Hlavním mínusem stahovatelných balíčků na konzolích je to, že často nejde o bonus, ALE o utrhnutou ruku (popř. doplňte jinou část lidského těla), která ještě před vydáním mávala na hráče připnutá na těle plné hry. To není žádné tajemství, že se to děje, alébrž holá realita, za kterou se vývojáři překvapivě nestydí. Důkazem je oznamování DLC už dopředu.

Plus je bonusový obsah, jež se ke hře udělá dlouho po vydání hry a nejlépe se vydá zdarma, jako takové poděkování za to, že jsme si tu jejich hru koupili.

Mínusem je občas vysoká cena za neadekvátní porci zábavy. Modern Warfare 2 a ten strašně drahý balíček map, například. Tričko pro hlavního hrdinu za deset dolarů?! Jistě, nikdo nás nenutí to kupovat, ale zase, co když je někdo na té hře závislý a tu blbost za deset dolarů musí prostě mít, protože je to jeho oblíbená hra?

Plus je když se objeví materiál, jenž by jinak u hry jen stěží vyšel, protože je jeho koncepce postavená úplně na hlavu. Hraní za Jokera v Arkham Asylum? Neberte to.

Mínus je nebezpečí, že se DLC jednou stane standardem a hráč tak bude moci být oškubán za sprostých podmínek, které si mezi sebou dohodnou samotní vydavatelé. Bude jednou normální kupovat si herní konec za dvacet doláčů?

Plusem je možnost zajímavých rozšíření, která jsme ještě donedávna znali pod pojmem datadisk. Je libo Zombie ostrov doktora Neda nebo nové dobrodružství do Dragon Age s názvem Návrat do Ostagaru?

Závěrečné mínus: Jak je vidět na velkém počtu vycházejících DLC balíčků, stává se z toho slušný byznys, ale děje se to nějak moc rychle. Vymkne se tohleto vytváření DLC jednou kontrole a zahltí tak PSN, XBLA tuny, a vlastně tisíce nesmyslů v cenové relaci od devadesáti devíti centů za potisk trička po stodolarový „nude patch“?

Závěrečné plus: Nikdo nás do jeho koupě nenutí, nejedná-li se o závěr (Prince of Persia) nebo o jinou část hry, která měla být už v původní hře (třeba Versus Mode pro Resident Evil 5).