Slunce nedává lidstvu žádnou naději a lidé jsou už víceméně připraveni. Jednat. Přesto, odstěhování několika miliard lidí na vzdálenou planetu jaksi není v jejich silách. Náš hrdina, tedy postava, která představuje herní „já“, chce z naší planety vypadnout za každou cenu a nezastaví ho ani fakt, že na cestě za svobodou musí prolít litry nevinné krve. To zní jako zápletka pro nějakou fakt bezvadnou střílečku, co říkáte?

O Exodu jsem se dozvěděl poprvé před třemi týdny (v den sepsání tohoto článku – sobota, večer). V podstatě jsem nevěděl do čeho jdu. Po vstupu do hry mi čísílka na boku – energie a počet nábojů na HUDu hned prozradila, že jde o střílečku. Chození v místnosti plné panáků a nemožnost nikoho z nich zabít mi prozrazuje, že jde buďto o nějakou pacifistickou, antinásilnou výchovnou neakční akční hru, anebo že se tu někdo pokouší o Half Life přístup. Pět minut do hry se dostávám na místo se sekerou, kterou můžu vzít do ruky. Hurónský smích a přikyvování s šibalským usměvem jednoho pána na televizi mi říká, že je správné se sekery zmocnit. A vlastně proč ne, když tam tak leží. He.

Po otočení o stoosmdesát stupňů vidím, že mi nějací dva panáci blokují vchod. Nedají se obejít a cosi mi říkají, důležitého nebo nedůležitého, každopádně moc zajímavé to není. Pak se rozejdou, každý na opačnou stranu, kde jejich pohyb zamrzne. Po jejich divném odchodu na bok je cesta volná, ale tak trochu se mi zdá, že hra až doteď byla dost podivná. Taková robotická a po vizuelní stránce odpudivá. Pohyby lidiček rozhodně nevznikaly pod dohledem mistra motion capturingu a grafika je něco na úrovni Half Lifu jedničky (no, možná o jeden efekt lepší). Tak grafiku ještě snesu, říkám si (zas tak důležité měřítko pro kvalitu to není), ale ta lineárnost ve stylu: splň tohle (a deset dalších blbostí), jinak tě to nepustí dál, nad tím prostě kroutit hlavou… nemá smysl, protože byste si ji museli ukroutit. A to by jistě nikdo nechtěl.

Podezírám proto hru z odfláknutosti a lajdáckého přístupu. Rozhodnu se proto vyzkoušet něco, s čím podle mě tvůrci Exoda nepočítali. Jdu vopatrně se sekerou k nic netušícímu strážnýmu, k tomu napravo. Točí hlavou podle toho, jak se pohybuju, avšak jeho tělo stojí nehybně na místě. Tak! Aha, nemůžu do něj sekeru zaseknout, protože se mířidlo po najetí na panáka změní ve výstražnou značku zákaz stání. Tak nic, sekám aspoň do vzduchu, otáčím se a chci jít dál. Jenže… jenže! Sekera, jakmile měla zelenou (čili mířil jsem vedle těla), sekla do vzduchu, a po rychlém otočení mojí postavičky o deset stupňů vlevo se ZASEKLA do panákova těla. No jo, to přece dá rozum, že to takhle nějak jde. Ale! Na panákovi, a po chvíli i okolo něj, se objevila krev. A ještě jednou. A pak zase. Až bylo na panácích a kolem nich krve „jako na jatkách“. To je divný. Že by si tohle tvůrci neohlídali? Po projití branou se ale ukázalo, že panákům nic není. Krve jak v Kill Billu a panáci živí. Aha, tak proto to nikdo nemusel ohlídávat.

