Klasickým 2D arkádám odzvonilo už před drahnou dobou, to ale nezastavilo českou společnost Vatra Games, aby se pustila do jedné takové, s názvem, který plně oceníte, až si ho přečtete nahlas. Jako fanda těchto her jsem byl opravdu velmi rád, když jsem si mohl Rush’n Attack vyzkoušet na vlastní ruce a asi kolem dvaceti minut poznávat její kvality a vůbec se zase po nějaké době zabavit hrou dnes již ne tak populárního žánru.

Vážně, Rush’n Attack mě zaujal na první pohled. Má pěknou grafiku, což se asi tak nějak dalo očekávat, když jde o produkci vycházející pod hlavičkou Konami, a ono to v pohybu vůbec čímsi přitahuje. Po vizuální stránce je rozhodně vše v naprostém pořádku, možná jen hlavní hrdina mohl být více zapamatovatelný – ale to je častý neduh -, každopádně nepřátelé, tj. ruští roboti, vojáci nebo mimozemšťani s hnátama připomínajícími pravačku Freddyho Kruegera se mi hned zalíbili. A vlastně i z toho důvodu byla fajn ta fáze, kdy je moje postava zabíjela.

Hráč se pohybuje volně po poměrně velkém vojenském komplexu, nebo možná vězeňské budově (hrdina utíká z vězení). Nejdete tak pouze jedním směrem, cíleně k východu, ale různě pobíháte sem a tam, ani pořádně nevíte kudy asi vede cesta na svobodu. Vlastně možná ano, jelikož máte u sebe mapu, ale ještě předtím než opustíte vězení plné špíny, tak můžete, jak mi bylo vysvětleno, plnit různé úkoly (perfektně lokalizovatelné pomocí mapy), a vedle toho je tu ještě ta zábavná činnost, při které zabíjíte ruské vojáky (rovněž vyznačené na mapě, tedy na radaru). Plnit questy dává smysl minimálně takový, že si hru jednak více užijete, ale taky se vám po jejich splnění zvyšuje šance na získání nových vícetlačítkových úderů, čiže komb. Questy jsem bohužel neměl čas vyzkoušet, ale určitě to zní zajímavě.

Legrační nepřátele jde odrovnávat jak normálním Rambo stylem, nebo na ně zbaběle hodíte granát, a je tu i možnost nějakého toho stealth zabití. Dveře vedoucí do temné místnosti, stropní okýnko s prasklou žárovkou uvnitř = obojí vám poskytne místo pro úkryt (vlezete tam nebo vyskočíte stiskem jednoho tlačítka) a pak už jen čekáte na svoji oběť, kdy půjde okolo. Pokud vám nechce nikdo skočit na špek, resp. strážce je zrovna zaměstnán hlídáním té jiné části chodby, jedno z barevných tlačítek na ovladači vám dopomůže k tomu, aby se strážce vydal k vašemu úkrytu. A tak naprosto fantastická, a v kontextu zasazení hry zcela absurdní, a o to srandovnější, je situace, kdy se váš hrdina na moment vynoří ze tmy, zapíská, a potom, co přiběhne zmatený záporák, hrdina vykoukne ze tmy, tentokrát už s kudlou v ruce a ze záporáka udělá ve zlomku sekundy další oběť studené války.

Do stealth způsobů zabíjení dále patří pomalá chůze k nic netušící oběti, která se dívá na jinou stranu. Při normálním „dupavém“ pohybu si vás všimne, ovšem při stealth chůzi po špičkách, kdy se k němu přibližujete p-je-kně po-ma-li-čku, máte jistotu, že ho kuchnete, aniž by vám viděl do tváře. Proběhne to raz, dva a ještě při efektní animaci. Když to trošku nadnesu, tak je tu podobnost s Manhuntem. Ta ale tady naštěstí končí – žádné sáčky na udušení oběti nebo struny z piána tu nejsou.

Potěšilo mě, že granát, který jsem měl k dispozici, šel shodit i ze žebříku a tím pádem jsem se mohl zbavit nepříjemného strážce, který by mi jinak určitě zlomil nohy při pokusu sešplhat dolů. Při jedné potyčce se mi pak podařilo vyrvat jednomu strážnému z ruk pušku. Už si nejsem jistej, jestli to bylo ještě za jeho života, nebo jestli jsem ji získal až po smrtící ráně, nicméně to je asi jedno. Puška mi ale dlouho nevydržela, protože po spuštěném alarmu – kdy mě odhalil rudý světelný kužel – se na mě sesypalo tolik nepřátel, že kulky prostě na ten nápor nevydržely.

Mimochodem, chvíle, kdy na vás v chodbě zaútočí hlídači z obou stran, velice připomíná klasiku Another World (to vlastně i v jiných momentech). To je pochvala. Šanci odolat takovému útoku určitě máte, útočíte-li v těch správných chvílích na ty správné hlídače. Jednou ze dvou případů se mi to podařilo.

Pro úplnost ještě dodám, že v temných chodbách je možnost zapnout noční vidění – a nic zlého se nestane, pokud si ho necháte zapnuté déle, než je třeba. Maximálně tím znejistíte vývojáře, který vám čouhá přes rameno. Energie se vám nedobíjí automaticky, nýbrž je potřeba ji doplňovat lékárničkama. Měl jsem menší problém s výtahy, které jednou měly tendenci jezdit samy od sebe – zaktivovaly se, jakmile jsem do nich vběhnul. Jindy ode mě výtah vyžadoval manuální spuštění. Nevím, kde byla chyba, ale dost možná i v rukách.

Celkově velká spokojenost. Rush’n Attack je hra pěkná, zábavná a co by mohlo být pro některé impulsem, tak i docela těžká. No, sem tam vaše postavička umře, a to je dobře. Pokud by hrdina procházel hrou jako hollywoodský hrdina, nebyla by to samozřejmě moc velká zábava. Nesmrtelní svalovci jsou fajn ve filmu, ale ve hře, která by vás měla bavit, je třeba, aby jim takříkajíc jednou za čas vystřík mozek.


Plná verze prý nabídne tři úrovně, z nichž každá zabere asi 4 hodiny hraní. Z vězení se podíváme ven, kde to prý bude velmi akční, podle zdroje jednoho z členů Vatra Games. Dojde i na seskoky parašutistů.

Hra vychází letos na podzim, a to na PSN a XBLA.

Bezva plakát. Za osmičkovou recenzi bude viset i u vás doma.