Tak nám vyšel nový hudební časopis. Alternativní hudební časopis. Velice alternativní hudební časopis. Tak alternativní, že se i Kriplové stydí za své komerční drìsty. A to teda. To je moc. Alternativní.

Už úvodník mluví za vše. Mluví totiž o fotbale. Nerozuměl jsem mu ani slovo. To byl asi účel. Takže fajn.
Dál to pokračuje podobně. Na první pohled je vidět, že se píše jen o tom, o čem se psát chce. Což je velice fajn.
Piše se tu velmi… uhm… zvláštně. Vlastně platí opět to samé. Píše se tu tak, jak se zrovna chce. A to je dneska moc příjemné. Zvlášť mezi sranci jako Report a podobné.

Samozřejmě se tu najdou slabší kusy, není jich málo, ale kopa výborně napsaných článků to vyvažuje. Obzvlášť vyčnívá Clever/Smart -sarcasm alert- zcela originálně -/sarcasm alert- vedený jako rozhovor dvou pošuků na ícékvéčku. Nejen že je to vtipné a výborně napsané, ale ono to funguje líp než jakákoliv recenze.

Těch se tu taky pár najde. Myslím, že doslova pár. Nebo taky ne. Každopádně je na mě trošku moc alternativní třeba v „recenzi“ na nový album Franka Blacka (Blacka Francise to je jedno) rozebírat 3/4 článku, že sem před 20 lety uchcával z Pixies, měl sem kapelu a joóó to byly časy.
Lehce na přesdržku jsou taky články na 3 strany skládající se z jedné dloooooooooo/zív/ooooooooooouhé věty a asi tak pětisetmilionu čárek.
 Moc pěkně píše ze zákulisí „redakce“ (uvozovky bo žádná není) jakýsi Kája Kočka. Za větu o šéfredaktorce „Není úplně pitomá, i když šáhlá je teda dost.“ mu upřímně děkuji, jelikož ten výraz babičky sedicí v tu chvíli naproti mě v šalině si budu pamatovat velice dlouho.

Celé je to profilované velice zvláštně. Na titulce čučí komerčák mafián Mike Patton a v časáku je pro mě 90% neznámých, divných, fujky skupin, o kterých nechci nikdy slyšet. Za článek o The Black Keys jsem ale velice, velice vděčný (stejně tak za kladnou zmínečku o She & Him, muck!). Což o to ale. Já se v hudbě nevyznám. Já ji jen poslouchám.

Všecko je to vyprodukováné na naprosto božím papíře o gramáži bůhví kolik kilo a tiskařský odér se dá používat místo toluenu, pokud zrovna nevíte co do nosu. Grafika je hodně jednoduchá, ale taky hodně příjemná. Prostě fajn.

Mnohem víc se dozvíte tadyhle z rozhovoru se šefredaktorkou Apačkou (via Foodlab)
ív>

A ještě víc se dozvíte, když si ho samy přečtete tadyhle nebo pokud raději čtení na hajzlík, tak si pro něj dojděte někam semka. Je to zadarmo. No nekup to.

Já držím palce, ať vyjdou víc jak tři čísla a přidávám se ke kapitánu Kirkovi.

Jo a.

NENÍ TAM KŘÍŽOVKA!

Celý článek...