Into this house were born
Into this world were thrown
Like a dog without a bone
An actor out on loan
Riders on the storm“

The Doors – Riders on the Storm

Vítej ve světě 21. století!

Pokud čteš tyhle řádky, tak ses před více či méně dávnou dobou narodil. Fajn. Blahopřeji k rozšíření řad druhu savce jmeném homo sapiens sapiens. Haleluja. Chápu, že internet je plnej zajímavějších věcí (ano, mám na mysli i porno), takže nebudu příliš protahovat úvod a rovnou zhruba začnu servírovat pár tezí, co se po tobě, člověku 21. století, vlastně v jednotlivejch životních etapách bude očekávat a vyžadovat. Ano, sledování porna se zabořenym zadkem do fajnovýho křesla z hypermarketu je jednou z těch věcí. Ale postupně.
Nejdřív je třeba se narodit.

Narození.
0 let.

Seš tady. Nevíš proč, ale stalo se. Někdo tě může brát jako výtvor Boha, někdo třeba jako výsledek živočišnýho šuku a prasklýho kondomu. Nakonec je to úplně jedno. Každopádně užívej si asi jeden z mála momentů, kdy tvůj křik bude brát někdo vážně. Takže křič. Co jinýho zbejvá. Enjoy.
Dětství.
1-12 let.
Budeš chtít prozkoumávat okolí, tu a tam si rozbiješ tlamu, zasviníš se a hlavně – budeš dospělý srát častym ptanim se „Proc?“. Nejspíš je sere hlavně to, že často neznaj odpověď. Každopádně možná jediný období života, kdy se pokládání otázek „Proc?“ očekává a považuje za neškodnou úchylku. „Však vono ho to přejde.“
Ve školce si s ostatníma dětma malujete to, čim chcete jednou bejt – to tě prejde taky. Oboji. Všechno v pořádku.
Tebe akorát irituje odpověď „Protože jsem to řek.“ na otázku „A proč to musim dělat?“
Pořád může bejt hůř – můžeš třeba taky povinně chodit ráno do kostela poslouchat návody na život. Jako by jich televize nebyla plná. Žij naplno, žer jogurt. Je to zřejmé.
Možná si taky páni rodičové uvědoměj, ze kromě výsledku (=ty) živočišnýho šuku a prasklýho kondomu už společně nic lepšího nesploděj. Jdou od společnýho válu. Možná aspoň bude v baráku víc místa na tvoje hry.
Mnoho povyku.
13-19 let
Teď už si konečně začneš plnit svoje sny. Doopravdy. Budeš takovej, jakej jsi vždycky chtěl bejt – úplně stejnej, jako ty frajeři z televize. Jaký přesně? Přece ty nejnovější.
Budeš stejně vypadat a stejně mluvit. Budeš balit stejný holky. Prostě jako v televizi. Jako jsi vždycky chtěl bejt.
Začneš chodit do „klubu“, kde si s ostatníma „fellaz“ budete hromadně leštit ptáky skrze značkový a čistoskvoucí roucho vlastní dokonalosti. Vše obrazně řečeno. I když.. raději nic.
„Ó, jak jsme skvělí, jak jsme úspěšní, jak jsme začlenění. Jak jsme normální.“ Všichni ve stejný prdeli.
Pokud pouštěj Smells Like a Teen Spirit, v extázi trsáte. Bodejť by ne, je to dobrej song. A jenom idiota mrazí uprostřed trsání v zádech a řiká si něco o tom, jak vesele se tancuje na hrobu Kurta Cobaina, za zvukový kulisy jeho zoufalýho křiku o pomoc. Na tančení kolem hrobu samozřejmě nic špatnýho neni. Taky budeš chtít mít z vlastního pohřbu parádni party, a ne ubrečenou tryznu, je to tak?
Nikdo ti taky asi během dospívání neřekne, že tvojí jedinou opodstatněnou společenskou povinností je konzumovat.
Aspoň ale začínáš tušit, že škola slouží spíš než jako vzdělávací instituce jako klec, co má držet všechny ty bandy zmatenejch děcek pohromadě, aby se na konci študií dali snadno orazítkovat (ve jménu vyšší vzdělanosti obyvatel!) a zařadit do spotřebního (dnes už ani ne výrobního) procesu (ve jménu HDP!). Vždyť.. do školy se chodí proto, aby člověk dostal razítko, není-liž pravda?

