Proč už mě nebaví číst české herní časopisy, přitom jsem si v šerém herním dávnověku kupoval tyto časopisy všechny? Tedy, dokud se nestal Excalibur karikaturou sama sebe a periodu vydávání nezačala určovat kartářka a hvězdopravec. Se Score jsem se zase rozešel v éře nástupu Zvelebila, protože jsem náhle zjistil, ze se brilantně vybroušené vtipy typu Bílčochovy použité fusekle v něčí svačine, na stole, nalepené na obličeji, případně kdekoliv jinde, používané v každém druhém článku s mým smyslem pro humor poněkud míjejí. O jiných věcech nemluvě. 

V dnešní době se procentuálně exclusivní obsah tištených časopisů stále snižuje. To neni specialita České Republiky, ale celosvětový trend. Většinu obsahu časopisů lze bez problémů najít na internetu, navíc nemají díky periodě vycházení zdaleka takovou aktuálnost jako dříve. Co by tedy měly čtenáři -zákazníkovi nabídnout ?

No přece čtivě napsané články. Zábavné články. Nápadité články. A já se ptám kde jsou ? Kromě Rybky (umí čtivě psát o čemkoliv) a Vávry (převážne kontroverze, ale opět podaná čtivou formou) a občas velmi dobré recenze od Grygara, který na to jde ale trochu odjinud, je to naprosto zaměnitelné. Ruku na srdce, kdo namátkou nalistuje v časopise starší recenzi a pozná kdo ji napsal ? Vše splývá do jedné beztvaré hmoty . Ani ryba, ani rak. A to je špatně, pánové!
Především nesplňují jednu ze základních věcí, která vychází z jejich podstaty a to je bavit. Hry jsou o zábavě, celý herní průmysl se soustřeďuje na to, jak zákazníky co nejlépe zabavit. Herní časopisy v ČR ne. Tady se nosí odosobnělý chlad, kterému se říká profesionální recenze. Proč mám sakra číst něco, co se čte jako Svět Motorů? Ano, nepochybně ve srovnání s dřívějškem jsou psané profesionálněji, ale je to skutečně to co herní veřejnost chce a vyžaduje? A ptal se jí vůbec někdo? Nebo se prostě automaticky najelo na jiný mustr? Padni komu padni? 

Zmizel prostě otisk osobnosti do článku. Zmizely nápadité recenze. Zmizely recenze, kde se sice občas trochu spoilerovalo, ale bylo to někdy i ku prospěchu věci. Zmizely nápady. Zmizelo… téměr všechno proč máme hry rádi. Hlavně zábava a fantazie. Herni subkultura existuje, i kdyz křivolaká a rozdrobená a vlajkovou lodí by měly být právě tištěné časopisy.

Bohužel ty degradovaly do obyčejné tiskoviny s měsíční periodou, na přílohu k DVD s plnými hrami. Nechaly se převálcovat diktátem maistreamu a požadavky korektnosti. Možná to postačuje mladší generaci (která je ostatně cílovkou a já to plně chápu) , ale prakticky neznám ve svém okolí člověka okolo 30, který by časopisy kupoval. Přitom hry hrají stejně jako dříve a peníze pro ně rozhodně nejsou problém. A to je, myslím, důvod k zamyšlení. Proč často obdobně staří redaktoři časopisů nedokáží napsat články, které by dokázaly oslovit stejnou generaci.