Joe Danger je tady. Jen málokdo ho čekal a skoro nikdo o něm donedávna nevěděl. Jaký je?

Jestli vám Joe Danger nic neříká, asi jako mě ještě nedávno, leccos vám prozradí trailer. Ovládáte chlapíka Joea (v multiplayeru pak i jeho zlé dvojče), který má motorku. Na té samozřejmě jezdí a nejen to, dělá na ní psí kusy! Vyloženě. Jakmile se odlepí od země, hráč má plně pod kontrolou otáčení motorky a různé nebezpečně vyhlížející ptákovinky, které si Joe na své motorce může dovolit, neboť se při zabití respawnuje na začátek levelu. A to občas naštve, zvlášť když si urazíte hlavu těsně před cílovou čárou.

Levely jsou poměrně velké, určitě větší než byste na hru s kaskadérem v hlavní roli tipovali. V některých částech dokonce připomínají víc plošinovku, než závodní hru, kterou Joe Danger tak úplně není. Hlavním cílem je totiž sbírat body a ty získáváte jednak sbíráním klasických bonusů a druhak parádičkami. Čím nebezpečnější otočky ve vzduchu, tím větší šance, že si Joe zlomí hlavu, ale taky získáte víc bodů, a to za risk stojí.

Největší výhodou Joe Danger je to, že je to jednoduchá nenáročná zábava (nebo jak by řekl Overwatch: „teh no brainer.“). Přidáte plyn a Joe se vám rozjede po trati plné překážek, hopsátek a dalšího harampádí, které je buď s vámi nebo proti vám. Zatím jsem si projel čtyři úrovně, které byly fajn a po pár drcnutích, při kterých se Joeovi udělalo nevolno, se mi ovládání dostalo hezky do ruk. Mimochodem to ovládání, jeho spolehlivost je určitě jeden z důvodů, proč je to taková zábava. Ta je zaručena už pouhým ježděním tam a zpět, ale to pravé šílenství začíná až ve chvíli, kdy se objevuje výzva. V prvních levelech je laťka nastavená docela nízko, což dává smysl, protože úvod do hry by neměl nikoho odradit. Takže zešílet se dá až po chvíli hraní, momentem kdy spustíte ten level, který obsahuje ty děsivé překážky, postavené bláznivě jedna vedle druhé. Jednou tak Joe musí jet z jednoho pruhu do druhého, sklonit se, vyskočit, dopadnout přesně, sklonit se, vystřídat pruh, vyhnout se překážce a to ještě jednou zopakovat, akorát v jiném pořadí a to v děsivé rychlosti. Takhle to možná z textu nevyznívá jako super zábava na deštivý večer, ale podívejte se na video z náročného levelu a pochopíte.

Hra má multiplayer, super je přítomnost splitscreenu. Už ne tak super je zjištění, že hra nepodporuje (na rozdíl od LBP) PS2 ovladač. Velice zajímavé možnosti skýtá editor tratí, na který si ještě posvítím a možná se o něm v budoucnu rozepíšu. Co je každopádně na něm pozitivní: možnost podělit se o svůj výtvor s druhými. Bohužel, zatím to vypadá, že výměna je povolená pouze s těmi, kdo jsou ve vašem seznamu přátel. Patch to doufejme změní, přece jen možnost stáhnout si level od někoho z druhého konce světa, a vlastně ode všech vlastníků Joe Danger, by bodla!

Za Joe Danger zaplatíte na české PSN 350 korun, což je o padesát korun více než ve zbytku světa. Může se to zdát moc, ale Joe za to stojí.

Celý článek...