(Vědomosti chtěj akorát úchylové.)

Jindy na povel vesele zpíváš „It’s my life“, máš vlastní styl a žiješ na plno – přesně dle reklamních sloganů. Vše dle nejlepšího pořádku. Congratulations. Vítej mezi hajzl-papír people.

Kocovina.

20 let.
20 let za sebou, nadchází/nadešla finální část studií, případně nástup do zaměstnání. Vlastní styl si nadále můžeš dovolit mít jen v pátek večer. Získej diplom. Co potom? Nějakou práci. Jakou? Jakou bys chtěl? – Nevim. Nějakou. – Máš? – Jo.
Co teď? – Nevim. – Co bys chtěl dokázat? – Nevim. – Hm. Tak si sežeň rodinu. – Proč? – Máš snad lepší nápady, jak se zabavit na dalších 52 let života?
Bojovat za něco? Zač? Kdy? Kde? Nebojujem. Nezápasíme. Došly ideologie. Ideje.
– Co náboženstvi? – Máš rád bordel, jo? – Proč? – Institualizovaná víra nic jinýho než bordel neni. Nabízí drahý a omezený služby, jež lze dostat svépomocí a zadarmo.
Tak si holt teda užívej systémem nabízenou „joie de vivre“ (radost ze života). Radost z pracovního zařazení, zařazení do společnosti, zařazení do fronty na televizi. Můžeš si hrát s ostatníma na to, kdo se zařadil lépe – dobře se to měří třeba cenou auta, baráku atd. EnJOY your JOY (of life)! Jako kurva. Jestli se v tý záplavě radosti ze života najde místo pro samotný žití? Neptej se tak blbě. Máš plný obchody věcí. Víš, že za komunistů nebyly banány? Představ si tu hrůzu. Nebyly banány. Tak jaktože ty vole nejseš happy?
A vůbec, típněte někdo už ten mezigalaktickej joint ubalenej v 60. letech hlavně pány jako Morrison/Leary/Kerouac/Ginsberg/Watts/Barret. Ještě by někomu mohl přijít zajímavější, než nejnovější výdobytky radosti. Joie de vivre? Jo. S flaškou piva v ruce nechat se ovívat sračkama proudicíma z obrazovky. Legrace.

Život.
21-???
Tak co teda počít s žitim? Zabožit prdel do křesla a snažit se nic neřešit? Tvoji rodiče měli aspoň nasranost vůči bolševikovi. My máme prodávanou „joie de vivre“. Joie de vivre sans vie. Radost ze života bez života.

Ano, máme tady formálně nejvzdělanější, nejbohatší a nejsvobodnější generaci v historii země. Generaci určenou k courání po obchodech a placení hypoték.
Sere tě to? Žijeme v postmodernim světě (tak se omlouvá to, že jediný, co můžeš brát vážně, je (ne)dostatek onoho glorifikovanýho hajzlpapíru). Božská komedie, tenhlecten život. Bavme se.

Doporučená literatura:
BURGESS, Anthony. Mechanický pomeranč. [s.l.] : Volvox Globator, 2002. 150 s. ISBN 80-7207-466-0.
NIETZSCHE, Friedrich. Tak pravil Zarathustra . [s.l.] : Votobia, 2005. 368 s. ISBN 80-85885-79-4.
WATTS, Alan. Radostná kosmologie. [s.l.] : Volvox Globator, 1996. 84 s.
HUXLEY, Aldous. Konec civilizace. [s.l.] : Maťa, 2004. 200 s.
FOGLAR, Jaroslav. Rychlé šípy. [s.l.] : Olympia, 2004. 339 s. ISBN 978-80-7033-977-0.
Doporučené filmy:
Fight Club. Dir. David Fincher. DVD. 20th Century Fox, 1999.
Forrest Gump. Dir. Robert Zemeckis. DVD. Paramount Pictures, 1994.
Doporučená hudba:
The Doors. Elektra, Asylum, 1967.