Prej, tebe už hry nebavěj, ty seš menšina, která do ničeho nemůže kecat, ty nikoho nezajímáš, jak si vůbec dovoluješ, něco říct? Když, bla, bla, bla, bla, bla. Hraju si nový hry na PS3 a vlastně se nutim v nich vidět ty dobrý stránky, dobrý hry, co člověka baví a má je rád. Srovnávám jednu ptákovinku s druhou a všechno to dohromady dostane 8 z 10 deseti, protože taková je dnešní úroveň.

Ale to je sebeklam. Píšu si úvahy, změnil jsem se já? Změnily se hry? Nechávám se přesvědčovat od lidí, co chtějí mermomocí těžit z toho, co je právě tady a teď a co se nabízí, nehledí ani zpátky, ani dopředu. Jenže to je všechno špatně!

(Když půjdu do extrému)

Počítačový hry umřely s 3d grafikou, umřely tehdy, když RPG ještě znamenalo RPG a pak už ne, a strategie byla zase strategie. Ano! Od slova strategie, strategicky myslet a uvažovat. Dnes je RPG hack and slash mlátička a strategie je postavit jednotku a poslat ji na nepřítele. 3D začalo a skončilo s Wolfenstainem. Když jste chodili po hradě Wolfa a mířili na nacisty, byly to jen náznaky nácků, 2d postavičky ve 3D. Aha on Wolf vlastně ani nebyl ve skutečnosti plně 3D, to přišlo až s Quake 1, a přitom jak někteří říkají, Quake 1 byla strašná, ale strašná blbost. Svět ve 3D, zase špatně.

Kdyby to byla všechno pravda, že já sem ten špatnej, že hraju hry a nebaví mě, že jsem už dospělej a vlastně celá ta produkce zábavy už není pro mě, kdyby to byla pravda, nomohlo by se stát toto:

Potuluju se v hypermarketu u regálu s PC hrama. Klasiky, jak jinak. Vidim Homam 3 a 4. Vlastně, dyť já sem nikdy žádnej Homam nehrál! Čtete správně! Nikdy jsem to nehrál. Co si takhle doplnit vzdělání? Za pár korun? Jasně. Trojku, nebo čtyřku? Obě leží vedle sebe, obě s datadisky a obě k mání. Trojka, ta vypadá hezky, obracím krabičku. Fuj, čtyřka je nějaká divná, proč je to tak ošklivě barevný? A celý to vypadá divně. Šup s trojkou do košíku. Přijdu dom. Hurá, jde to hrát krásně pod Linuxem ve Wine a na mém notasi. Jedna hodina, dvě hodiny, tři hodiny, půlnoc, záchod? Půl druhé, půl třetí, půl čtvrté! Aaaaaaaaaa, to snad není možný, vždyť sem to před chvílí zapnul? To je tak úžasná hra, že všechny ty moderní nesmysly s moderní grafikou a 3D enginy proti tomu vypadají jako hnusota fialová, hnusná a nechutná, uplně fuj.

A čím to je? Čím to je? Přesně tím, co jsem psal. V dnešních hrách je řečeno vše, od zpracování, po obsah. Fungující svět, moderní engine, realtime počasí a mě ty řečičky už lezou krkem. Protože když hraju Homam3 vidím překrásnou, opravdu úúúúžasnou grafiku, která je myslím naprostým vrcholem, co se kdy dělalo ve 2D pixelartem. A když se potuluju po mapě se svým panáčkem na koni, vidím krásně namalovaný les, a horu, a jezírko, a kromě toho pixlík po pixlíku vypiplaného zpracování vidím dokonale fungující svět, vidím les, strom po stromečku, na něm každý lísteček a na něm veverku s oříškem, jak skáče ze stromu na strom a nad ní krouží jestřáb. No, to teď trošku přehánim. Ale jdu třeba k chaloupce, dneska by byla ztvárněná milionem polygonů a super duper hi-res texturami a na každém trámu by byla použita nejmodernější akcelerovaná fyzika, kdyby se mi náhodou zachtělo do tý chaloupky praštit klackem, aby se kus odchlípnul a tříska odletěla kamsi, a zdálky by se pak ozvalo hrozivé zaječení nějakého trola na mostě, kterému právě něco spadlo do oka.

No, to by byla ještě docela sranda, ale já chtěl vyjádřit tu pitomost realismu. V realismu je řečeno vše a vy na to jen čučíte a nic z toho. Kdežto tady v Homam3 je všechno náznak, jako v deskový hře, který sou stejně krásně chytlavý a hratelný, ale co je hlavní, hráče vtáhnou do sebe tím, že mu dají prostor pro vlastní fantazii. Hraje se hraje, a celý ten úžasný svět vzniká až ve vás, za rohovkou, za očima, tam, jak se tomu říká mozek. Tam sme kdysi hráli ty nejlepší hry. Ale dnes je hrajem za obrazovkou, všechno se to odehrává tam a nám to musí stačit?

Musí?

To máte jako s básní. Když někdo napíše, že venku je hezky, není to básnický obrat, je to nudná realita, i když je to pravda. Když ale někdo napíše, že sluneční paprsky se odrážely od kapek rosy, jakoby je někdo právě utkal z tisíců křišťálových vlákének, je to fantazie, je tím řečeno v náznaku, co si má čtenář představit, a on si to představí mnohem lépe, než když se řekne…

Je ráno, no, a svítí tam slunce, tak co byste ještě nechtěli?

A taková je většina dnešních her, řekne se tam všechno polopatě a mě to nebaví.

Vývojáři se musí poučit z minulosti. Hra není od toho, aby byla realistická, o to tu vůbec nejde. Když mluvím třeba o dospělém a chytrém příběhu, nemyslím tím hned, že tam musí být spousta hlubokomyslných úvah a myšlenek. Vůbec ne. Podívejte se na literaturu, podívejte se na hudbu. Vy si hru musíte představit, jaká má být, musíte znát její příbeh, musíte znát ten svět, ale pak ho hráči naservírovat jinak, překvapit ho. Něco vykreslit, něco vyrendrovat, něco popsat, něco jen naznačit a spoustu z toho tam vůbec nedat – nechť si hráči domyslí.

A dost už, čeká mě Homam3, do práce du až v pondělí, :-P

Celý článek...