Chiaki je studentem konzervatoře. Je prvotřídním klavíristou a houslistou, ale jeho snem je hlavně stát se uznávaným a slavným dirigentem. Udělal by pro to prakticky vše, ale zároveň moc dobře ví, že nahoru se dá vyšplhat jen cílenou a systematickou prací – talent na to má. Megumi Noda, jež přátelé neosloví jinak než Nodame, je oproti tomu myšlenkami nespoutaná dívka, vynikající, až geniální klavíristka, která však jen obtížně čte z not a hraje hlavně z momentální nálady a rozpoložení mysli.

Přiznám se hned ze začátku, Nodame Cantabile je první japonský manga seriál, který jsem kdy viděl. Nemám tedy s čím srovnávat, ale jedno vím jistě! Příběhy Chiakiho a Nodame a dalších studentů konzervatoře si mě získaly, jako nic za poslední čas. Nejprve mě zaujal vztah dvou hlavních postav, cílevědomého Chiakiho a potrhlé Nodame, která je do Chiakiho celá paf, ale on vidí jediné – hudbu.

Nodame za svým idolem doslova dolézá, lepí se na něj a skáče mu do náruče, čímž často dostane ránu aktovkou do hlavy, nebo pěkné seřvání. Oheň a voda, Salieri a Mozart, dva naprosté extrémy, ale opačného pohlaví se nakonec stejně přitáhnou.

Za vším totiž stojí hudba! Všudypřítomná klasická krásná hudba té nejvyšší úrovně. Bach, Mozart, Beethoven, Dvořák. Bez hudby by Nodame byla učitelkou v mateřské školce a nikdy by nepomyslela na atraktivního a ženami obletovaného Chiakiho. Vždyť jak ho ona rozčiluje! Je to bordelářka strašná! Nespolehlivá, emotivní, labilní, naivní, jsou chvíle, kdy by ji nejraději uškrtil. Pak ale Nodame zasedne ke klavíru a hraje Bacha jako nikdo předtím. Z jediného poslechu, bez not… Profesor běží po chodbě a nakukuje do všech učeben, kdo to hraje! Takového Bacha ještě nikdy neslyšel!

Celý seriál bych charakterizoval jednou větou – láska k hudbě. Stejně jako za láskou dvou hlavních postav bude stát hudba, stejně spojuje osudy, přátelství a lásky všech studentů konzervatoře, kteří mají každý své osobní sny a touhy, ale při budování společného orchestru jim jde o jediné…

Je zvláštní vidět všechny ty emoce a touhy přímo ve vizuálním ztvárnění, jak je asi u manga zvykem. Když jsou posluchači na koncertu uchváceni tóny klavíru, nejen že jako vykulení sedí a koukají s otevřenou pusou, ale když je hudba radostná, radost se vznáší koncertní síní, když je skladba růžová, rozlétnou se růžové lístky sakury. Je to jako droga.

Překvapilo mě, že mi ani ze začátku nevadil pro nás Evropany poněkud osobitý styl postav a jejich chování (řekněme trochu přehnaných karikatur). Když je Chiaki na Nodame opravdu naštvaný, protože ho vyrušuje z přípravy na koncert nějakou hloupostí, rozčílí se tak, že ji dá takovou ránu, až po hlavě přeletí půlku místnosti. Ale při vší té legraci a nadsázce se tohle nedá brát jako hrubost, když stejně se dojímáme nad tím, jak Nodame nešťastně miluje svého prince, ale on na svou lásku si teprve musí přijít.

Nodame Cantabile je zvláštní seriál (myslím, že se také točí hraný film), možná ne každému svým námětem sedne, ale kdo má rád hudbu? Kdo je schopen poslouchat Mozarta a pak se v televizi dívat na animák? Věřím, že každé otevřené mysli s citem pro hudbu se musí seriál zalíbit stejně jako mě!

http://animaxtv.cz/full-episodes

Celý článek...