený odpad z okna laboratoře – vždy přesně do jamky, a pak do té vedle, atd. a vše (padající odpad a robotický pes) je načasováno tak, aby hráč měl (alespoň minimální) potíže s načasováním skoku veverek do správné jamky ve správný čas.
Po dojití na okraj obrazovky se objeví obrazovka nová, velmi povědomá, ale s jinak načasovanou padající zelenou kapkou (ať už padá komukoli odkudkoli – v okně je klaun, či možná vědec) a s dokonce už dvěma sesynchronizovanými psy jdoucími z obou stran. Jsou ale nastaveni tak, že trochu zkušenější hráč (opět) nemá sebemenší problém s veverčáky uskočit před jejich robotickými čenichy ve správný moment. Nejprve tedy utíkáte s oběma, Čipem a Dejlem, z levé strany na pravou, hopkaje z jednoho důlku do dalšího. Poté je to už jen Čip, kdo je pod vaší kontrolou. Dejl na schodu pod vámi běží vždy v naprosto stejné vzdálenosti od psího robočenichu, zleva doprava a pak zprava doleva a žádné nebezpečí mu, zdá se, nehrozí. Zato Čip je ve slušném průseru. Padají na něj totiž ohnivé kapky (už tedy ne zelené, ale ohnivé) ze svícnů na zdech před vchodem do laborky! Hráči tak nezbývá nic jiného, než se vyhýbat těmto kapkám – nepadají ale tak rychle a v takovém počtu, že by mělo jít vůbec o problém. Možná tak dětem, a ženám, bude v těchto chvílích docela horko před monitorem. Aby se neřeklo, tak Čip ještě sbírá šroubky určené pro Gedžitku (to je ta holčičí myš, pokud si seriál už moc nevybavujete), aby opravila letadýlko Rychlé roty. Klávesou šipka dolů hráč vždy shodí jeden šroubek o schod dolů počítačem řízenému Dejlovi, jehož život nikdy není v ohrožení, a to není, ani když se zastaví, aby šroubek chytil do pacek – což je podmínka pro to, aby se Čip odhodlal ke shození šroubku. Úroveň 4, 5 a 6 je vpodstatě to stejné dokola.
V posledních dvou úrovních, v laboratoři, kde úřaduje velký čistící robot, Čip už neběhá, ale ručkuje pod stropem. A opět jde o ty stejné šroubky, kterých se Čip naházel, až by se z toho dala sešroubovat pořádná lokomotiva. Ale zkrátka autoři nepřišli s ničím novým a tak holt musíme shazovat šroubky v celých pěti úrovních (z celkových osmi), protože se nepřišlo na nic dalšího, co by veverka mohla ještě dělat, krom skákání z důlku do důlku (a že je to docela fajn, ale dělá se to jen a pouze v prvních třech úrovních!).
Není to nijak výjimečná hra a o takových se prostě nepíše, máte-li omezený počet stránek v papírovém časopise. Naštěstí pro fandy postaviček Čipa a dejla má Kultura kriplů stránek habaděj a přestože hra není v žádném případě takovou bombou jakou je např. Prehistorik nebo (bombou o menším výbuchu) Tom & Jerry, myslím, že si zmínku zaslouží. Přes její jednoduchost jde o docela solidní zábavu na těch deset minut, které potřebujete něčím, čímkoliv, vyplnit. Ve hře se může stát, že vás kapka přece jen zasáhne, robot praští při ručkování do čumáku či omylem vyskočíte před robopsa v onen hrůzný okamžik, kdy je robopes nablízku nebo zalehnete v jamce, kam přiletí zelený sopel, jež vašeho veverčáka oblepí natolik, že z jamky už nevyskočíte. Stát se to může a je to v pěkné grafice, a to je hlavní devíza Chip ‚N Dale Rescue Rangers: The Adventure in Nimnul’s Castle, hry s tak dlouhým názvem a tak krátkou hrací dobou, až se raději už ani neptáte, proč se o tomto výtvoru nepíše častěji.
Nejnovější komentáře