Můžete mi říkat pan Opožděný, ale teprve teď jsem dohrál Alan Wake, protože v době vydání na PC mě nezaujal. No ale když byl v tom Bundlu, proč ne? V nejhorším případě alespoň přispěji na charitu. Zrovinka jsem ho dohrál a mé pocity jsou smíšené. Budu mluvit o tom, co se mi na něm nelíbilo, ale většina mých výtek se dá vztáhnout na další mainstreamové hry.

Když pominu ty textury v otřesné kvalitě, nejvíce mi na Alanu vadí šílená šablonovitost, kterou předvádí i spousta jiných titulů. S trochou zjednodušení můžu Alana roztrhnout na dvě části. Ta první je příběhová. Tady je vše v pořádku, v těchto částech jsem se bavil. No a pak je tu ta druhá, co mě nasrávala většinu herního času. Posviť, střílej, posviť, střílej, posviť, střílej, posviť, střílej, posviť, střílej, posviť, střílej, posviť, střílej, posviť,… Ha ha, mega zábava, když na mě hra vysolí kupu naštvanejch dřevorubců. A pak znovu a znovu a znovu.

Po pár hodinách jsem si vypěstoval šestý smysl, kdy jsem skoro přesně věděl, kterými úseky se budu muset prostřílet. Původně měl být Alan otevřená hra. A engine zvládající velká prostředí + v určitých úsecích všude se povalující auta to jen dokazují. Jsem si jistý, že kdyby byl původní koncept dodržen, bylo by lineárních přestřelek výrazně méně a možná by byla hratelnost rozmanitější. Kéž by.
Ale tohle není problém jen tohoto titulu. Dělají to jak mé neoblíbené série (CoD), tak i mé oblíbené, jako Dead Space nebo Bioshock. Narýsují základní koncept a ten je okatě střídán s příběhovými pasážemi. Přitom ty měl Alan skvělé. Sbírat stránky a vědět co se stane, ještě než se to stane? Nepamatuji si, že bych to v některé hře viděl (ne v takovém kontextu). Prosím, proboha prosím, snažte se herní vývojáři mixovat tyto pasáže rozmanitěji. Skoro jako bych hrál jednu skvělou příběhovou hru a druhou bezduchou střílečku. Dělejte jednu hru, áno?
Nakonec bych si rýpnul do konce. Samotná hra ho má viditelně otevřený pro další obsah a není to zrovna ten typ konce, co by mě uspokojil. Nic proti To Be Continued, když má završení nějaký WOW moment, ze kterého bych kadil cihle. Nevadí mi ani špatný a depresivní konec. Alan ho má prostě nijaký. Tak trochu uzavřený, aby hráči nebyli nasraní a tak trochu otevřený, protože prostě DLC a prachy. U titulků jsem neseděl přikován do židle, jako například u Bioshock Infinite.
No a DLC ten natahovaný konec dorazily. Před titulky mám rád nějaké to gradování, kdy tušíte, kam míříte, ale užíváte si to. Alan tuhle gradaci z části nechal na stahovatelném obsahu, což je chyba. Všichni víme, že na ten už autoři nemohou mít tolik času, jako na samotnou hru. A na The Signal a The Writer je to vidět. Žádný nový obsah, jen recyklované assety a kusy map z původních lokací. Působí to jako slepenec. Vážně si nemyslím, že tato roztříštěná tématika nereálna může vydat na dvě celé epizody natahovaného závěru. Stejně jsem si říkal, že ten konečně konečný závěr bude určitě dostatečně uspokojující. A ono ne. Necháme to ještě více otevřené, než původní hru, a zatím si jdeme udělat Quantum Break.
Vím, nehrál jsem American Nightmare, ale podle recenzí je to ještě více akční s daleko chudší příběhovou vložkou. A já nemám chuť hrát tu druhou část Alana, která mě skoro vůbec nebavila.
P.S. Jsem ochoten překousnout textury v nízkém rozlišení, jsem ochoten překousnout hranatější modely, ale opravdu mi vadí, když vývojáři nedají hráči možnost vypnout rozmazání v pohybu. Proč simulovat podruhé vlastnost oka, když už mám vlastní oči? Nevím jak vám, ale moje oči při rychlém pohybu hlavou nerozmazávají obraz – spíš se skokově zaměří na novou scénu. Stejně tak vypínám i depth of field, kterému říkám simulátor krátkozrakosti.
Celý článek...