Psáno Robotronem na psacím stroji Robotron (informace pro našeho milého čtenáře, který vyjádřil touhu uvádět jméno autora na začátku článku, by neztrácel čas, jistě drahocenný). Podezřele často narážím na internetu na články, nahradí blogy sociální sítě? Nebo na samotných blozích, jako: blogová scéna je za zenitem, už to není co bývalo, chybí pořádní blogeři, sbohem a šáteček, twitter a facebook.

Co? Jak to může někdo říct? Několikrát jsem se i zde na KK vyjadřoval ke svému osobnímu nezájmu o tyto sociální vý dobytky moderní doby. Postupně jsem sice zjistil, že facebooky a twittery jsou skvělým marketingovým nástrojem a že stejně tak dobře vyplňují meziprostor mezi ostrůvky blogů a magazínů na internetu. Pořád mám sice radši zmrzliny, ale facebooky a twittery beru, mají smysl.

Sociální sítě jsou jako krevní oběh a blogy zase jako orgány. A jak může krevní oběh nahradit srdce, slinivku, nebo játra? Nic sociálního komunikativního vám nezastoupí místo, kam lidé chodí a kde se zastavují, kde si nejprve přečtou delší článek, zamyslí se a pak teprve do diskuse něco napíší a nebo také ne (tedy ideálně v tomto pořadí). Musí tu být přece něco hodnotnějšího, než pouhé útržkovité výkřiky na textově omezeném twitteru, nebo facebooku.

Navíc blogy jsou alternativou tradičním mediím, tedy aspoň ty dobré. Je to místo, kde články, názory a informace získávají osobnější charakter, kde objektivita a korektnost se přesouvá z obecné odpovědnosti na pouhé osobní svědomí autora. A tak si na blozích často přečtete články, které by se do tradičních médií neměly šanci dostat, pro svou zaujatost a osobnější přístup, což jako alternativa je prospěšné.

Proč blogy? A ne sociální sítě?

Tedy proč blogy, i sociální sítě?

Sociální sítě blogy nemohou zastoupit, protože mají zcela jinou funkci. Zjednodušeně řečeno, blogy jsou nad nimi – nezlobte se facebookáři a twitteráci. Na facebook a twitter si kdo chce napíše co chce (čímž nechci tyto sítě nijak znehodnocovat). Jedná se spíše o jakýsi živoucí organismus všedního dne, deníček a komunikaci se známými, co právě dělám, proč to dělám, a aby všichni o tom věděli. Blogy jsou ale hodnotnější, jak pro autory, tak čtenáře. Větší prostor v článcích dává autorům čas se zamyslet, utřídit si myšlenky, postavit článek od a do z a napsat úvahu, komentář, skoro fejeton se záměrem, aby čtenáře pobavil, poučil, (ano, občas i naštval) na něco upozornil, nebo jen jednoduše zaujal svým tématem. A to není snadné.

Psaní blogu je také prospěšné vám, zdokonalujete se v psaní, v přístupu k práci, k tomu něco začít, a dokončit to. Postavit článek tak, aby dával smysl, aby se vám myšlenka nezatoulala, nebo jste nepřecházeli od jednoho tématu k druhému. To vám je pak k duhu třeba v práci, kde dnes valná většina lidí kolikrát stojí před úkolem napsat nějaký složitější dopis, obchodní zprávu, komentář, prostě něco náročnějšího na délku textu, obsah a formu. A nejen v práci samozřejmě….

Takže vyzývám facebookáře a twitteráky, nezatracujte blogy, neberte je jako přežitek, ale vzhlížejte k nim jako k dalšímu levelu na cestě k sebezdokonalování a šíření informací, zážitků, myšlenek. Je možná pravda, že s nástupem sociálních sítí se touha „občas si něco ublognout“ poněkud zmírnila, ale podle mě nikdy žádná sociální síť nemůže blogy zastoupit, protože je to jiná forma internetového média a je dobře že tu je, a že tu bude.

Alespoň KK tu bude :)

Celý článek...