Na jakém principu funguje takové odměňování ve hrách? Pouhé SCORE dnes už nestačí, proto dnešním hráčům nic neříkající číslíčka vystřídalo XP. Za XP si hráč může vybrat odměnu, jakou chce. Je to jako když stojíte před automatem s cukrovinkami a přemýšlíte, co si za dvacetikorunu (20 XP) vyberete, jestli Snickers nebo Deli. Zda Kofolu nebo Dr. Peppera.


Když jsem hrál mapu v Command and Conquer, vždycky jsem se těšil na to, že až ji dohraji, uvidím zase další filmeček s „živými“ herci. To byla velká motivace, protože filmečky to byly extra povedené, a hlavně to vůbec byly (živě hrané) filmečky na počítači a to se počítalo. Jinak ve stejné době existovaly spousty her s živými herci, ale o nich se buďto nevědělo, nemluvilo nebo se o nich řeklo něco nepěkného. A hlavně se nepirátily, takže dostat se k nim bylo takřka nemožné. Teď je samozřejmě řeč o hrách jako např. Psycho detektiv, Voyeur a např. Rebel Assault (kterého jsem měl sice půjčeného, a to s originální krabicí, ale nestál za nic).

Když jsem mlátil s Prehistorikem a z nepřátelských potvůrek vypadávalo jídlo, měl jsem takový pocit, že je to mnohem zábavnější, než kdyby z nich vypadávaly peníze. Asi za to mohl ten dojem, že pračlověčí hrdina by si za peníze nepořídil ani sirku.

Když se v Diablu dořezala skupinka kostlivců a z nich vypadla nějaká drobnost, kterou jsem si mohl zavěsit na moji opečovávanou postavičku, bylo to víc než fajn. Hledání kostlivců byla tak o to větší zábava, než by byla původně, když se ještě uvažovalo, že po dořezání kostlivce zůstane na zemi jen hromádka kostí.

…jsem v Soccer Kid po pořádném začutání objevil kartičku s fotbalistou do alba, bylo to opravdu úžasné, protože nic lepšího jste fotbalovému maniakovi dát nemohli, s výjimkou podepsaného dresu. Ten by se ale horko těžko v pixel-artu maloval.

A pak jsou tu další hry, které motivují trochu jinak. V Super Meat Boy jste motivováni stále se snažit tím, že v levelu bude téct ještě více krve, než před chvílí. V Lemmings máte motivaci zachránit i toho nejposlednějšího lemminga, protože nic roztomilého by přece nemělo nikdy umřít. V Goblinech rádi vyzkoušíte všechny kombinace, třeba spojit hrábě s lahví od mléka, protože víte, že po takto blbém zkombinování věcí vás hra odmění srandovně roztomilou animací čertíka, jak si klepe na čelo.

V Call of Duty zabijete co nejvíc lidí, protože za XP si můžete pořídit lepší zbraně. V RPGčkách pak máte motivaci pokrájet a rozčtvrtit co nejvíc fantasy příšer, protože jedině tak si můžete vylepšit u lučištníka schopnost míření – či cokoli jiného, přesně jako v tom příkladu s automatem na cukrovinky.

Proto za vyhraný okruh v Need for Speed: Hot Pursuit získáte nové auto. Jedině tak vás hra přímo vyburcuje k dalším okruhům, ale i lepšímu objíždění protivníků a tvrdějšímu zatáčení v oblastech, kde auta padají z útesu.

A otázka na závěr: Hráli byste hru, která by vás nijak neodměňovala, nechtěla odměnit a dokonce vás za skvělé výsledky trestala?

Celý článek...