Dneska si jde člověk koupit časopis Kačer Donald a hle, dostane k tomu v příloze výbavu cestovatele, terénní mikroskop nebo teleskopickej manuál na obsluhu kufříkový bomby. K novinám zase bejvaj přiložený všelijaký DVDčka vod Včelky Máji, přes Apokalypsu až po dokument mapující sexuální turistiku švábů. Mekdonald zase velkoryse dává k dětský potravě hračky. No a ty naše herní magazíny „překvapivě“ „zdarma“ přikládaj plný hry. Už jenom čekám, kdy se k toaleťáku začnou přibalovat slovníky tahitštiny. Teprv pak onen produkt bude na hovno i v přenesenym významu slova.. skoro jako ty plný hry u magazínů.

Don Corleone velice rád tvrdil, že každej člověk má svůj úděl. Já doplňuju, že i každá věc má svůj účel. Účel.. to je jednotný číslo, viďte? Tudíž nevyžaduju po telefonu všelijaký blbosti včetně tisku parte ve formě komiksu. Telefonem se hlavně musí dobře telefonovat, zbytek je irelevantní. Zpátky k herním časopisům. Vod nich by člověk čistě teoreticky vzato měl v první řadě požadovat interesantní čtení vo hrách za inteligentní cenu. Co taky jinýho chtít po cca 150 stranách papíru (koulovat se s tim dá jenom obtížně), že jo.

Nebo ne? Teorie nějak selhává, jinak by vydavatelé časopisů necpaly měsíc co měsíc velký prachy za možnost přihodit k těm svejm veledílům rovnou i plnou hru. Plnou hru, která s obsahem magazínu souvisí jako tenhle web náboženskou propagandou a přesně tu plnou hru, která pro změnu souvisí s cenou jako vznik webu Vesmírnejch mutantů lidí a postupnym zaváděnim internetu do psychiatrickejch léčeben. A kdybych měl špatnou náladu, tak tady začnu špekulovat, jestli náhodou třeba ten covermounting taky malonko nekřiví trh s hrama.. Ale takhle těžko říct, když neznám dopodrobna smlouvy mezi dotyčnejma subjektama. No nic.

Každopádně se domnívám, že na současnym českym herně-časopiseckym trhu připomínající vysmátej kartel, slouží plná hra jako takový cukrátko lákající ty děcka, který nejsou schopný (případně jsou líný) nechat si v libovolnym internetovym obchodě vyjet nabídku zboží v cenový relaci 0-199Kč. A tak čekaj na hodný pány vod časopisů, co že to vlastně pro ně přichystaj. Průser je, že zmíněný děcka tvořej nezanedbatelnou část cílový skupiny. Score ani Level se tak nemusej snažit zaujmout vyššim než malym počtem skutečně zajímavejch článků, stačí klofnout dostatečně zajímavou přílohu a ejhle, prodeje máme pořešený. Depresivní, leč realita už taková bejvá.

Sním vo světě, kde obecně jakejkoliv produkt se snaží zaujmout jen a pouze preciznim zvládanim svýho jedinečnýho údělu. Vo světě, kde se herní magazíny neřaděj mezi hi-class časopisy jenom cenou. Vo světě, kde čtenářstvo herních magazínů není tak blbý a nemusí se nechat kojit přívalem her „zdarma“ jak nějaký telátka, přestože zlevněnejma edicema se to jenom hemží. Jen co vystavim tuhle blbost na internet a půjdu spát, třeba se mi během spánku ten sen aspoň na pár hodin splní. Holt čtenářstvo, respektive lidi, se těžko vychovávaj.

Celý článek...