Konečně se minulý týden fanoušci vysoce hodnocené akce Bioshock Infinite dočkali. Odhaleny byly všechny tři připravované DLC a jedno dokonce vydáno. Zatímco první díl dvojice na sebe navazujících Burial at Sea vyjde až na podzim, Clash in the Clouds se už hřeje na hardiscích a mnozí z něj mají pachuť v ústech. Proč? BaS bude čistě příběhový přídavek ve (staro)novém prostředí, CitC je čistě arénovka zaměřená na souboje, na které si někteří hráči stěžovali. Je tedy první DLC opravdu ztrátou času a peněz?

Ne tak docela. Zatímco souboje v původní hře působily jako nutná výplň mezi příběhovými sekcemi, CitC se profiluje čistě jako akční aréna, ve které nemusíte nikam pospíchat a užívat si zábavu s vigory a se zbraněmi. Ona akční část v Infinite vůbec nebyla špatná. Rozhodně nebyla špatně zpracována. Ze zbraní jsem měl dobrý pocit, z vigorů si snad každý našel svůj oblíbený kousek a byla radost objevit trhlinu s automatonem, který si to hoví za kupou nepřátel, připraven jim zasadit nečekané polechtání olovem. Problém byl ten, že příběh dostával svůj vymezený čas pouze na určitých místech a překrásně stylizované scenérie Columbie působily jako statické arény. Takže i když vás střílečky baví, nejednou si postesknete, že tenhle svět chce něco víc. A mnozí si posteskávali velice hlasitě.

Teď mám ovšem příběh 2x proběhnutý, jednou na hard, podruhé na 1999 a nemám kam spěchat. První mapa The Ops Zeal příjemně připomene Finkton, je ovšem docela malá, stejně jako ostatní tři. Okolo vede jedna Skyline smyčka, která má konce obehnané okolo zákrytu zdí, což se hodí. Na vás čeká 15 vln nepřátel, přičemž po každé si oddechnete u trojice nákupních automatů. Každá vlna má navíc speciální výzvu. Pokud ji splníte, získáte modrou stužku. Jsou za ní body a peníze. Ty získáte také za zabíjení nepřátel. Porovnat svoje ego pak můžete v tabulkách, ovšem nějaká honba za vysokým skóre je vcelku zbytečná. I když se budete snažit sebevíc, na prvních příčkách jsou tak neuvěřitelná čísla, že vůbec nemám ponětí, jak je mohl někdo získat.

Zmíněné stužky tvoří podstatnou část zábavy arénových soubojů. Jednou musíte zabíjet vojáky pouze skokem ze Skyline, podruhé Handymana udolat pouze pistolí a hand cannonem. Variací není málo a jejich plnění přináší radost, podobně jako když v Unreal Tournament střelbou od boku rozprsknete protivníka na tisíc kousků. Naštěstí CitC na vás nežene hordy vojáků jako závěr původní hry. Každá vlna je zaměřená okolo pravidla k získání stužky. Takže když musíte Handymana ulechtat pouze pistolemi (s vylepšeními to jde překvapivě velmi rychle), nebude se vám pod nohama plést patriot nebo hasič. Samozřejmě později přituhne, ale pokud máte za sebou 1999, víte co čekat.

Pokud při některé z patnácti vln zemřete, musíte začít znovu, nebo uložit své skóre a pokračovat od nuly. Jestli o drahocené bodíky přijít nechcete, v pauze si lze koupit život za 500 babek. Druhý už stojí litr, třetí dva a pak konec, takže je lepší neumírat. Jakmile všechny vlny dokončíte, veškerá vylepšení zbraní a vigorů se přenesou do další mapy, stejně tak jako ušetřené peníze, výbava a vylepšení štítu/zdraví/soli, které mezi každou vlnou vypadne ze speciálního automatu. Díky Bohu za to, protože odemykat si vše znovu by bylo otravné.

Druhá mapa Duke and Dimwit Theater je také malá, ovšem více variabilní. Budova divadla má před sebou nádvoří a na střeše místo k ostřelování. Každá vlna ovšem lehce mění použitelné trhliny, háky a Skyline. Jednou tedy nemáte přístup na střechu, podruhé dokonce přiletí menší lodě a poslední dávku nepřátel zlikvidujete na přistavené vzducholodi. Raven’s Dome se odehrává na prosluněných střechách několika budov a konečně se vám dostane trochu prostoru. Je zde jednoduché shazovat protivníky dolů vigorem Undertow a znovu se lehce při plnění výzev mění struktura levelu, zvláště přítomnost několik Skyline smyček. Poslední Emporia Arcade je malé náměstí s obchody spojené s vchodem do velké budovy mostem. Efektně padající sníh přidává na atmosféře a hratelnost je zde extra tuhá. Souboj se Sirénou nebo desítkou sniperů jde dál, než obtížnost 1999.

Aby se akce rychle neomrzela, přídavek ještě přináší muzeum, ve kterém utratíte zbylé peníze, které jste si přinesli z arén. Clash in the Clouds rozhodně není levně vypadající balíček čtyř map jako u CoD. Působí spíš jako co-op Portalu 2, protože má vlastní hub. V muzeu si tedy za prachy odemykáte artworky, herní modely (vypíchnout si zaslouží nepoužité verze Elizabeth a Handymana a obrovská socha Songbirda), čtyři písničky a šestici videí. Dohromady je to nějakých 35 kousků a dočkáte se i lehkého bonusu v podobě několika nových voxophonů. Celkově muzeum nepůsobí moc komplexně, ale je to příjemné místo, kde si na chvíli odpočinout od arén.


Clash in the Clouds ve výsledku nepůsobí převratně, ale dobře využívá své bojové možnosti, takže pokud jste v původní hře využívali pouze jeden oblíbený vigor, teď máte volné ruce k testování. Čtyři arény recyklují vzhled map z původní hry, ale přesto to nejsou jen malinké a omezené prostory, protože se na většině z nich často mění přítomnost Skyline tratí, trhlin a okolních lodí. K tomu si ještě přičtěte odemykatelné bonusy, poměrně vysokou obtížnost při plnění modrých stuh a máme tu DLC, které si svoji cenu 116 Kč dokáže solidně obhájit. Pokud přemýšlíte o samostatné koupi, raději se opravdu rozmyslete, zda vám souboje v původní hře opravdu nevadily. Jestli ho jako já máte skrze Season Pass, není nad čím přemýšlet. Koupí SP ušetříte, i když si brousíte zuby pouze na dvě příběhová DLC, takže máte CitC v podstatě zadarmo. Nejsem fanouškem takovýchto nepříběhových přídavků, ale CitC mě příjemně překvapil. Nepřináší žádné novinky, ale je zábavný a na pár hodin vydrží (dohrát čtyři mapy a odemknout všechna vylepšení a exponáty v muzeu mi trvalo asi 6-7 hodin).

Jestli to chcete číselně, tak 7/10.

Celý článek...