No ale robotika hry pokračovala. Jeden ze spojenců (po mém experimentu se sekerou je myslím správný je tak nazývat) odešel do bunkru k nějaké páce a druhej šel ke dveřím, plnej jistot, že zrovna jeho budu následovat, a asi proto začal říkat cosi mojí postavičce, že mám jít dál, až se ty dveře otevřou. Jenže, já šel zrovna za tím prvním, kterej odešel pro páku do bunkru. Po chvíli studování jeho schopností stát zkameněle na místě jsem se vrátil na místo, kde byly už otevřené dveře. Prošel jsem a přede mnou byl plot, za kterým stál nepřítel (už to, že stál za plotem, ho tak trochu prozradilo). Jediné, co jsem mohl dělat, bylo rozsekat dvě konzole na plotu – které po zneškodnění vytvořily natolik silnej tesla efekt, že strážnýho stojícího dobré tři metry za plotem uškvařil. Fajn. To už ale za mnou pádí moji spojenci obviňující mě z toho, že jsem strážnýho zabil. He? Byl scenárista při smyslech, když tuhle frašku psal? Jeden z nich (no vlastně oba dva) čumí na ležící tělo na zemi a pak mi říká: „Vem si tuhle pistol.“ Poprvé ji mrtvola u sebe neměla (naštěstí v nedaleké bedně byla programátorská pojistka ve formě druhé pistole), podruhé už ano, a podruhé šli dokonce panáci se mnou k plotu a přesto se divili, jaktože jsem ho zabil – jasně museli vidět, že za to mohl plot a ne přímo já.

Po pár skokancích přes kaluže nebo spíš přes bednové harampádí došlo na střelbu. Konečně střílení. Já v ruce pistolku, on obouručně taky pistolku. No, vypadalo to jako ve stařičkém dobrém Wolfensteinovi 3D, jak jsme na sebe mířili a stříleli pistolkama. Ostatní stráže nejsou o nic lépe vybaveni, a to jak po zbraňové stránce, tak ani po té inteligenční. Nikoho nenapadne se skrýt za ty bedny, který jsou po mapě rozesety všude možně. A ty tam jsou možná nakonec jen proto, aby bylo vůbec nějaké využití pro vaši sekeru (která se jako zbraň uplatnit tedy dá, ale jen v situacích, kdy máte oběť pěkně poblíž). Inteligence protivníků je nulová. Není se čemu divit, naprogramovat dobrou AI dá zabrat. Do strážce musíte vyprázdnit hodně nábojů, než konečně padne na zem. To ale platí pouze do chvíle, než zjistíte, že jediný dobře mířený headshot dokáže strážného poslat zpět k programátorům. Strážní míří docela dobře a ve čtyřce vám dokáží pěkně vyhnat adrenalin (ehm) – ale pouze zase do chvíle, než si uvědomíte, že překročení mrtvoly vám přidá jak náboje, tak i energii a štít. Takže je nejlepší mezi ně vlítnout a vše to vyřešit tak, že zabijete prvního, projdete se po jeho mrtvole, následuje další, až na plácku zbudete jen vy – kdoví, možná dokonce s vyšším počtem energie, než když po vás začali neohrožení strážci zákona hromadně střílet.

Skriptované situace řídí pochod celé hry a vy se na její tvůrce za to nemůžete zlobit. Vždyť je to (už nějaký ten čas) v módě. První čtvrthodina hry nenabízí nic zajímavého a spíš je na ní vidět, že tvůrci chtěli vytvořit něco ve stylu Sin Episodes a prostě to nevyšlo. Příběhové zvraty typu „po vystřílení okolí vylezete po žebříku, načež vám na něj někdo nahoře položí bednu a hned na to se otevřou kdesi poblíž vrata od budovy, odkud vypádí další policisté.“ fakt neberu jako za ty lepší scenáristické zvraty v počítačových hrách, dokonce i na střílečky je to slabé. Kdyby alespoň to střílení za něco stálo… nebo kdyby se policisté nechovali jako statické zombie, ve hraní bych nejspíš pokračoval, protože by mě přece jen zajímalo, kam by se to posunulo dál (zápletka není úplně nezajímavá). Takhle mi nezbývá nic jiného, než vám namísto tohoto titulu doporučit zmiňované Sin Episodes, což je výborná a velmi dobře nadesignovaná střílečka, od které se toho mají tvůrci Exodu spoustu učit.

Celý článek...